Po dlouhém čekání se na trhu objevil třetí díl cyklu „Ztracený regiment“. K jeho vydání se spojila nakladatelství Klub Julese Vernea a Triton. Ilustrace na obálce je tradičně od Milana Fibigera, obálka samotná se ale svým provedením od předchozích dvou dílů výrazně odlišuje, což může případné zájemce zmást. Medailon na konci knihy je výtvorem Martina Šusta a naznačuje čtenářům, že je zatím (ryze teoreticky) čeká ještě šest dílů ságy.
Do třetice se ocitáme na planetě Valdenii, kde s děsivými domorodci bojuje o přežití lidská civilizace. Plukovník Andrew Keane od 35. mainského se po posledním nájezdu merkijské hordy snaží zabezpečit hranice území obývaného Rusy. Výroba zbraní a budování pohraničního opevnění vyčerpávají zemi, ale problémy se blíží mílovými kroky. Hordy lidožravých Merkiů získaly díky zrádcům a zajatcům moderní zbrojní technologie a s pomocí zapovězené techniky svých předků zkombinované s lidským důmyslem mají absolutní vzdušnou převahu. Jejich vzducholodě, poháněné zřejmě miniaturními jadernými reaktory, beztrestně brázdí vzduch nad ruským územím, bombardují a provádějí průzkum. Keanovi technici se snaží vedle vlastních vzducholodí vyvinout i nové zbrojní technologie, ale nedostává se jim času.
Merkijská horda uzavírá příměří s Batanžskou hordou a pod vedením qar qartha Jubadího útočí na ruskou enklávu. Ač je válka vedena zbraněmi z americké občanské války, její průběh připomíná spíše vybrané epizody z mnohem modernějšího konfliktu. Jubadí má Keana „přečteného“, disponuje stejnými zbraněmi, početnější armádou a absolutní vzdušnou převahou. Ruské jednotky jsou nuceny ustupovat, nebo jsou ničeny protivníkem. Boj o zachování lidské civilizace opět graduje. Jakou roli v něm sehraje bývalý merkijský „mazlíček“, který s hordou absolvoval okruh kolem Valdenie?
Třetí díl rozsáhlého cyklu se liší od obou předchozích částí. Je zde o poznání méně amerického vlastenectví (dostává se i na obdiv k ruskému lidu), válečná štěstěna přeje protivníkovi a operace probíhají spíše v duchu prvních let Druhé světové války – vzdušná převaha, údery na křídlech, obcházení opevněných pásem, více či méně zdařilé ústupy. Kdyby Merkiové měli tanky a pár stuk, mohla to být dokonalá kopie blitzkriegu čtyřicátého a jednačtyřicátého roku.
V rychlém spádu událostí je podstatně méně času na patos, jsou zde ale načrtnuty osudy některých důležitých postav, známých z předchozích dílů. Keanovy pochybnosti a ztráty zde kontrastují s pletichařením mezi špičkami Merkijské hordy, ke které se připojily i zbytky Tugarů pod vedením qar qartha Muzty. Zdá se ale, že vedle Jubadího hrají v příběhu hlavní roli též štítonoši Hulagar (Jubadího) a Tamuka (Vuky, syna Jubadího), kteří mají vedle role bodyguardů ještě důležitou úlohu poradců. Muzta se drží stranou, je terčem posměchu a přitom budí dojem, že hraje svou vlastní hru. Přes všechnu snahu autora ale nikdo z Merkijské hordy ani v tomto dílu nedisponuje charismatem tugarského válečníka Kubaty z první části cyklu.
Samozřejmě zde nechybí barvité popisy bitev i hrdinské scény přímo z bitevní vřavy, ale není jich zdaleka tolik a s přibývajícím množstvím ztrácejí na působivosti. Vojenské operace se odehrávají na širším prostoru a týl se také dožaduje pozornosti. Osudy jednotlivců zvolna ztrácejí na nosnosti a stávají se pouze střípky v rozsáhlé mozaice vyprávění.
Čtenářům se tedy dostává profesionálně napsaný příběh se všemi osvědčenými atributy tohoto specifického subžánru. Autor vytěžuje své znalosti historie, ale pomalu začíná nabírat inspiraci v modernějším období. Navíc je otázkou času, kdy v tomto cyklu donutí kočovnické hordy zjistit, že příchod nových technologií definitivně a s konečnou platností ukončil jejich kočování po způsobu Mongolů a připoutal je i s jejich oblíbenou potravou – lidmi – na jedno místo. Řešení problému není jen jedno a je otázkou, jak se s tím autor vyrovná.
Největším nedostatkem knihy je skutečnost, že příběh tentokrát není ukončen. Popisovaná válka se evidentně protáhne, ale v tomto stádiu rozpracovanosti nelze jednoznačně určit, na kolik dílů. Operace jsou rychlé, nelze očekávat tradiční řešení typu „generál mráz a generál bláto“. Předchozí díly končily finální bitvou, zde je ale otevřený konec a naprosto nepředvídatelný další průběh. Jaká bojiště či operace budou předlohou pro následující části cyklu? A kdy se jich dočkáme my, čtenáři?
Ja len dufam, ze na dalsie diely nebude treba cakat tak dlho, ako na ten posledny – tusim 4 roky…
ale neboj, těch zbylých dílů je tam asi tak 8
No 4×8 dilu je 32 let, to uz bych mohl bejt taky po smrti nez to doctu :-))