Jsou věci, na které budeme vzpomínat do smrti. A pak jsou věci, které si nepřejí, abyste si je pamatovali. Vzpomínky na ně vyblednou během pár okamžiků a svět běží dál jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo!
Trochu netypicky začneme recenzi otázkou: proč tahle kniha stojí za pozornost?
První důvod je možná trochu pofidérní, ale: Jan Melvil Publishing se rozhodl vstoupit na půdu fantastiky, a kniha s poměrně atypickým názvem Antimemtická divize neexistuje otevírá projekt nazvaný Edice 42, který má za cíl přinášet čtenářům výjimečné příběhy.
A ten druhý: tahle kniha JE výjimečná, svým způsobem zvláštní, atypická. Ideální materiál k otevření nové edice, protože nabízí něco, o čem se dá diskutovat, spekulovat, pochybovat – a hlavně něco, co dokáže oslovit i lidi, kteří jinak sci-fi obchází velkým obloukem.
Když paměť selhává
V medailonku autora qntm alias Sama Hughese na zadní klopě knihy je napsáno, že: „S oblibou začne u zajímavé hypotézy, kterou pak dovede do krajnosti.“. Než tomuhle tvrzení budete moci dát zapravdu, zabere to trochu času. Na počátku totiž budete mít pocit, že před vás autor vysypal puzzle, ukterého si nejste moc jisti, jak ho vlastně skládat, a už vůbec netušíte, co by výsledný obraz měl představovat.
Jinými slovy, Divize rozhodně není lehké čtení pro masové čtenáře. Ale rozhodně jde o příběh, který trpělivost a pozornost odmění. Postupně se totiž začíná odkrývat ona fascinující myšlenka: lidstvo je ve válce, jen o tom neví. Ačkoliv tohle tvrzení může znít jako nesmysl, rychle (nebo pomalu, to závisí na každém čtenáři) pochopíte, že situace je opravdu kritická.
Důvod je zcela prozaický: animemy. Neznámé formy života, které se živí vzpomínkami. Vzpomínky na ně zmizí jakmile otočíte hlavu, obrazový záznam nevydrží o mnoho déle… Takže jedinou nadějí jsou velmi obecné záznamy na papíru – čím podrobnější, tím rychleji se ztrácí.
Válka, která… neexistuje?
Vraťme se k tomu puzzle. Teď už máme aspoň rámeček a pár dílků, které k sobě pasují. Jinými slovy – dostanete pár drobků, základní myšlenku antimemů a příběh vedený cestou klikatou tak, že i zkušení orientační běžci by měli co dělat. Ale nebojte, jakkoliv hrůzostrašně to může znít, není Divize nepřístupná. Jen zkrátka vychází z toho, že víme, že nic nevíme, a abychom se to dozvěděli, musíme si poslepovat střípky informací umně poschovávaných v databázích. Sem tam si členové Antimemetické divize, která existuje a s antimemetiky se snaží bojovat všemi dostupnými prostředky, pomohou chemií. Dostatečně silné pilule dokáží vliv antimemetik potlačit, ale fungují jen za cenu zdravotních rizik. O dalších obětech nemluvě, protože co si nepamatujeme, to nám z hlavy nemůže nikdo ukrást.
Při čtení se vám vynoří Akta X nebo Muži v černém (blik!), ale podobnost je spíše letmá. Antimemetická divize neexstuje je trochu jiný typ příběhu, chytře napsaný a umně nadávkovaný. Dokáže se vám dostat do hlavy spolu s pocitem paranoi. Podezřívat budete všechny a všechno, pokud si ovšem budete pamatovat cokoliv z událostí. Atmosféra by se mnohdy dala krájet a gradace zdánlivě jednoduché myšlenky se rozvine do obludných rozměrů a vyústí až v šílenství.
Obvykle tomu bývá tak, že příběh funguje, dokud se „ti špatní“ neukážou. V Divizi tomu tak není, protože ať už má antimemetik podobu člověka, obřího balvanu nebo jakékoliv stvůry, není horší než myšlenka na něj.
Síla myšlenky
Myšlenky jsou totiž nesmrtelné. Tohle zjištění se vám autor snaží podsunout v podstatě celou knihu, aby na vás dopadlo jako kladivo. Jak lze zabít myšlenku? A to je jen jedna z myšlenkových linek, které mají svoji sílu a snaží se zamotat nebohému čitateli hlavu.
Abychom se ale necyklili: postupný vývoj příběhu dává odpovědi, ale je třeba si vše poskládat. S trochou trpělivosti a výdrže – a ono to není zas tak těžké, protože i jednotlivé zdánlivě nesouvisející události, které vám autor na začátek naservíruje, mají svoji vnitřní dynamiku a jsou v podstatě uzavřenými příběhy – nabude celá (ne)válka jasné kontury a vše se poskládá. Stačí číst pozorně a zkusit chytat souvislosti.
A ještě jedno specifikum musíme zdůraznit. Jde o začerněné části textu podobně jako v anotaci na zadní straně obálky. Některé stránky připomínají ementál a dávají prostor fantazii, což je zajímavý prvek.
Naposled tedy k puzzle: na konci knihy budete mít minimálně v hrubých obrysech jasno, co se dělo a v co to vyústilo. Možná bude pár dílků chybět nebo nebude sedět ideálně, ale Antimememtická divize neexistuje nabízí komplexní příběh, ze kterého vám bude chvílemi běhat mráz po zádech a hlava bude šrotovat na plné obrátky. A přesně takhle by měla dobrá kniha fungovat: zanechat dojem a kopu emocí.
Nezbývá než Jan Melvil Publishing poděkovat – za odvahu ponořit se do pro ně neznámých vod a odstartovat novou edici opravdu výjimečným kusem. Laťka je pro Edici 42 proklatě vysoko!
Qntm (Sam Hughes): Antimemtická divize neexistuje
Vydal: Jan Melvil Publishing, 2026
Překlad: Aleš Drobek
Obálka: Dan Simpkins, David Dvořák
Počet stran: 248
Cena: 359 korun
