Po více než půlročním čekání mají fanouškové nezničitelného kapitána Marka Stona konečně důvod k radosti. Tradičně příšerná obálka od Petra Bauera ve výkladech trafik každému hlásá, že právě vyšel 78. svazek oblíbeného knižního seriálu. Tentokrát do řady příběhů a svou troškou do čtenářského mlýna přispěl Jan Kovanic.
Mark je tentokrát vyslán na planetu Alwogira, odkud na Zemi proudí neuvěřitelné množství zlata. Místo původu je dáno, zlato totiž obsahuje izotopy typické pro uvedenou lokalitu. Údaje o planetě nejsou zrovna nejčerstvější – poslední kontrolní výprava se konala před sedmdesáti lety a ztratila se po odeslání hlášení. Mark s Rayem tudíž vyrážejí prakticky do neznáma.
První překvapení je čeká hned po přistání ve formě „uvítacího výboru“, složeného z žen-bojovnic místních nomádů. Druhé překvapení následuje nedlouho poté – zjišťují, že předchozí výprava odtud vůbec neodletěla. Její lidský člen těsně před svou smrtí předá našim hrdinům nepříliš srozumitelné poselství. V kombinaci s vyprávěním domorodců začnou sice slova nyní již zesnulého průzkumníka dávat jakýsi smysl, je však nutno podniknout další pátrání. A tak Mark s Rayem vyrážejí směrem k severnímu pólu planety, aby odhalili neradostné tajemství. Protivník je má ale dokonale přečtené – doslova.
Dokonale načteno měl i autor tohoto svazku, když se pouštěl do svého díla. Tento svazek svým téměř klasickým pojetím a profesionálním provedením potěší i ty zavilé fanoušky původního Garénova díla, kteří nad českými díly oblíbené série ohrnují nos. Nechybí zde ale ani značná porce pro tuzemskou produkci tak typického humoru a nejrůznějších odkazů, na rozdíl od většiny předchozích výtvorů zde však nepůsobí rušivě, nebo dokonce násilně. Celé vyprávění se drží základního schématu této řady – předletový brífink, výsadek, putování zpestřené nějakou tou bitkou a milováním, finální souboj a jeho následky.
Solidně vystavěný a velice civilizovaně napsaný příběh působí poměrně hutným dojmem, autor zbytečně neplýtvá nápady a přitom vytváří klasický dobrodružný příběh, kterému nechybí žádná z nezbytných složek. Nejsou zde hluchá místa, 99% reálií odpovídá zavedeným zvyklostem a pokud zde něco chybí, většina čtenářů si toho v průběhu čtení stejně nevšimne.
Celkově lze Zlato Alwogiry hodnotit v rámci seriálu Mark Stone jako díl nadprůměrný, srovnatelný snad jen s Ohněm v kapradí a lze ho tudíž čtenářům vřele doporučit.
Poznámka pro nakladatele:
Údaje v řádku „Vychází….“ uvádějte méně pohádkové. Půl roku nejsou proklamované tři měsíce a distribuce k datu 9.-10.11.2005 při údajném datu vydání 24.10.2005 také zákazníky nepotěší.
