Knihy krve 4 – 6 – Barker Clive

Na poslední dvě Knihy krve se čekalo dlouho, ale nakonec vyšly. Sice nejsou v původním formátu nakladatelství Laser-books a možná někteří návdavkem dostanou podruhé Čtvrtou knihu krve, ale stejně je to skvělý pocit, když lze konečně přečíst celý komplet v naší mateřštině.

Barker Clive - Knihy krve 4 - 6Knihy krve jsou jedním z děl, pro které si kritici museli vytvořit novou škatulku, což se jen tak každému autorovi nepodaří. Barker stál u zrodu hororového subžánru splatterpunk tím, že začal psát nově. Bez skrupulí se pustil do morbidnosti, naturalismu a sexu, čímž vytvořil mnohdy velmi jednoduše do té doby nevídanou atmosféru. Pokud pak navíc do svých krátkých textů přidal něco z dramatika v sobě, vznikly práce vysokých kvalit.

O tom, jak může být horor silný a jednoduchý, nás přesvědčí hned úvodní povídka „Revoluce těla“. Představte si, že vaše ruce žijí vlastním životem a už nesnesou vaši nadvládu nad tělem. Dojde k první amputaci, která započne revoluci.
Obdobně jednoduše působí text „Jak krvácejí kořistníci“. Trojice mužů koupí kus pralesa, na kterém má v budoucnu stát dálnice. Vyjednávání s domorodými indiány se jim však vymkne z rukou a jsou prokleti. Každý z nás si v dětství spálil kůži o koberec. Teď si představte, že podobně vaše tělo zbrušují nejemnější smítka prachu. Je to zdlouhavé a bolestivé umírání.
Nenechte se zmýlit, právě jednoduché nápady vyžadují po autorovi vydat ze sebe to nejlepší. Jen tak vdechnou práci život.

Hned dvě povídky z této knihy byly zfilmovány a nutno dodat, že si filmaři za scénář vybraly asi nejlepší práce knihy. Do transformace novelety „Poslední iluze“ v pohyblivé obrázky se pustil sám Clive Barker, když filmovou podobu příběhu zrežíroval. Soukromé očko se hlídkou nad mrtvým iluzionistou zamotává do souboje s pekelnými silami. Na hororu s prvky detektivky je sympatické, že na pekelníky působí kulky a jiné zbraně, čímž příběh dostává grády.
Text „Zapovězené“ se odehrává v ulicích problémové čtvrti, kde mladá studentka při zkoumání graffiti narazí na sérii příběhů brutálních vražd. Zajímavý městský mýtus v netradičním prostředí oplývá skvělou atmosférou. Film Candyman je pak důstojným zpracováním předlohy.

Podobně jako v předešlé práci najdeme prvky urbanistického hororu i v povídce „Madona“. Hlavní hrdina se při snaze sehnat finance na zrekonstruování koupaliště neštítí jednat s lidmi pochybných charakterů. Stará plovárna je však důmyslným labyrintem, který skrývá své hrůzné tajemství. Opět se zde setkáme s mrazivou atmosférou, která v kombinaci s autorovou morbidní invencí vytváří velmi nevšední zážitek..

Trochu nepatřičně působí povídka „Děti Babylonu.“ Mladá žena na dovolené se dostává do svízelné situace, když je uvězněna v podivném klášteře. Postupně se seznamuje s dalšími vězni – vědci humanitních oborů, kteří zde ovlivňují světové dění. Právě zde se v Barkerovi nezapře dramatik, když absurdní situaci na konci divadelně vypointuje. Text ve sborníku výrazně vyčnívá. Vzhledem ke konceptu celé knihy je navíc práce umístěná takřka uprostřed vítaným osvěžením od všech těch hrůzných vyobrazení kolem.

Politikou se nepřímo zabývá i povídka „Soumrak mezi věžemi“. Spojuje motivy lykantropie a střety tajných služeb za studené války, připomíná atmosférou Lumleyho první Nekroskopy a je nejakčnějším čtením ve sbírce.

Tradiční hororové téma zachycuje i text „Zjevení.“. Barker po svém zpracovává klasickou duchařinu, když do povídky přidává výrazný motiv sexu.

Role jednohubky ve sborníku patří kraťasu „Ustup Satane!“, kde se pomatený byznysmen snaží vyprovokovat zákrok Boží vzýváním Satana. Druhá krátká práce „Na Jerusalem Street“ uzavírá sborník a navazuje na úvodní příběh z První knihy krve.

Barkerovi se ne vždy podaří zakončit povídku brilantně, ale jeho horor je o něčem jiném než jen o pointě. Autor se časem vyprofiloval jako autor mysteriózní temné fantasy, kde je hororový prvek rozmělněn. V krátkých pracích této sbírky je však jeho horor koncentrovaný. Barkerovy knihy často končily v Levných knihách. Dílem za to mohla na svou dobu vysoká cena, dílem se na tom občas podepsala smůla na nakladatele spojená se špatnou redakcí a překladem. Nakladatelství Beta však v obou sbírkách nabízí skvělý překlad Milana Žáčka a velmi slušný poměr cena-výkon. Objevte tedy pro sebe Barkera. Jeho povídky srší novotou i po dvaceti pěti letech a budou takové i nadále. Čtvrtá kniha krve

– Revoluce těla
– Nelidská přirozenost
– Zjevení
– Ustup, Satane!
– Věk touhy

Pátá kniha krve

– Zapovězené
– Madona
– Děti Babylonu
– Tělem a duší

Šestá kniha krve

– Život smrti
– Jak krvácejí kořistníci
– Soumrak mezi věžemi
– Poslední iluze
– Kniha krve (postskriptum): Na Jerusalem Street

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Klesající kvalita
    Rád bych trochu utlumil (mé) nadšení z toho, že jsou Knihy krve konečně kompletní. Podle mého soudu jsou poslední 2 díly nejslabší z celé řady. Škoda, že se je přece jen nepodařilo vydat Laseru s ilustracemi Juraje Maxona, které přidaly Barekrovu dílu ještě kus temné imaginace a pozvedly úroveň knih. Možná je mé chladné přijetí nových dílů dáno i faktem, že je čtu v jiném věku než první 4, prostě už mi ty příběhy nepřipadnou tak zajímavé a šťavnaté. Ale i prostým porovnáním IMHO nejlepších povídek klidně jen ze čtyřky (Věk touhy, Revoluce těla) a nejlepších povídek z pětky a šestky dohromady (Poslední iluze, Madona) mi sílou své nosné myšlenky a precizností zpracování jasně vychází jako vítěz čtvrtý díl. A to hrál v oslabení. Další nevýhodou je, že slušná povídka Zapovězené už česky vyšla, a to v perfektní antologii Hlas krve. Suma sumárum jsem docela zklamán. A to ani nemluvím o hnusné obálce Beťáckého vydání a nadprůměrném množství překlepů a dalších redakčních chyb.

Zanechat odpověď