Život občas nejde tak, jak bychom si představovali. Ostatně, Ludvík o tom ví své, a tak utíká k tomu, co umí nejlépe a co ho ještě jako jedna z mála věcí těší – lepení a stavení modelu města. Jenže to ještě netuší jak tenká může být hranice mezi sny a realitou…
Hluk noci je jedna z knih, které klamou obálkou. Pokud čekáte fantastickou akčňárnu, hledejte jinde. Štěpán Tůma totiž nabízí ponurý příběh, který nabírá tempo velmi pozvolna. Ale to je v tomto případě naprosto logické, protože je třeba nabídnout pár vysvětlení a celý příběh postupně rozehrát.
Dva světy
V podstatě od začátku je čtenář vhozen do dění rovnýma nohama, a je jen na něm, aby si vše poskládal z fragmentů, které jsou mu nabízeny. Úvodní odstavce na počátku každé kapitoly zavedou děj k „jakési Královně“ a jsou zpočátku spíše matoucí, právě proto, že čtenář zatím v ději spíše plave a klopýtá.
Ale podobně je tomu i s hlavním hrdinou, Ludvíkem, do jehož života pomalu začnete zabředat. Postupně, ať již prostřednictvím dění v současnosti nebo díky flashbackům, začne tahle postava získávat pevné kontury. Zjistíte, že v životě už mu moc radosti nezbývá, přáteli zrovna nehýří a je dost nerozhodný, chce se říct až pasivní a smířený se současným neradostným stavem svého života.
A pak je tu jeho vášeň: sběratelství, modelářství. Za jejich zády se o lidech jako je Ludvík hovoří jako o tichých šílencích. Ve sklepě má velký model města: domy, katedrálu i další budovy se spoustou postav. Je to doslova a do písmene něco, do čeho vkládá svoji duši. Což říkáme záměrně, protože zdánlivě neživý model je ve skutečnosti světem plným života, o kterém nemá Ludvík ani potuchy. Pro obyvatele Snovína je Ludvík bohem, Tvůrcem, tím kdo jim vdechl onu zmiňovanou duši. A právě spojení mezi těmito dvěma světy hraje v knize významnou roli. Nakonec se totiž obě roviny protnou a bránami mezi nimi projde… Ale no tak, co byste pak z Hluku noci měli?
Lidé a sny
Podobně jako staví Ludvík svůj model, staví Tůma i celý příběh – důkladně, pomaličku, s důrazem na detail. Popravdě, Ludvík není zrovna materiál na hlavního hrdinu, a tak úlohu „toho rázného“ převezme dívka jménem Agáta, strážkyně, která přišla ze Snovína.
Jak již bylo naznačeno, je třeba pozornosti a soustředění se; bez toho vám unikne spousta detailů a celý příběh nezvládnete poskládat. Možná, že toho autor nechal na čtenáři příliš a mohl mu pomoc trochu víc, ale to už je jen kdyby… Pokud se ale něco opravdu podařilo, je to vývoj Ludvíkovy postavy – od prvotní politováníhodné figury až k momentu, kdy je třeba ukázat, co v něm opravdu je a projevit emoce i kus lidství.
Navíc děj postupně a pozvolna přidává na tempu, takže nakonec se dočkáme i umně podaných akčních scén. Když prozradíme, že budou souviset s „tím milým monstrem“ na obálce knihy, snad tím nic nezkazíme.
A další podařenou věcí je prolnutí Snovína s realitou. Příběh na této vazbě svým způsobem stojí, i když si to možná během čtení ani neuvědomíte. Snad jen již zmíněná linie s Královnou na počátku kapitol by si zasloužila výraznější závěr.
Debut Štěpána Tůmy Hluk noci přesvědčí o vypravěčském umění a osobitém stylu, i když o drobných rezervách se stále bavit můžeme. Navíc ukazuje jak přemýšlivou, tak akční polohu, jejich logický a plynulý přechod i velmi silnou práci s hlavní postavou.
Na druhou stranu třeba Agáta je tak trochu superhrdinka, protože vydrží opravdu hodně. Bavit se můžeme i o tom, zda si na prvotinu neukousl Tůma až příliš velké sousto, protože příběh je postaven dost komplikovaně a poskládat ho z drobků, nebo spíše jednotlivých vrstev, není snadný úkol ani pro vypsané autory.
A konečné resumé? Podařený debut, solidní odrazový můstek, byť s mírnými „srážkami za styl“ (když už jsme na těch můstcích). Čtení pro přemýšlivé čtenáře, milovníky snových krajin a náročnějších textů.
Tak jsme zvědavi, kam povedou další Tůmovy literární kroky!
Štěpán Tůma: Hluk noci
Vydal: Host, 2025
Obálka: Petr Štich, Zuzana Doňková
Počet stran: 271
Cena: 379 Kč
