X – rudé znamení jako předzvěst neodvratitelného zlovolného zániku

Co by člověk udělal, pokud by se mu do rukou dostal tajemný předmět, kupříkladu v podobě obstarožního deníku v kožené vazbě, a již jen samotná přítomnost takovéhoto předmětu v jeho rukách vlastně předznamenává jeho smrt? Navíc je znamením toho, že jakási síla či síly si jej vybraly podle určitých vlastních kritérií, kteréžto vlastnosti přesně spěly k neodvratnému zániku daného člověka třímajícího v roztřesených rukou nechápavě a nevěřícně tento deník?

„Vydávám knihy, které mě zasáhnou tak, že vlastně nemám na vybranou.“, říká Roman Tilcer

Je mi velkou ctí přivítat v tomto vánočním rozhovoru a současně vyzpovídat jednoho z předních žánrových překladatelů z angličtiny a současně také zakladatele a majitele nakladatelství Medusa, ve kterém vydává a propaguje ženskou weird fiction stránku hororového žánru. Záludné otázky jsem si připravil pro Romana Tilcera.

Piknik u cesty – jedna z fenomenálně mistrovských Nedohodnutých schůzek bratří Strugackých

Jak by asi vypadalo setkání s naprosto odlišnou mimozemskou inteligencí, natolik cizí, že by snad ani tu naši lidskou při návštěvě naší planety Země nepostřehla? Přinejmenším by jistě došlo k velmi bolestivému pošramocení lidského ega, nehledě na zanechání množství nezodpovězených otázek. O zanechání hmotných artefaktů neznámého smyslu a funkce ani nemluvě.

Pomiluj smrt: Návrat ve stopách vlastního prokletí

Do jaké míry formuje prostředí charakter člověka a jak člověk svým charakterem prostředí utváří? Asi věčná otázka bez zjevného řešení, která se však stává aktuální vždy, když jedinec svůj dřívější životní prostor opustí a zcela nevědomky si jeho část bere s sebou do toho nového. A i něco navíc v podobě vlastního neoddělitelného prokletí.

Stíny Halloweenu, aneb: „Koledu, nebo něco provedu!“

Právě jako mají své výjimečné magické vlastnosti a zákonitosti určitá místa, vládnou jimi bezesporu i určitá období roku. Není sebemenších pochyb že jedním z nejprůkazněji všeobecně respektovaných magických dnů je právě Halloween, také kupříkladu označovaný jako Samhain, připadající na podzimní večer a noc ze 31. října na 1. listopadu.

Murie: Válka s mimozemšťany hodně jinak

Motivace jednoho druhu k udržení vlastní existence se nemusí až tolik lišit od motivací nějakého jiného. Přesto může dojít ke konfliktu začínajícího i končícího válkou. Do jaké míry je míra nepochopení pouze nepochopením protivníka a nakolik pak čistou ignorancí podstaty nechtění jakéhokoliv dialogu?

Billy Silver: Když nakonec padne kosa na kámen

Neustále se ve společnosti připomíná, že jsou si všichni lidé rovní a nikdo není lepším nebo naopak horším než ostatní lidé. Je to ovšem skutečně pravda? Co když jedinec překročí určité hranice a zradí nejen všechny společenské morální normy, nýbrž i své vnitřní hodnoty, které jej činily lidskou bytostí, čímž tento status nemilosrdně ztrácí?

Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska

Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska
|Je mi velikou ctí, že v následujícím rozhovoru mohu představit a přiblížit významného nestora slovenské literární fantastiky se zarytě úzkým zaměřením na její vědecko-fantastický žánr. Řeč není o nikom menším než o Antonu Stiffelovi, držiteli mnoha ocenění v nejenom tuzemských soutěžích, autorem dvou samostatných knih Zabudnutý vesmír (2015, 2019) a Časonauti (2022) a přítomného v nemalém množství povídkových antologií. Řeč bude převážně o nejnovější knize – tak bez dalšího oddalování můžeme začít rovnou s otázkami.

1 2