Zaklínač: Corvo Bianco: Stárnoucí hráči na vinici páně nemají daleko k pořádné ráně

Posledním příspěvkem Bartosze Sztybora do komiksového světa Geralta z Rivie byla ne příliš povedená óda na veganství s názvem Divoká zvířata (CREW 2024). Na palubě téhož nakladatelství připlouvá i letos, ovšem tentokrát si přizval na palubu italského komiksového výtvarníka Corrada Mastantuoneho, který nejdříve nabral zkušenosti v časopise L’Eternauta, aby následně odešel do stáje Disney. Jak jejich společná plavba světem Zaklínače dopadla?

Mastantuono komiksu vdechl nebývalou barevnost a rozvernost. Akční scény pojal s velikou nadsázkou a humorem, ovšem vdechl jim také tu správnou dynamiku. Jeho styl se tedy víc blíží tomu, jak pojal kresbu Miki Montlló v Baladě o dvou vlcích, což oproti komiksu Divoká zvířata zvedá Corvo Bianco o několik levelů výše. Snad jen tváře postav mohou působit poněkud odbytě. Kresba je kresba, ale druhou stranou mince je scénář, a ten nám trošičku pokulhává.

Ti, kteří mají odehraný datadisk Zaklínače O víně a krvi, uvítají Corvo Bianco s nadšením, protože jeho příběh na toto DLC navazuje. Nicméně ani čtenáři hrou nepolíbení nemusí ztrácet naději, příběh je celkem prostý a přímočarý a užijete si ho i bez znalosti hry.

Hrdinové nám stárnou a každý se po odchodu do důchodu snaží zabavit jak umí. Wolwerine putuje postapokalyptickou Amerikou, Indiana Jones se vrhá do posledního dobrodružství… A Geralt? Ten se po vzoru ostravského barda pokouší mladé víno pěstovat. O starých knihách, narozdíl od starých lásek, není v komiksu řeč. Zaklínačský důchod ale není zdaleka tak idylický, jak by si byl Geralt přál. Nejen že mu vinici plundrují přerostlým goblinům podobné zrůdičky a dávná láska která k němu přijela na návštěvu, se vysmívá jeho vinařskému neumětelství, ale navíc se o vinici hlásí vnuk původního majitele.

Tady se nám příběh trošičku zamotává. Geralt by se měl vinice vzdát a odtáhnout do všech pekel, ale nově nalezený právoplatný dědic pozemků vycítí příležitost, jak využít Zaklínače k nalezení muže, po němž pátrá. Když Geralt chlapíka jménem Alto přivede, panství Corvo Bianco mu zůstane. Problém je ve dvou věcech: jednak, že se siru Rensoru Boliusovi nedá moc věřit, a druhým problémem je skupina Scoia’tael, kterou proradný šlechtic použil jako takovou pojistku. Nikdo přece nechce, aby se Zaklínač vymknul kontrole.

Po trošičku zdlouhavé a mdlé předehře nastává ten pravý zaklínačský candrbál. Zatímco se Geralt se dvěma ze Scoia’tael pouští do pátrání, druhá půlka téhle povedené partičky hlídá panský dům a přilehlé vinice. Pokud si ještě pamatujete na šeříkem a angreštem vonící návštěvu, určitě si rychle uvědomíte, že se ani tahle dějová linie neobejde bez pláče a skřípění zubů.

Corvo Bianco nepostrádá akci a hned několik zajímavých point. Navíc, kdo by nechtěl vidět čarodějku s očima planoucími nevzrušeným, hlubokým fialovým světlem a havraními vlasy šeptajícími jako černý vodopád nahou, pardon, kouzlit? Ale vážně, Corvo Bianco není žádný převratný zázrak, ovšem v rámci volné komiksové série o Geraltovi z Rivie působí jako svěží a zábavné dílko.

Zaklínač: Corvo bianco