Co se stane, když zlý agent a pohledná rebelka ze znepřátelených táborů zůstanou devět dní uvězněni v jeskyni? Kdo první ustoupí se svých zásad, aby to vůbec bylo k přežití? A jak se dokážou tak rozdílní jedinci vyrovnat s tím, že jsou součástí jednoho světa, který se bezútěšně rozpadá?
Autorku Zuzanu Strachotovou není potřeba zejména fanouškům LitRPG dlouze představovat. Kromě toho, že se několik let věnovala čínskému bojovému umění, je také vášnivou hráčkou počítačových her a s manželem založila i herní studio. Herní vývojář Tomáš Košek se spolupodílel i na literáním díle Hex: Bažina, kterým Zuzana Strachotová na sklonku loňského roku do tohoto žánru vstoupila. Čtenáři (a hráči) přivítali jeden z prvních českých počinů na poli LitRPG s nadšením, oceňovali zejména silnou hlavní hrdinku, uvěřitelnou motivaci, čtivý děj a hloubku herního světa, který obsahuje celou řadu herních prvků, virtuálních misí, záznamy o skóre, NPC postavy a další nezbytné „příslušenství“.
Zdá se tedy, že autorka našla svůj nový tvůrčí směr a Hex se dočká zamýšleného pokračování (v plánu je trilogie). Zároveň se však Zuzana Strachotová rozhodla sáhnout po svém literárním debutu Devět dnů (2017) a přepracovat ho do druhého vydání. Jenže ono je asi pravdivé tvrzení, že se to dělat nemá … Obzvlášť, když na úpravu měla jen 3 týdny a čtení mnohých scén ji rozplakalo, protože životní zkušenosti už změnily její úhel pohledu a nedokázala by to napsat stejně. Možná to bylo dílo nezralé, jak se na každou prvotinu sluší, ale mělo své kouzlo, které se přepisováním zralejším rukopisem ztrácí. Ale stalo se. Vydání se ujalo tentokrát nakladatelství Epocha a opatřilo knihu působivou obálkou s ilustrací Josefa Surého. Ta rozhodně zaujme na první pohled.
V podstatě se toho však změnilo jen velmi málo. Hlavními postavami zůstali Lee Parker a Sera Trantorová, kteří každý patří do jiného prostředí. Lee je pořád elitní voják Citadely, hlavního města, kde panuje přísná teokracie. Ta si žádá bezmeznou víru a poslušnost „božích“ zákonů. Lee je oddaný, chytrý, rychlý a hlavně nemilosrdný zabiják. Sera zase patří k povstalcům, kteří se po blíže neurčené globální katastrofě stáhli do pralesa a rebelují proti městům, v nichž přežívají zbytky civilizace. Mimo obydlená území je jen divočina, kam lidé chodí pouze výjimečně, jelikož je plná nebezpečí. Moderní technologie, léky či energetické články jsou nedostatkové zboží, ale k přežití nezbytné, a tak povstalci podnikají různé diverzní akce, aby je získali.
Lee, nejlepší adept z elitní jednotky Jestřábů, dostane příkaz, aby přivedl povstalkyni Seru Trantorovou živou. Není zřejmé, proč je tak důležitá, ale to Lee jako správný následovník duchovních vůdců neřeší. Příběh začíná akčně střiženým pronásledováním uprchlé dívky, která se rozhodne schovat v lese. Sera se sice skvěle maskuje, ale dobře vycvičený agent ji nakonec dopadne. Oba protagonisty však zastihne plazmatická Růžová bouře (pro někoho je projevem rozhněvaných bohů, pro jiného představuje pozůstatek nějaké ničivé zbraně), před níž se schovají do jeskyně a musí tam přečkat devět dní. Tak vznikne prostor pro vzájemné poznávání a oťukávání – a osvědčený model opět nese své „zakázané“ ovoce.
