JFK 18 – Naganty a vlčí máky – Vrbenská Františka

Na pultech knihkupeckých se objevil 18. díl Agenta JFK. Za normálních okolností by recenzent jen pokrčil rameny a kytku i bednu granátů omotanou mašlí si nechal spolu s gratulacemi na nějaké pěkné kulaté číslo. Osmnáct let je sice pro fyzickou osobu důležitým životním milníkem, u knižních sérií se to ale bere trochu jinak.

Agent JFK 18: Naganty a vlčí máky

Naganty a vlčí máky však pokládají otázku: „Vyplatilo se skoro deset dílů dlouhé čekání na misi Františky Vrbenské?“ – „Ano, na tohle pokračování by se vyplatilo čekat třeba i osmnáct let. Některým čtenářům.“

Něco takového totiž John Francis Kovář ještě nezažil.

Jako renegát si nemůže moc vybírat – a tak bere práci, která je. V tomto případě doprovod profesora literatury „motýlářského typu“, jehož rozhodnutí obrátit Sibiř i Mongolsko naruby při pátrání po Jaroslavu Haškovi přímo vyvolává tázavé povytažení obočí. Co je ve hře, že nemůže počkat na návrat budoucího slavného spisovatele do Prahy? A co s tím má společného X-Hawk, jeho takřka nesmrtelný pohůnek a baron Ungern-Sternberg? A na jaké straně stojí komsomolka s šamanskými schopnostmi a básnířka Altyn Tuulaj, rudý intelektuál Aksan a Jakov, jehož vztah k socialistickému zřízení a šmelině je poněkud specifický?

Odpovědi – spolu s množstvím dalších věcí, které by nikdo příčetný v dobrodružném čtivu ani nehledal – najdete v knize. Spolu se svižným, akčním dějem, hutnou atmosférou a Ruskem občanské války popsaným tak plasticky, že jeho obraz se bude vkrádat coby volná asociace i při sledování historického dokumentu.

Františka Vrbenská studium reálií rozhodně neodbyla, stejně jako úvahy nad textem. Slovní obraty, stylizace a výstavba vyprávění jsou podřízeny prostředí. Několikrát se mění; vyprávění na způsob spisovatelských vzpomínek, naturalistické líčení Ruska občanské války, rozmach podezřele připomínající byliny a Oloncho

To vše mění Naganty a vlčí máky na jedinečný klenot a úžasnou miniaturu. Je otázka, do jaké míry jsou však kompatibilní se sérií Agent JFK, nebo spíš se cyklem tak, jak si ho představuje jeho průměrný čtenář.

Kniha stojí na skloubení průměrné dobrodružné složky a nadstavby, k jejímuž rozklíčování se hodí mít nějaké poznatky minimálně ze školních lavic. Je otázkou, co a do jaké míry si užijí ti, jimž není známá existence Jaroslava Haška a alespoň některých jeho životních peripetií a válku „rudých“ a „bílých“ vidí jenom jako dva, tři řádky dějepisné učebnice.

Základním průšvihem je ale délka. Naganty a vlčí máky by potřebovaly minimálně dvojnásobný počet stran, aby vše fungovalo, jak má. Košatý styl vyprávění se nemůže rozvinout se vší kadencí, detaily nemohou pořádně okouzlit a vyniknout, protože působí jako přecpaná muzejní vitrína. Volnější tempo by dalo možnost si vše vychutnat do poslední kapky. Více dějových linií by se mohlo lépe podporovat a vytvořit komplexnější mozaiku. Přechody stylů by byly plynulejší, ještě elegantnější, než jsou.

Pro mě osobně se Naganty a vlčí máky – byť každý titul z jiných důvodů – dělí spolu s Hlávkovou Odplatou 1 o titul nejlepšího dílu série. Přesto bych si netroufla dát ruku do ohně za to, že jsou „dobrý Agent JFK“. Ale každopádně jsou skvělou knihou.

Společnost TopRetroTrans (TRT) poskytuje jen absolutně dokonalé služby. Když si kulturologický institut objedná solitérní výpravu do minulosti vzdálené více než tisíciletí, najmou coby průvodce již osvědčeného specialistu… jistého Johna Francise Kováře. Začíná pátrání po stopách literáta Yaroslawa Hashka: dvacátá léta dvacátého věku, Sibiř, Mongolsko, Čína. Ozbrojené oddíly rudých, bílých, ale také černých a zelených. Mladí kolchozníci, sovětsko-mongolské črezvyčajky, intervence, šílený baron Ungern-Sternberg, černí šamani, lamaistické kláštery, středověké žaláře Urgy, záhadný národ Lusů… a krásná komsomolka Altyn Tuulaj: „Svůj svět si musíme zasloužit!” (anotace)

  • Agent JFK 18: Naganty a vlčí máky
  • Autorka: Františka Vrbenská
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 240
  • Cena: 199 Kč
  • Vydal: Triton, 2011
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

11 komentářů

  1. Hlavně…
    Hlavně neuvěřitelně povedená knížka! Doporučuji i čtenářům neJFK 🙂

  2. modýlek
    Nezapomeňte – v prosincový (010) modelárně vyšel k tomuhle kusu modýlek ke stažení!

