Černá planeta / Nemesis z hvězd – Kneifel Hanns

Když letos Triton vydal v edici Trifid „Černou planetu“ od Hannse Kneifela, vzbudilo to ve mě vlnu nostalgie. Poprvé jsem tuhle knihu četl vypůjčenou z knihovny někdy kolem roku 1982, v době, kdy jsem hltal veškerou dosažitelnou sci-fi (a že jí tehdy zase tolik nebylo). Tehdy mi dvě novely v jednom svazku připadaly jako skvělé dobrodružné čtení a tak jsem byl zvědav, jak na mě kniha zapůsobí více jak po dvaceti letech.

Kneifel Hanns - Černá planeta / Nemesis z hvězdNová a svým způsobem velice pěkná obálka Milana Fibigera se dvěma ozbrojenci a emzáckou hlavou na spodním povrchu listí je vcelku poutavá a víceméně odpovídá obsahu druhé novely. Název knihy a jméno autora se ale na takto koncipovaném pozadí ztrácejí. Obálka původního vydání byla ve stylu doby, kdy kniha vyšla (1970) a už si přesně nevzpomínám, co na ní tehdy kromě názvu díla a jména autora bylo. Překlad Otakara Blandy je původní, pořadí novel ve svazku také nedoznalo změn, nový je však medailon z pera Martina Šusta a nabídka knih spojená s edičním plánem edice Trifid.

Jak už jsem předeslal výše, kniha obsahuje dvě novely. Jako první je řazena titulní „Černá planeta“. Hrdiny příběhu jsou dobrodruh a naposledy úspěšný módní návrhář Arley Venini a jeho sličná androidka Dorceen. Arley koupil velmi rychlou kosmickou jachtu a pokusil se s ní o rekordní hyperskok. Ocitl se v systému Aldebaranu a než se stačil pořádně rozkoukat, jeho loď zachytil tažný paprsek z kosmické stanice cizí civilizace. Arleyovi s Dorceen nezbývá, než navázat kontakt….

Druhý příběh, nazvaný „Nemesis z hvězd“ opět pojednává o střetu civilizací. Průzkumníci na planetě Skogamandra se při výzkumu nečekaně setkávají tváří v tvář se zástupcem neskutečně odolné a agresivní civilizace, kterou po zničující válce nazvali pozemští kolonisté v soustavě Denebu „Nemesis“. Od války uplynulo tisíc let, účet je však stále otevřený. Nemesis přišel o svou loď a proto se snaží získat loď pozemšťanů. V nastalé honičce se ukazuje, že planeta sama skrývá ještě celou řadu překvapení….

Oba příběhy svým stylem a provedením odpovídají době svého vzniku. Celkové pojetí i použitý slovník vyvolají u starších čtenářů pocit jakési nostalgie, samotný průběh odpovídá jednoduché dobrodružné klasice, přičemž kniha mapuje oba póly možného styku s cizí civilizací – spolupráci i válku. Děj je relativně jednoduchý a přímočarý, autorovy představy jsou z dnešního hlediska poměrně dost naivní, stejně jako jednání některých postav. První příběh plyne relativně poklidně a je v něm jen několik poněkud živějších úseků, druhý příběh je na poměry své doby relativně akční a tedy i o dost svižnější. Z jednotlivých detailů je znát, že v době vzniku originálu (1965/1966) si svět příliš nelámal hlavu ani s ekologií (průzkumníci na cizí planetě doslova „značkují“ své cesty poházenými odpadky, hrdina se při příjezdu na privátní párty ohlašuje virválem slyšitelným v okruhu několika mil), ani s technickými detaily a čtenáři nebyli zdaleka tak nároční jako dnes. Jde prostě o relativně příjemné, leč na dnešní dobu již (zejména pro mladší čtenáře) nepříliš atraktivní čtení, jehož hodnota je jednak svým způsobem historická a druhak – reprezentuje na našem trhu německou sci-fi, která u nás jinak není příliš zastoupena.

Přes výše zmíněné detaily jsem ale přesvědčen, že kniha stojí za přečtení a že by si ji měli přečíst i mladší čtenáři.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Když to poprvé vyšlo, bylo to jednoznačně 10/10. Dnes … nevím. Ale čtu to čas od času s velkou chutí. A takový Klyt u baráku na řetězu … paráda. Zloději a jedubaba od vedle …

  2. Jedině souhlas. Je to dobrý. U Startreku s kapitánem Kirkem taky vidíme naivitu a tehdejší představy o budoucnosti a přesto ho sledují miliony lidí.

Zanechat odpověď