Deset let na scéně, to už zavání legendárností. Takže opožděně gratulujeme Golden Dogu k desátým narozeninám a Martinu Štefkovi dodatečně propůjčujeme statut legendy na dobu neurčitou. Mimochodem, tenhle článek vznikl mnohem dříve než Legendární léto, ale bylo by škoda vás o tohle krásné vyznání Pavla Skořepy ochudit, tak jsme ho operativně zařadili.
K takovým jistým osudovým setkáním dochází rozhodně zcela nenápadně, až dokonce v danou chvíli nepostřehnutelně. Už při průběhu HorrorConu roku 2018, který byl historicky mým prvním navštíveným, kdy jsem si uvědomil jistou velmi důležitou vnitřní pravdu a poznal Kristinku Haidingerovou, a asi jsem se u ní zapsal nezapomenutelně. Protože mě pozvala na křest své nové knihy, kterou měla křtít na pražském Světě knihy následujícího roku.
Já se tím pádem najednou jako největší náplava objevil v hororovém světě a vlastně taky neočekávaně a nenápadně. Už si vážně nepamatuji, jestli byl napřed křest té její novinky Děti Raumy (Netopejr 2019), anebo podnětná beseda s hororovými autory. Jmenovitě tam byl, krom již zmiňované Kristinky, Petra Bočka, Honzy Vojtíška a Míry Pecha, i ty už jsem znal z HorrorConu, pro mě neznámý Martin Štefko.
Povídali všichni velmi dobře, i na vznesené dotazy odpovídali bravurně, tudíž tomuto setkání by nemohlo dát cokoliv vytknout. Ta nenápadná osudová chvíle po špičkách přišla, když po konci besedy proběhl ještě vědomostní hororový kvíz, v němž jsem dostal jako výhru právě Martinovu knihu Mrtví kráčí po zemi – Život v ráji (2017). Jo dobře, řekl jsem si. Dlouho jsi už nic nevyhrál, tak se z výhry těš, a pak si knihu třeba někdy i přečteš. Stejně je to jen nějaké pokračování s nesehnatelným prvním dílem, jak jsem posléze zjistil.
Zbytek knihomolské akce proběhl v klidu a pohodě, aby se všichni po jejím skončení mohli rozprchnout do šedé reality svých životů a prací. To jsem si alespoň myslel, než mi buď hned následující den, nebo jen o několik málo dní poté přišla na FB žádost právě od Martina Štefka. Pobavili jsme se tehdá hned o všem možném i nemožném a ve mně se již klíčící sympatie k tomuto člověku jen o to víc zakořenily, tudíž jsem získal tolik potřebnou odvahu na to, abych na něj udeřil s tím, jak si mám přečíst tu jeho knihu, když nemám první díl příběhu. Na to mi hned odeslal odkaz na prodejní online shop nakladatelství Nová Forma, kde, světe div se, byl k dostání. Toho jsem okamžitě při nastalých příznivých okolnostech, rozumějte: po berousovi, využil a zakoupil.
Následně přišla i ta vhodná doba a já obě knihy přečetl hned po sobě, dokonce jsem na ně napsal i nějakou tu spokojenou v té době ještě zcela amatérskou recenzi, která visí ještě někde v historickém propadlišti kdesi na FB. A tímto se naše přátelství a můj zájem o Martina jako člověka, autora a vydavatele začal jen prohlubovat.
K našemu dalšímu setkání došlo na docela nečekaném místě, a to na druhém ročníku obnoveného BBconu 2019 v Banské Bystrici, kde měl svůj prodejní stánek a zde již představoval i knihy nejenom své, nýbrž i dva tituly s názvy Kazatel (2019) a Sešívance (2018) od Honzy Vojtíška, kterými začala pro Golden Dog druhá fáze života a vývoje. Martin Štefko totiž původně založil své nakladatelství, aby mohl vydávat sám sebe tak, jak chtěl a jakou měl představu, a nemusel se handrkovat s žádnou další stranou. Nyní poprvé vydal i jiného tuzemského žánrového autora, čímž i velmi chytře změnil logo GD z psí stopy na psí hlavu.
Je samozřejmě jasné, že kromě navštěvování přednášek a postávání ve frontě u stánku na pivo, jsem dost často postával právě i u Martinova stánku, kde jsem si nakoupil průběžně řadu samolepek, kterými jsem si pak následně okrášlil svůj první noťas. A mimo jiné jsem byl vylosován v soutěži a získal výtisk Sešívanců, ze slavnostního předávání a pózování před bannerem je taky někde nějaká fotka. Ještě za související zmínku stojí, že jsem si zamluvil knihu Zatracenci, která byla zajímavá v tom, že byla první knihou GD v pevné vazbě a vydaná v limitované číslované edici padesáti výtisků. Já si zamluvil číslo 42. K vyzvednutí jsme domluvili HorrorCon 2019. Na něm už jsme se bavili jako staří známí, kterými jsme se vlastně již i opravdu stali. A to i když mi potom v budoucnosti odmítl Martin dva rukopisy. Stačilo si to jen nebrat osobně.
Tento titul souvisí hlavně s tím, že se jednalo o mou první oficiální recenzi na webu Děti noci, kde jsem se Zatracenci (2018) odstartoval svou recenzentskou a následně i redaktorskou spolupráci. Mělo to samozřejmě několik důvodů, z nichž hlavní byly dva. V té době jsem měl hluboko do kapsy a chtěl jsem číst nové knihy z produkce české i světové fantastiky, hororu obzvláště. Tudíž stát se recenzentem bylo jasnou volbou.
Ovšem zpět k hlavnímu tématu! V tomto westernu Zatracenci bylo až tak velké množství pravopisných chyb a překlepů, že jsem Martinovi ani nevěřil, když mi tvrdil s vážností jemu vlastní, že text kontrolovaly dvě nejmenované osoby ženského pohlaví, které za tuto odvedenou činnost dostaly honorář v podobě jednoho výtisku této knihy. Na což jsem pro změnu já s klidem sobě vlastním dodal, že spíš na prdel by si zasloužily. Ono, kdo si pamatuje první knihy od GD, tak si i přesně pamatuje trošku větší přítomnost chyb a překlepů, než bývalo standardem u jiných vydavatelství.
Ovšem i tak se knihy začaly kupovat a číst v takové míře, že se vlastně z Martina Štefka stal největší vydavatel a propagátor literárního hororového žánru u nás a z Golden Dogu největší tuzemské nakladatelství hororové literatury. A pokud dobře vzpomínám, tak tohle odstartovala další fáze v podobě vydávání překladů zahraničních autorů a prvním byli Cizinci (2021) od fenomenálního Morta Castla.
Vlak – co vlak! Raketa se vzteklým zlatým psem se rozletěla a nabrala nezastavitelnou rychlost blížící se rychlosti světla.
Naštěstí, pro nás milovníky psaného hororu.
JA ještě jednou naštěstí: Martin se stal vzorem i pro další nakladatelství, kterým dokázal, že vydávat hororovou literaturu má smysl.
A do třetice naštěstí inspiroval svým příkladem i zrození nakladatelství nových.
P.S: A jelikož letos oslavuje Golden Dog krásné výročí, tak já jemu i Martinu Štefkovi přeji z celého srdce ještě mnoho dalších let a úspěchu s vydáváním a prodejem knih našeho nejoblíbenějšího žánru.
S úctou
Pavel Skořepa