Autorka se snaží o vykreslení kontrastu mezi povahami i přesvědčením, zároveň chce navodit chemickou přitažlivost mezi hlavními aktéry, jenže to jaksi nefunguje (tady by autorka nejspíš nesouhlasila). Sera je sice hezká, ale Lee se jí štítí a nechce se jí dotknout, aby něco nechytil. Protože ji však během zápasu zranil, musí se s ní dělit o jídlo, vodu i léky. Dělá to však s odporem a záští. Ani Sera není ze společnosti zdánlivě bezcitného vojáka, který obratně krotí její malé „vzpoury“, nadšená, a tak se tu dostáváme na pole typické love-hate romance, která udává nestálou a toxickou dynamiku jejich vztahu.
Silné emocionálními výkyvy, připomínající jízdu na horské dráze, kterými oba procházejí, je však paradoxně spojují, což vyústí v sexuální sblížení. Nečekejte však žádný výbuch vášně, spíš jen pragmatické východisko z napjaté situace. Pokud vás napadla myšlenka na Stockholmský syndrom, možná nebudete daleko od pravdy. Přesto má oněch devět dnů nakonec vliv na Leeho úsudek a přes možné důsledky a nelibost nadřízených nechá Seru po skončení bouře uprchnout.
Po nějaké době se oba milenci opět setkají, ovšem ani tentokrát se žádná velká love story nekoná, jenom krutý boj o přežití. Děj nás zavede z krátkého exkurzu po Citadele do tábora povstalců a přes řadu akčních eskapád se řítí k finále. Některé pasáže by si člověk snadno spletl s povrchní střílečkou, jejíž detailní popis je až samoúčelný (vzpomínám si, jak hrdina starších PC her musel projít všechna patra nějaké budovy, než našel cestu ven nebo skrytý artefakt). Jindy zase vzniká dojem, že důležité je rozehrát bojovou scénu tak, aby se Sera dostala do přímého ohrožení a Lee (nebo někdo z jeho přátel) ji mohl zachránit. Závěrečná bojová operace v budově přehradní elektrárny sice sáhne po originálním strategickém řešení, škoda jen, že ho autorka vytáhne jako králíka z klobouku. Čtenář si pak připadá trochu podvedený.
Největší rozpaky však vyvolává dystopický svět jako takový. Není moc zřejmé, jak vlastně může fungovat. Ona vládnoucí církevní filozofie je jakousi syntézou současných náboženských směrů a opírá se o vágní dogmata a proklamace, je však otázkou, zda to k formování nějakého přesvědčení o světě u tisíců obyvatel stačí. Ovšem strach z trestu smrti za sebemenší pochybení je nejspíš dost účinnou pákou. Myšlenka, že by ekumenické hnutí nakonec docílilo sjednocení v jeden celek, se nejeví v dystopii jako úplně marná, jenže i nově vzniklá instituce trpí stejnými nešvary. Církevní představitelé v čele společnosti vedou politické šarvátky o moc, neštítí se manipulovat s pravdou a zneužívat omezené zdroje pro vlastní prospěch. Připomínají spíš ideologické politruky, neslavně známé z totalitní komunistické éry.
Není ani jasné, jak města prosperují hospodářsky a jak je celá společnost vlastně stratifikovaná. Logiku nemá ani povyšování zasloužilých vojáků do duchovního stavu, jako by se dalo zařídit, aby z kozlů mohli být dobří zahradníci. A nevěrohodný je i zázračný lék (či droga?), po kterém těžce zraněné osoby na pokraji smrti běhají jako veverky a rychle se hojí. Tady se skoro dostáváme k něčemu, co je víc magie než vize budoucnosti. Pokud to přesto (s přimhouřením obou očí) přijmeme, vznikne tu jiný extrém – lékařská věda by tak totiž byla jediná, která zaznamenala nějaký pokrok, zatímco všechny ostatní vědy a odvětví hospodářství (včetně průmyslu) by nepochopitelně zamrzly ve vývoji. Ale třeba je na toto téma jednoduchá odpověď: apoklapysa, kdo ví.
Bohužel jsou nevěrohodní i hlavní hrdinové. Nejde ani tolik o jejich prapodivný vztah, ale rozpor mezi postavením, které ve svých společenstvích zastávají, a jejich chováním a psychikou. Díky střídání vypravěčských perspektiv se můžeme oběma „podívat do hlavy“, takže nahlédneme do jejich pocitů i myšlenek. V obou případech se jedná o nezralé osobnosti, na jejichž bedra se zřejmě nakládá víc, než unesou.
