Tři okamžiky exploze: China Miéville fascinující, snící!

China Miévillle? Že tohle jméno dobře znáte? Že máte jeho knihy rádi? Může být. Jenže Tři okamžiky exploze jsou úplně jinou dimenzí autorovy tvorby. Zapomeňte na Miévilla jak ho znáte, škrtněte všechny předsudky či očekávání, protože povídka v podání tohoto „prodavače vizí“ rozhodně není totéž co jeho romány. Ostatně, o tom bude následující recenze především.

China Miéville bývá často řazen do žánrového proudu New weird. Tři okamžiky exploze dávají, byť možná shodou okolností, tomuto zařazení do žánrové škatulky opodstatnění. Miévillova sbírka povídek je totiž opravdu weird – zvláštní, podivná.

Jak funguje Miéville

Zkusme se na Tři okamžiky exploze podívat nejprve po faktografické stránce. Dvacet osm povídek v rozsahu od tří do zhruba třiceti stran. Dvacet osm navzájem (zdánlivě) nesouvisejících příběhů. Dvacet osm nápadů, nástinů myšlenkového pochodu, zběsilých ideí naporcovaných a servírovaných čtenáři. Dvacet osm ukázek znepokojující geniality mnohdy se vymykající čtenářovu chápání.

Můžeme si hrát se slovy, ale autor to udělal za nás. Jeho texty mají jednoho společného jmenovatele: jsou znepokojivé a svým způsobem fascinující.  Všechny bez rozdílu jsou naléhavou výpovědí, dramatem. Tu se povídkou proplétá lehký humor, tu vykukuje politický přesah – ale vše je zastíněno nápady mnohdy tak originálními a novátorskými, až je to možná na jednu knihu příliš.

V českém překladu vyšlo z celé knihy doposud jen pár „kousků“, takže zasvěcení zhruba tuší, co je čeká, ale malý vzorek rozhodně není reprezentativní. Miéville proplouvá jako ledoborec mezi žánry, neláme si hlavu s hranicemi, ale zahlcuje čtenářův mozek. Stanovuje vlastní pravidla, protože tahle sbírka je odrazem autorova niterného světa. On je tu pánem, vy hostem.

Texty, bez rozdílu, jsou postaveny velice účelně, vsází na atmosféru a vyznění namísto bryskní pointy. Každé slovo má svůj význam, místo v textu; svoji váhu. Milan Žáček, Miévillův „dvorní překladatel“, měl opět plné ruce práce, aby mohl českému čtenáři tuto sbírku podivností (to prosím berte jako ironicko-úsměvnou poznámku na adresu knihy pronesenou však s hlubokou úctou k umu pana Žáčka!) přiblížit.

Jako svítit baterkou   

Možná je to odvážný příměr, ale povídky ve Třech okamžicích exploze jsou jako posvícení baterkou do tmy. Ty krátké jsou jen záblesky – autor vám na třech, čtyřech stránkách podstrčí nějakou svoji vizi, ideu… a dost. Blik! A nebohému čtenáře nezbyde než přemýšlet, co to sakra mělo být. Nemáte kontext, dostatek informací, není čeho se chytit; jediné, co víte, že to bylo znepokojující. Výřez alternativní reality, do kterého jste byli hozeni rovnýma nohama, povětšinou bez pointy. Občas jsou podobné kraťasy i ve formě scénáře filmového šotu – protože proč ne? Mieéville experimentuje a vy můžete být jeho laboratorní krysou! Po dočtení ve vás zůstane pocit zvědavosti, naléhavosti a nejspíš i nespokojenosti.

Obecně lze říct, že čím delší text, tím lépe pro čtenáře. I když… Autor vám nedá vůbec nic zadarmo. Většina povídek se někde cestou odchýlí od původní cesty a vydá se oklikou, původní téma se rozuteče. Jen málokdy se dočkáte povídky v „klasickém“ pojetí. V delším textu sice dostanete mnohem víc detailů, ale to rozhodně neznamená, že se myšlenkově doberete toho, co vám autor chtěl sdělit. O (ne)pointách už řeč byla. Vraťme se k našemu příměru o svícení baterkou. Dostanete šanci si prostudovat okolí, ale uvidíte spoustu věcí, jejichž účel (a mnohdy i samotnou podstatu) nepochopíte. Ten pocit, že vidíte něco neznámého, fascinujícího a vyvolávacího ve vás úzkost se nemění.

Ve Třech okamžicích exploze jsme svědky mnoha zvláštních jevů. Problém je ten, že u Miévillových próz najdete květnatého jazyka a vizí na hranici halucinací mnoho, ale vždy mají způsobně nějaké vyvrcholení. V povídkách autor kašle na pravidla, takže mnoho povídek čtenář myšlenkově nedožene, několik jich během čtení nesedne a několik naopak usadí nebohého čitatele na zadnici s otevřenou pusou. Pokud se o povídkových knihách říká, že si v nich každý najde to svoje, pak u téhle to platí trojnásob. Žádný text není jednoduchý, ale téměř každý může být zdrojem fascinace nebo solidní deprese. Prostě a jednoduše – dopřejte svému mozku zážitek ze Tří okamžiků exploze!

China Miéville: Tři okamžiky exploze

Vydal: Laser, 2019

Překlad: Milan Žáček

Obálka: Edward Miller

Počet stran: 504

Cena: 449 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď