Zaklínač: Cesta, z níž není návratu / Zrada: Zajímavý zaklínačský výlet do historie polského komiksu

Andrzej Sapkowski debutoval v letech, kdy se k polské fantasy přistupovalo s velkou rezervou. Naštěstí se rychle ukázalo, že navzdory předpovědím nepřejících kritiků nebude autorem pouze jedné povídky. Ovšem to už je dávno, a Zaklínač se za ta léta stal populární ikonou popkultury a počítačová hra vytvořená na základě příběhů o Geraltovi z Rivie je jedním z nejznámějších exportních artiklů. Ani komiksy si díky nakladatelství Dark Horse Books nevedou špatně. Ale tohle je výlet do historie, takže si pojďme říct, kde a kdy to všechno začalo.

V letech 1993–1995 vznikla série pěti komiksů, jejichž autory byli Maciej Parowski a Boguslaw Polch. Tyto komiksy později souborně vydalo nakladatelství Prószyński i S-ka. O tom jak vlastně ke vzniku prvních zaklínačských komiksů v Polsku došlo, píše v předmluvě dlouholetý redaktor časopisu Nowa Fantastyka Marcin Zwierchovski. O tom, v čem všem se povídky odlišují od kánonu, se zase čtenáři dozví v doslovu. Pro začátek ovšem stačí říct, že první dvě z těchto komiksových adaptací nyní přináší nakladatelství CREW v překladu Stanislava Komárka.

První příběh se jmenuje Cesta, z níž není návratu a je adaptací stejnojmenné povídky, která vyšla v roce 1988. Sapkowského fanouškům asi netřeba připomínat, že pojednává o setkání čarodějky Visenny a potulného žoldnéře Korina. Maciej Parkowski a Boguslaw Polch ji zvolili jako jakýsi úvod do světa Geralta z Rivie.

Druhým příběhem je povídka Zrada. Ta vznikla pouze v komiksové verzi a vypráví o Geraltových raných osudech, době výcviku na zabijáka monster a prvních morálních dilematech. Představuje tak genezi tohoto neobyčejného hrdiny. Příběh napsal Maciej Parowski, a i když scénář Andrzej Sapkowski autorizoval, pozorný čtenář jistě rozpozná všechny odklony od později zavedeného kánonu. Motivy, které se v tomto komiksu objevují, později využili tvůrci nepříliš zdařilé televizní adaptace s Michałem Żebrowskim v hlavní roli. V povídce se fanouškům zaklínače představují zaklínačské školy a je zde také zmíněno, za jakým účelem vlastně zaklínači vznikli a kdo a proč stál za zrušením těchto škol. Ti, kdo četli nejnovější román Rozcestí krkavců, možná rozpoznají v povídce některé styčné body s nejnovější Sapkowského knihou.

Parowského komiksy v době svého vzniku vyvolaly značný rozruch, ale dnes je již forma jakou jsou tyto příběhy vyprávěné, poněkud zastaralá. Svou vizuální stránkou se výrazně se liší od současných komiksů. Je to ovšem tím, že se komiksové médium vyvíjí, a dnes už jsou na něj kladeny jiné nároky a řídí se jinými pravidly. Dnešní čtenář může pociťovat únavu z těžkopádného vyprávění, do kterého se občas vkrádá chaos, a zdlouhavé, rozvláčné dialogy postrádají lehkost a humor – dva charakteristické rysy Sapkowského prózy. Navíc nemusí být některé zápletky bez znalosti původních příběhů moc srozumitelné.

Kresba Bogusława Polcha také není zcela přesná, často působí staticky a neuměle, díky čemuž oba příběhy připomínají spíše ilustrovaný román než komiks v dnešním slova smyslu. Barvy vybrané Danutou Polchovou však podtrhují temnou atmosféru obou příběhů a působí i dnes naprosto přirozeně.

Fanouškům Andrzeje Sapkowského, může tenhle komiks umožnit vidět zaklínače a jeho svět ještě z jiné perspektivy. Ovšem více než pro své kvality má tento svazek větší cenu pro svou výpovědní hodnotu, protože je krásnou ukázkou kořenů polského komiksu.

Zaklínač: Cesta, z níž není návratu / Zrada