Válka Toma Kinga

Jeden ze způsobů, jak rozlišovat komiksové série o jednom a tomtéž hrdinovi, je hovořit o nich ve spojení s tvůrci, kteří je napsali a nakreslili. Takzvané runs jsou mezi sebou poté často porovnávány, a čtenáři konverzují o tom, kdo onu postavu psal lépe, jaká série je jejich oblíbená, případně které duo by se mělo dát opět dohromady. Někdy se totiž kreslíři v rámci jednoho runu na různých číslech střídají, nicméně v některých případech je zase run znám nejen pod jménem spisovatele, ale pod dvojicí příjmení – spisovatel a kreslíř (jako je například tým Snyder a Capullo, anebo Azzarello a Bermejo). Co se Batmana týče, nejposlednější run je psán spisovatelem Tomem Kingem, u něhož se zdá, že jej čtenáři buď zbožňují, anebo rovnou nenávidí. Jeden jeho výtvor se stane okamžitou senzací, kdežto za druhý je ze všech stran kritizován. Nu, a Batman je právě jeden z titulů, který za posledních pár let rozdělil fanoušky na ony dva tábory. Českému čtenáři se přednedávnem dostal do ruky čtvrtý svazek příběhů Křižáka v kápi od zmíněného kontroverzního spisovatele… jak si tedy Batman 4: Válka vtipů a hádanek vede obecně a v porovnání s předchozími díly?

Série Batman od Toma Kinga (jež je zároveň součástí Znovuzrození hrdinů DC, posledního znovunastartování a přečíslování celého Multiverza DC Comics) se již od svého počátku potýká s kritikou, odkazující zejména na autorovu tendenci zpochybňovat Batmanovu maskulinitu a autoritu. Čím více čísel čtenář přečte, tím více letargickým se Bruce Wayne stává, a tím více závislým je na ostatních postavách (zejména na Selině Kyle – Catwoman). Kingův run se však v době napsání této recenze již chýlí ke konci, a v posledních několika číslech byl Batman schopen jen ležet na pláži a povídat si s Catwoman o tom, co je třeba udělat, namísto toho, aby se po „batmanovsku“ vydal do temných ulic Gotham City, a zcela sám zachránil celou situaci. Nu, ve Válce vtipů a hádanek (nacházející se zhruba v polovině přítomného runu) ve skutečnosti najdeme obojí. Na konci prvního „čísla“ (ve svazku kapitoly) se totiž dovídáme, že příběh je vyprávěn Brucem Waynem Selině Kyle, přičemž oba leží polonazí v posteli, ve tvářích depresivní výrazy (jak to, upřímně řečeno, bývá u Toma Kinga možná až příliš častým jevem). Vypráví jí o době, kdy jako Batman v Gothamu teprve začínal, a dva z jeho největších úhlavních nepřátel – Joker a Riddler – mezi sebou vedli válku o privilegium zabít netopýřího hrdinu. Válka se postupem času rozrostla do takových rozměrů, až do ní byli zapojeni všichni gothamští „záporáci“, z nichž polovina se přidala na stranu Jokera, a druhá na tu Riddlerovu. Batmanův úkol byl přirozeně válku ukončit, a zastavit tak běsnění a zabíjení nevinných, k nimž během sporu docházelo.

Je také třeba zmínit, že Bruceovo vypravování obestírá atmosféra viny a výčitek svědomí, a nejednou zmíní, že Selině onen příběh povědět musí. Jen tak se totiž o něm bude schopna dovědět vše, a poznat jej ze stránky, ze které ho ještě nikdo nikdy nepoznal. Jen takto jí údajně bude hoden. Nu, řekněme si upřímně, když vezmeme v potaz více než osmdesátiletou historii Batmanových dobrodružství, je toto vskutku něco nového a dříve nevídaného – totiž vidět Batmana paralyzovaného vinou a extrémně malým sebevědomím. Ano, každý autor do svého díla vnese něco ze sebe, a Tom King v nejednom interview zmínil své bitvy s depresemi, a jak je vkládá do postav, o nichž píše, ale zde mluvíme o něčem, co nepatří jemu. Hrdinové jako jsou Batman, Superman, nebo Spider-Man jsou majetkem nejen příslušných vydavatelů, ale je také třeba myslet na obecný odkaz, který po sobě ony postavy už dlouhou dobu zanechávají. Američtí superhrdinové jsou součástí literatury tak dlouho, že se z nich staly postavy téměř archetypální, a ač se přirozeně psaní toho či onoho autora v detailech liší, existují určité faktory, které je třeba zachovat. Tom King je však znám pro tíhnutí k absolutní dekonstrukci, oceňovanou snad jen postmodernisty nebo lháři.

I přes výše zmíněné je ovšem nutno zopakovat, že přítomný komiks obsahuje i druhou stránku Batmana, a sice tu heroickou a temnou, čili tu, pro kterou je už dlouhou dobu znám a uctíván jako jedna z nejdůležitějších postav populární kultury. V rámci samotného vyprávěného příběhu je totiž tím, kdo za záchranu Gothamu bojuje, jak jen může. To Kingovi odepřít nelze.

Co se vizuálního zpracování týče, zde se činil zejména Mikel Janín, jehož kresba sice nespadá do moderní „vanilkové“ a „béžové“ tvorby, ale ani se nevyznačuje ničím výjimečným, co by se dalo označit za Janínův specifický styl. Prostě a jednoduše, neohromí ani neurazí.

Sečteno a podtrženo, Batman 4: Válka vtipů a hádanek se rozhodně nezařadí mezi mistrovská díla typu Návrat Temného rytíře (The Dark Knight Returns), Kameňák (The Killing Joke), nebo Soví tribunál (The Court of Owls). Když ale komiks porovnáme se zbytkem toho, co o křižákovi v kápi King napsal, jedná se o velice slušné čtivo.

Batman 04: Válka vtipů a hádanek

Autor: Tom King, Mikel Janín, atd.

Překlad: Petr Zenkl

Vydala: Crew, 2019

Počet stran: 200

Vazba: brožovaná

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď