V líbivé obálce vydává nakladatelství Classic první díl duologie Hélská nistěj. Už od počátku je znát, že pan Mckiernan opisoval, a to že opisoval velice důkladně. Nebyl to žádný troškař, vzhlédl se v samotném Pánu prstenů a Hobitovi mistra Tolkiena.
Před mlýnem warrowana Tipa (který se nápadně podobá hobitovi) se náhle objeví těžce raněný jezdec, kolem kterého jsou mrtvoly mizeráků, rozuměj skřetů a jiných zlounů. Z posledních sil muž předá Tipovi minci a vyzve ho, aby jí donesl pro Agron a varoval všechny. Než se mužíček vrátí s Beauem, léčitelem, je jezdec mrtev.
Oba warrowané, Tip i Beau, se poté vydávají na dlouhou pouť, aby minci odevzdali, ač vlastně neví komu. Po cestě se připletou do boje s vojsky Černého mága Modrua, pomáhají elfům, seznamují se s trpaslíky, ale Agrona v tomto dílu nenajdou. Snad příště.
V knize je spousta podobností s Pánem prstenů: jsou tu elfové, kteří warrowanům pomáhají, na straně zla mizeráci dělící se na spoustu poddruhů, všichni odporní a zlotřilí; trpaslíci vždy sveřepě bojující a bezhlavě se vrhající do bitev. Les Děsín je nápadně podobný Temnému hvozdu a Modruova železná věž zase Sauronově Barad Dur. Dokonce i svár bohů je nápadně podobný tomu, který vznikl při stvoření Ardy.
Warowané jsou stejně malí a mrštní jako půlčíci. Jako oni mají rádi dobré jídlo a pití. Nejsou to žádní nekňubové a umí užívat zdravý rozum. Elfové jsou zdatní bojovníci a dokáží se obětovat. Víte, že trpaslíci mají překrásné ženy, a proto je tak zuřivě střeží? A hlavně, všichni kladní hrdinové této knihy milují čaj. Buď ho pijí anebo alespoň mluví o tom, že by ho rádi pili.
Ale vcelku, když pomineme napodobování pana Tolkiena, není to zase tak špatná kniha. Jednotlivé události na sebe navazují plynule a děj téměř nikde neklopýtá. Ten, kdo má zájem o dobrodružný příběh, který nemá větší ambice než pobavit, by mohl být spokojen. Mohl, kdyby…
Nakladatelství Classic v této knize opět ponechalo větší část svých dlouhodobých nedostatků. Občas se ve větě vytratilo písmenko, o čárkách a tečkách ani nemluvě. Také několik pravopisných hrubek ozvláštnilo text. Nejvíce mě zaujalo hojně se vyskytující slovíčko dobit, např. město bylo dobito.
Zato obálka je fakt fajnová. Má vztah k ději, jsou na ní hlavní hrdinové a ještě je pěkná. Co více si přát. Zato její černobílá zpotvořenina uvnitř knihy a výseky z ní uvádějící kapitoly jsou opravdu hrozné. Jakoby v tiskárně došla barva.
Bral jsem tuto knihu tak, jak jí doufám autor psal, jako poctu panu Tolkienovi. Kdysi jsem
četl, že po vydání Pána prstenů se objevilo spousta hobitovských románů. Vždy jsem litoval, že jsem žádný z nich nečetl. Tady jeden je. Už se těším na pokračování. Nesnáším totiž nedokončené příběhy.
I do not understand anything.