Koncem zimy vydal Polaris další z příběhů ze světa Jestřába a Rybářky. „Dolů mezi mrtvé“ Simona R. Greena těží z úspěšné série, ale staví spíš na dokonalém řemesle, než na kvalitě vlastního příběhu.
Vyprávění začíná ve chvíli, kdy čtyřčlenná průzkumná hlídka hraničářů dorazí k pevnosti na hranici Lesního království a Hillsdownu. S pohraniční pevností bylo již před měsícem ztraceno spojení a nepodařilo se ho znovu navázat, proto došlo k vyslání hlídky.
Pevnost je na první pohled nedotčená, ale prakticky veškeré interiéry jsou „omítnuty“ silnou vrstvou zaschlé krve a chybí stopy po celé posádce. Krve je sice dost na kompletní osazenstvo, ale kam zmizely mrtvoly? Hraničáři jsou nuceni v pevnosti přenocovat, budí je ale děsivé noční můry. Po probuzení se seznamují se svým skutečným úkolem – mají najít žold pro všechny pohraniční posádky, který byl někde v pevnosti ukryt. Po pokladu ale pátrá i trojice psanců, jejichž vůdce nalezl meč Vlkomor, jeden z pekelných nástrojů, ztracených za války s démony. Pod pevností se skrývá velmi ošklivé překvapení, jehož podstatu postupně odkrývá čarodějnice z hraničářské hlídky. Ve zdech a sklepeních pevnosti se začínají zhmotňovat různé „nepříjemnosti“. V tu dobu přicházejí pátrat po pokladu i psanci, situace je však donutí spojit síly s hraničáři a čelit prastarému zlu společně, i když na dvou frontách.
Celý příběh je dosti jednoduchý a ve své podstatě komorní. Několik odboček nás seznamuje s osudy všech sedmi postav – jejich základními vlastnostmi, schopnostmi a klíčovými okamžiky jejich minulosti. Vlastní děj jde ve vší stručnosti shrnout do jedné věty – hrdinové musí identifikovat, najít a zničit zlo, než se zcela probudí a zničí jejich svět. V cestě jim sice stojí několik překážek, ale v zásadě nic zajímavého – vše se dá vcelku přesně předvídat. Nechybí tu téměř žádné klasické fantasy atributy, ale není tu ani nic nového, skutečně zábavného či neočekávaného.
Dílko Dolů mezi mrtvé by se dalo považovat za esenci průměrné až podprůměrné fantasy, za schéma dovedené svým způsobem k dokonalosti. Nad hranicí podprůměru ho drží jen autorova řemeslná zručnost a několik málo narážek na jistý společenský problém (váleční veteráni). Zatímco původní série ve značné míře stavěla na kritice nejrůznějších nešvarů moderní společnosti, charismatických hrdinech, drsných hláškách a černém humoru, tato kniha stojí jen na slávě základní řady a téměř vše ostatní v ní chybí. Dokonce ani obrázek na obalu (autor Paul Youll) nemá s obsahem mnoho společného vyjma celkové atmosféry.
Co říci závěrem? Jedná se o fantasy na spodní hranici průměru, která do jisté míry potěší snad jen sběratele této knižní řady.
Plný souhlas s recenzí.I když mám rád Simona R. Greena,tak tohle je v podstatě skoro zbytečná knížka.. docela velký zklamání, a krátký to je,takže to ani moc dlouho nevydrží.Jediná výrazná dobrá věc na té knížce,je kromě klasicky kvalitního technickýho zpracování, je obálka,luis royo je luis royo ale tahle je taky pěkná,i když bez spojitosti na děj.:)
nesouhlas
Recenzent má pravdu, že je kniha o něčem úplně jiném než série Jestřába a Rybářky, to však nikterak nesnižuje kvalitu knihy, zejména atmosféru tajemna až strachu, která z ní na vás dýchá. Na rozdíl od Jestřáva a Rybářky přitom autor tentokrát staví na prokleslené psychologii hrdinů, kteří jsou reálně uvěřitelní a nepřipomínají postavy z béčkových filmů.
Nu, i přes nezáživný ohlas čtenářů je tato kniha velice ,když né dobrá tak alespon zajímavá.Autorka ji pojala ve zvláštním duchu fantasy ,které není moc obviklé ,ale záživné a čtivé.Mně se tato kniha líbila a věřím ,zě nejsem jediný přízniví čtenář.
Kniha je velmi ctiva stejne jako vsechny predchozi. Obdivuji vynalezavost a fantazii, se kterou jsou vymysleny a popisovany nove a nove priserky a zaporne postavy. Neni to proste jako vzdy nejake koncentrovane ciste zlo, ktere se “neotrele” vyskytuje v devadesati prosentech fantasy… A tahle kniha se mi libi stejne jako ty predchozi, je to prijemna oddechovka na zpusob detektivek.
Musím říct že kniha je sice čtivá,ale jinak jsem si nebyla jistá jestli autor před jejím napsáním nepřišel o všechny své iluze. Kde je jeho pověstný smysl pro černý humor? Kde je jeho jindy tak skvělé provětrávání politických problémů? Myslím že koupi dalšího autorova dílka zvážím už jen proto, že klasicky napsaných Fantasy románů mám doma dost.
Už jsem toho přečetl dost a považuji se na docela namlsaného a snad i mírně unuděného 🙂 čtenáře. Ale tuhle knihu jsem přečetl jedním dechem a líbila se mi. Není to sice vrcholný Green, ale podle mě horší bylo Za modrým měsícem (Poslední díl zakončující sérii Jestřáb a Rybářka – pro přesnost. Nevím jestli jsem ten název napsal správně:))Ale vůbec tím nechci říct, že bych ji nepřečetl s podobným nadšením.