Petr Kubát už nás do svých sítí, nebo spíš Sítě, polapil v Síťařce. Děj jeho druhého románu, Bílá čarodějnice, se odehrává o deset let později, a ukazuje, že pokrok se nezastaví, před ničím a před nikým. A že vize v kombinaci s hromadou peněz mohou být sice krásné, ale nebezpečné.
Hned na počátku je třeba říct, že cyberpunku u nás moc nevychází, a toho českého je jako máku v tvarohové buchtě. Takže Petr Kubát je tak trochu průkopník, a může těžit z toho, že v tomhle žánru není „přecpáno“.
Ke společnému cíli
Ale aby to nevypadalo jako snadná cesta k vítězství: Kubát odvedl skvělou práci a nabízí poctivou žánrovku, která je ve své podstatě esencí „starého dobrého cyberpunku“.
S autorovou předchozí knihou je Bílá čarodějnice propojena postavami, ať již přímo, či nepřímo. Takže doporučujeme přečíst si nejprve Síťařku, bez toho to nepůjde.
Díky tomu vám bude jasné, že jeden z hlavních hrdinů, Ronnie Luck, je starý známý. Ronnie maká jako síťař pro armádu, a je vyslán s důmyslným krytím a dvěma dalšími kolegy na misi – přímo mezi nepřátele s cílem nasbírat co nejvíc informací. Informace sbírá i Chloe Hunter, dcera Descarta Huntera (jehož jméno vám také rozhodně nebude neznámé). Profese investigativní novinářky to ostatně vyžaduje, a Chloe tuší parádního sólokapra. A do třetice hlavních linek je tu Kaidan Korg, povstalec a zloděj, který se rozhodne ukrást pořádně horké zboží z rukou čínské inkvizice. Tyhle tři linie mají společný styčný bod – Bílou čarodějnici, hypermoderní čínskou vesmírnou stanici, o které se na Zemi mimo Čínu neví téměř nic.
Jiný pocit
Dovolím si teď malé básnické okénko (ale nikomu to neříkejte, prosím!). Síťařka byla kniha, která měla zvuk, významným tématem byla hudba. Zněla často molovými tóny, ale i drsnými kytarovými riffy, a nesla v sobě silný nádech undergroundu. Bílá čarodějnice od prvních stran evokuje pocit kovové chuti na patře, pulzujících hadiček a pachu strojního oleje. Doslova můžete cítit cyberpunk, který z knihy čiší. Dvě knihy dva zcela odlišné, ale určující pocity z nich.
V tomhle duchu se začíná odvíjet špionážní thriller, který zpočátku mlží, aby postupně a pozvolna odhaloval oponu a překotné dění za ní. Všechny tři ústřední dějové linie jsou vedeny trpělivě a s pečlivostí, a také s mírnou zlomyslností – když už se děj rozhýbe a posune, následuje přechod k jiné z linií. Ale dění příjemně a dynamicky odsýpá, zvratů a odhalení postupně přibývá a Bílá čarodějnice získává pevné obrysy co se týká vzniku, účelu i jejího tvůrce i jeho záměrů.
Bude to nejspíš trochu rouhání, ale vzhledem k rozsahu knihy více než čtyři stovky stran občas může mít čtenář pocit, že to s tou žánrovou stylovostí autor trochu přehání a příliš tlačí na pilu. Chtělo by to trošku živelnosti z prvního dílu na úkor technicky vybroušeného textu. Na druhou stranu si všechny ty ponory do Sítě, honičky a dramatické momenty užijete – jednotlivé komponenty do sebe zapadají, ale jsou místy zkrátka možná až příliš efektivní.
Odchody a návraty
Podobný postoj je možné zaujmout i k postavám. Autor se jim věnuje, nechává je projít různými fázemi jejich vývoje a vše působí přirozeně a nenásilně. Je trošku škoda, že čtenáři nebylo dopřáno nahlédnout hlouběji do minulosti některých postav, aby získaly trochu širší kontext, ale kniha není nafukovací.
A přijde i radostné shledání, když se na scéně objeví Pat Takeshita, stará známá z prvního dílu. Radost však nejspíš trochu zhořkne když se ukáže, že tahle legenda je jen obezličkou, která má provést stávající hrdiny přes nejtěžší chvíle, protože nikdo jiný to nezvládne a Pat je prostě nejlepší. Na druhou stranu – způsob, jakým je směrování příběhu vedeno a jak se věci vyvíjí potřebuje nějaký zásadní dějový zvrat, a tím objev staré známé je.
A ještě na skok k postavám: je škoda, že ze scény poměrně brzo zmizí čínská inkvizice. Tihle drsňáci jsou totiž doslova nabití různými zajímavými technohračkami a jakožto nový a neokoukaný prvek čtenáře zaujmou.
Podruhé a zcela jinak
Je zřejmé, že Kubát jako autor vyzrál. Zejména po stránce obsahové je v příběhu mnohem víc „masa“ na úkor vytváření emocionální atmosféry, Děj se plynule přehoupne z prvních nejistých kroků postav v urputnou bitvu o přežití a odhalování záměrů druhé strany. Děj má atmosféru, tah, působí hi-tech i lidsky. Tam, kde byly nepřítelem nadnárodní korporace, se nebezpečí přelévá do rukou mocných a bohatých, což je také výrazná změna oproti Síťařce.
Cesta po stopách Bílé čarodějnice je dlouhá a nebezpečná, a nikde není psáno, že na jejím konci se hledači pravdy dozví vše, co vědět chtěli. Ale určitě pochopí, že velké vize a technologie v rukou mocných jednotlivců nic dobrého nepřinesou.
Petr Kubát: Bílá čarodějnice
Vydal: Host, 2026
Obálka: Adam Pizurný, Zuzana Doňková
Počet stran: 432
Cena: 499 Kč