  3. tak jak, altyn túlaj (v knize samé), nebo altyn tuulaj (v anotaci, v odplatě 1 a v recenzi)? 😉

    můj první celý jfk. kdyby tam nebyly rekvizity z jfk (úplně zbytečné) a františka víc dotáhla volné konce jednotlivých linií, bylo by to podstatně lepší. skvělými nápady kniha jen srší, ale žel, jejich zpracování se mi většinou nelíbilo.

  4. nevešlo
    Spousta věcí se prostě nevešla, materiálu a rozehraných linií by se našlo minimálně na 600 stran. Chtít po omezeném rozsahu vlakovýho čtiva to, na co zahraniční autor potřebuje minimálně dva tisíce normo ve třech dílech (velmi dobře zaplacených, na rozdíl od tuzemska) je poněkud mimo realitu.

  5. střelec: jistě, omezený rozsah je omezený rozsah, ale spisovatel by měl být schopen odhadnout, jaký má prostor. to je profesionální. také editor by měl být schopen to ukočírovat. a opět, chápu, že za málo peněz je málo muziky, jenže jenže… zkrátka ty promrhané nápady tohoto nehodného čtenáře mrzí a radosti mnoho nepřinášejí. je to jako nízkotučné mléko, zdravé to není a ani dobré.

  6. ach, ty představy
    Spiosovatel musí přizpůsobit dílo předpokládanému publiku pro danou kategorii, aby se to prodalo. Tudíž tvoje požadavky sice nejsou od věci, ale vztahují se na jinou kategorii literární produkce. Tady už zkušební nástřely ukázaly, že průměrný konzument – typický produkt porevolučního školství – má těžký problém pochopit čtený text. Někteří pokusní králíci potřebovali ke čtení encyklopedii a po vydání se našlo pár jedinců, kteří to znechuceně odložili, protože se cítili diskriminováni nutností použití mozku při čtení.

  7. Výkřik do tmy
    Proboha, na co encyklopedie???? xD Považuji se za typický produkt porevolučního školství, takže tohle si beru poněkud osobně. 😀
    (na druhou stranu, jestliže jste se mnou někdo řešil něco, co šlo v průběhu studia kolem mě, tak… 😀 )

  8. Altyn
    Hm, víš, že nevím a musela bych to hledat v knížce?
    Při čtení jsem to až tak nevnímala, ověřovala jsem podle anotace, a na základě kamaráda dosti se vrtajícího v Sibiři mám zažité transkripce jako Njurgun Bootur. 🙂

  9. Osobně
    Tak to si gratuluj ke škole, kde se učitelé neflákali a k rodičům, kteří z tebe chtěli něco mít.
    Veškerá ženská populace v rodině dělá ve školství (některé přes 40 let) a skuhrá, že 80% krakenů přichází na druhý stupeň pologramotných – znají písmenka, přečtou je, ale obsah jednotlivých pojmů jim nic neříká. V zeměpisu je todost tristní. A dějepis, kde dějiny 20. století v učebnici zabírají jednu dvoustranu i s obrázky, tomu nepomůže. Když se k tomu přidá obecně propagovaný trend, že učit se je pro děti diskriminující, Těžko za pár let najdeš školou povinného haranta, kterej by byl schopnej strávit něco víc, něž strip.

  10. Pro mě…
    … nejhorší díl dosud. Nejdřív jsem myslel že to byli nezáživní Pašeráci v oblacích, četlo se to těžko, ale tento díl je hravě strčil do kapsy. Zajímavé byly akorát pasáže o Gadskim, ostatní bylo naivní jako 50 odstínů šedi. Často jsem mnoho stránek přeskakoval, nešlo se tím prostě prokousat. Konec byl úplně pitomý, nebo jsem pitomý já, vůbec jsem to nepochopil. Kdyby tenhle díl vůbec nebyl, vůbec nic by se nestalo, protože na ostatní díly série vůbec nemá ani návaznost, ani vliv.

Zanechat odpověď