Lee si i přes vojenský dril a vymývání mozků duchovními zachová špetku lidskosti, čímž získává aspoň drobné sympatie, ovšem po zbrklém rozhodnutí vysvobodit Seru z vězení a následovat ji do vyhnanství, ohrozí zcela bez skrupulí svoji rodinu když vyhledá azyl otcova domu. Mladík lavíruje mezi zodpovědností a nezodpovědností – předtím Seru sám zajal a k výslechu vydal, ač věděl, jak s ní bude zacházeno. A vzpamatuje se, až když je pozdě…
Sera zase lehkovážně riskuje, když se vydává na nebezpečnou špionskou akci a vleze nepřátelům přímo pod nos. A riskuje i velitel takové mise. Sera je totálně rozhozená – chvíli drsňačka, chvíli přesný opak. Že by toužila zase vidět Leeho, a tak doufala, že na něj někde narazí…?
Jsou mladí a nerozumní, můžete namítnout. To rozhodně jsou. Skoro se člověk diví, že ta jejich série zcela nelogických rozhodnutí nevede k nějaké větší katastrofě. Ovšem mladší čtenáře může tato rozporuplnost, typická pro adolescentní hrdiny, oslovit. Líbit se může i svižné tempo vyprávění, žádné zbytečné vysvětlovačky nebo etická dilemata, žádné dlouhé popisy a hlavně hodně akce. Bojové scény jsou opravdu zvládnuté do detailů.
Proč to tady všechno vypisuji? U schematického young adult by to bylo asi jedno, ale autorka aspiruje na víc a má na víc, jak už to nakonec dokázala u románu Vypůjčený čas (2023). Je to cítit i z úprav, kterými se snaží původní příběh trochu „podospělit“ a posunout se spíš k postapokalyptickému románu. Svědčí o tom i potřeba dotáhnout příběh dál a nějak osudy Leeho a Sery uzavřít, což autorku už dříve vedlo k napsání Devíti nocí (2019). Za vší tou romantikou a střílením totiž zůstaly nezodpovězené otázky – otočil se svět prostě naruby, nebo byl takový i před katastrofou? Jaká je vlastně pravda? A pomůžou hledané pozůstatky staré doby dystopický svět zachránit, nebo budou spíš jeho totální zkázou? Ono se totiž Zuzaně Strachotové povedlo něco, co možná nezamýšlela – že ani společenství rebelů není vykresleno jako procházka růžovým sadem. Vtírá se neodbytně pocit, že mezi uskupeními (Citadelou a povstaleckým Blokem) vlastně není rozdíl – jenom v tom, kdo zrovna uchopil moc. A poradit si s něčím takovým už rozhodně není úkol vhodný pro děti.
Jazyk vyprávění je přímočarý a kniha se díky tomu velmi dobře čte. Dialogy jsou živé a posouvají smysluplně děj. Začátek dokáže chytit a nepustit, dokud člověk nepochopí, že se to náhle zvrtlo někam jinam, než se domníval. Žánrově je dílo trochu obtížné někam zařadit, prostředím je to postapo, budováním postav romance, dějem akčňárna. Ale nakonec, proč ne? Nacházíme se v době postmoderní, pro kterou je eklektická skládačka typická. V éře TikToku je už možná nějaký důraz na literární vytříbenost a konzistenci celku přežitkem. Nutno i tak ocenit autorčinu snahu skloubit zdánlivě neskloubitelné. Jelikož už není Zuzana Strachotová žádným literárním nováčkem, vidím u ní velký potenciál, který se může v dalších dílech – která již nebudou přepisem starších teenagerských prací – plně rozvinout.
Procentuální hodnocení: 60%
Zuzana Strachotová: Devět dní
Vydala: Epocha, 2025
Vydání: 2. přepracované
Obálka: Josef Surý, Lukáš Tuma
Počet stran: 438
Cena: 439 Kč
FOTO: Web autorky (https://zuzanastrachotova.cz/devet-dni/)
