Temný anděl – Před úsvitem – Collins Max Allan

Narozdíl od televizního seriálu Temný anděl je autor knižní adaptace v našich zemích již zavedeným pojmem –vyšlo už něco kolem deseti jeho titulů. Temný anděl – Před úsvitem je tedy dílo zkušeného spisovatele, psané podle seriálu a filmu režiséra Jamese Camerona (ano, dělal „onen“ Titanic). Startovní podmínky jsou tedy slibné (ačkoliv mainstreamově zavánějící), ale co samotný běh textu? Podívejme se na něj nezaujatýma očima a zapomeňme na slavná jména, jež ho doprovázejí.

Collins Max Allan - Temný anděl - Před úsvitemPříběh začíná roku 2009 ve státě Wyoming. Hned první kapitola klouže cestou nepřekvapivého scifi z blízké budoucnosti, v němž nechybí nadměrná dávka předvídatelného patosu, pár umolousených pokusů o originalitu… a jinak toho v něm  moc neobjevíte.

Zlá korporace Manticore pěstuje pro zlou vládu geneticky upravené supervojáky, konkrétně nejmodernější generaci X5. Ačkoliv žádnému ze supervojáků není víc než 12 let, jsou to chladně uvažující stroje na zabíjení s nadlidskými smysly a fyzickými možnostmi, v dospělosti ideály atletické krásy i vražedné efektivity.

Poté co jedna z X5 začne projevovat nežádoucí city a vzdor, je velitelem vojenské základny (sídla Manticore) Lydeckerem nekompromisně odstraněna kulkou do hlavy. Před očima ostatním X5. Nedlouho poté dojde k hromadnému pokusu o útěk, do jehož průběhu je do vržen nic netušící čtenář a dění je mu od té chvíle popisováno očima mladé geneticky upravené vražedkyně Max.  Zprostředkovaně a útržkovitě se dozvídá výše popsané a nestačí se divit, jak autorovi ta klišé docela hezky zapadají a fungují. Druhá kapitola pak po časovém skoku příběhu představuje celkem zajímavý a svěží přechod k postapokalyptickému subžánru, kdy chirurgicky přesný teroristický útok způsobil v Severní Americe ničivou katastrofu známou jako Impuls. Píše se rok 2019, takže hrdinka měla čas dospět a trochu poznat svět… 

První třetina knihy je celkem nezajímavou, „rozkoukávací“ fází děje. Max stále někam cestuje, seznamuje se s plejádou různých vedlejších postav, zažívá s nimi pár konfliktů a pak zase odjíždí. Jde hlavně o interakci postav, způsob přežití zabijácké X5 mezi normálními obyvateli zhrouceného světa a občas sem tam nějakou stíhací scénu či pár nesmrtících úderů.

Zato druhá třetina nabírá obrátky. Přibude krve, deště, nábojnic a temnoty, vztahy se vyostřují, podkres světa odhaluje svá tajemství a vše spěje k nesporně údernému a zajímavému závěru, na který se vyplatí počkat nejen kvůli jeho akčním scénám, ale i povedené atmosféře. Styl psaní je strohý a často zabíhá do vulgarismů i v jazyce vypravěče (“Kopla týpka do kolene a nácek se svalil jak žok”, apod.), což občas působí rušivě, zvlášť pokud pak postavy mluví příliš spisovnými obraty. Nucené vtipy a rádoby drsné hlášky pak většinu soudných čtenářů donutí přeskakovat pasáže s určitými nezaměnitelnými znaky – rýsující se šance k monologu nebo delšímu popisu.

Hlavní hrdinka Max je zde pro čtenáře spíše než osobním pojítkem se světem a děním jen jakousi konstantou, která jej vede za ručičku předvídatelným labyrintem příběhu.
Hrdinka mi k srdci nepřirostla, stejně jako většina vedlejších postav (v čele s Original Cindy, u jejíž monologů jsem skřípal zuby a říkal si, jestli nejde o postavu z televizního seriálu z 80. let). Pokud už se ale najde nějaká pořádná postava (postarší vůdce bandy zlodějů Moody, druhý X5 první knihy Seth, charismatický novinář a zbohatlík Logan, úlisný a arogantní Sterling a pár dalších…), stojí za to. Hlavní záporák asi dopadl nejhůře – Lydecker je profilován jako oběť vlastního úřednického aparátu a ďábelského plánu, který má více strachu z následků osobních chyb než zodpovědnosti vůči celému projektu. Bohužel, svou roli trochu nezvládá a autor se snaží nepropracovanost charakteru dohánět zkratkovitým jednáním šílence.

Lidské vztahy jsou zde brutální a jasné jako v pravověrném westernu, prostředí temné a vlhké, zřízení zkorumpované a vše dohromady tvoří neutěšené kulisy pro lehce nadprůměrné akční čtení s podprůměrně zpracovaným sci-fi nádechem. Druhý díl s podtitulem Hra o kůži se ale má o co opřít. Pokud se vyhne rozehrávací úvodní části, kterou trpí jeho předchůdce, mohlo by jít o vyvážené dílko, ve kterém se snad dočkáme i pravověrné scifárny.

Po uzívané první třetině je Před úsvitem celkem svižné akční postapokalyptické SF s nadprůměrným koncem, jehož druhý díl slibuje mnoho.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. no, snad místo tý pětky bych dal jedničku. dočíst to je docela dřina.

  2. Kritika
    Bych chtela videt ty trubce co kritizuji neci praci na teto strance, viz predchozi. Me se samotny text opravdu libil, snad by to chtelo nejak vic ozivit, aby to poutalo. Bohuzel se na to hledi vic nez na ucel a obsah. Takze se omlouvam za nespisovnost, ale toho natvrdlyho ptaka neposlouchej a pis dal! Sama znam toto dilko pomerne dobre a take pisu, takze ja bych tech bodu dala alespon 7 😉 Koncepce dila byla vystizena presne a autoruv nazor zdili dost lidi, ktere znam, vcetne mne samotne. -(celkem nezajimavy zacatek, pak je dej zdlouhavy, nevhodne vulgarismy v konbinaci s ostatni mluvou, atd atd)-Kazdy ma pravo na svuj nazor, ale umet byt objektivni a zaroven docenovat jisty talent je celkem vzacnost.

Zanechat odpověď