Smíchejte severské mýty, Junga, indickou filozofii a špetku kouzla Hostýnských vrchů a výsledkem je Hlavosvět Jana Šumbery. Dostanete knihu o oběti i o naději, o podstatě tvoření a proměny, o hlubinách naší mysli, o hranicích mezi snem a skutečností.
Celá kniha je jako propletenec snových vizí. Zpočátku moc nechápete, proč se něco děje, ale svým způsobem vás to neuvěřitelně fascinuje. Znáte to určitě také – ráno se probudíte a z toho, co se vám zdálo, zůstávají jen útržky a ten zvláštní osudový pocit… A teď si představte, že někdo všechny ty vize zachytí, shromáždí, uspořádá!
I tak těžko hovořit o ději, spíš o řadě pomalých scén, roztříštěných do několika paralelních linií. Inu, co čekat, když se příběh odehrává jednomu z hrdinů v hlavě! Rozhodování a činy všech se řídí vlastní specifickou logikou. Postavy se objevují a zase mizí. I když spolu zdánlivě hovoří, nevedou vlastně dialog, ale zvláštní směsici perlokučních promluv. Nakonec někdo prohlásí „Půjdeme“ a jde se.
A vám to nedá, čtete dál, zaujati krásným až poetickým jazykem, jakým je to napsané, a divíte se a divíte, až do konce. A divíte se i tomu, že to celé dává dohromady nějaký smysl, takový podvědomý, nevyřčený, neuchopitelný. Ptala se jsem se sama sebe, čím to je? A nabízím i odpověď: jsou tu dodrženy typické žánrové stavební kameny žánru fantasy, opřené o archetypální motivy.
Je tu zlo, zosobněné osobou Holgaze Famojeho, samozvaným vládcem města, který pod falešným příslibem úspěchu bere lidem Jiskru, tedy životní energii. Z radnice se stává strašidelná pevnost, kde se Holgaz ukrývá, než se naučí od Pojídače očí kouzlo, jak proměnit lidi v kámen. Všichni se ho pak začnou bát a v ničivém díle mu pomáhají pokorně i všichni radní.
Zoufalí obyvatelé jen nečinně přihlížejí, až na několik odvážlivců, proměněné za trest v sochy, a na Ondava, muže, který se nejprve nechal zlákat zlem, ale pak získal druhou šanci a k úkolu také kouzelný cylindr. Nu a pak je tu ještě Kira, nedospělá dívka se schopnostmi dávných Umělců, představující naději pro vznik nového a lepšího světa. O její život se pak hraje závěrečný závod o čas.
Některé postavy, stojící na straně dobra, si brzy oblíbíte, už pro ta jejich zvláštní jména jako Celkl, Ollváni nebo Šošo. Město Xikanjad se vlivem plíživého zla proměňuje a stává se vlastně bludištěm, ze kterého je potřeba najít cestu ven. Klíčovým místem se tak stává bar U Zvědavého poutníka, pod nímž vyvěrá pramen léčivého lektvaru.
Putující skupinky hrdinů se postupně prokousávají vlastní historií a zapomenutými zákoutími runové magie. Pomáhá jim stařena z baru a její kouzla, pak také skřítek a mluvící havran. Svou roli sehrají i pergameny Tvůrců, prsten s modrým smaragdem a také Kniha prvního radního, která funguje jako grimoár.
Máme tu tedy celou řadu magických předmětů, tajemné bytosti, předurčenou hrdinku, putující skupinu, napraveného hříšníka, dobrou čarodějku, černokněžníka, bludiště a poslání. Klasická fantasy jako vystřižená! A přesto je tahle kniha velmi osobitá a zvláštní. Troufám si tvrdit, že takhle se u nás moc nepíše.
Ano, někdo může Šumberovu prvotinu považovat za fantasmagorii bez hlavy a paty, někdo za natolik sofistikovaný konstrukt, až se blíží hranici geniality. Na můj vkus je příběh zaplaven příliš velkým počtem postav, obrazů a myšlenek, které se dají na první přečtení jen obtížně vstřebat. Zařadila bych ji tedy spíš do kategorie děl pro náročné čtenáře, kteří se nebojí novátorství co do kompozice, tak způsobu vyprávění.
| 60% |
|
