Nová Sapkowského povídka, která vyšla ve druhé letošní Ikarii, patří opět mezi špičkově napsaná díla. Vcelku jednoduchá dějová linie, spojená se skvěle vykreslenou atmosférou vtáhne čtenáře do děje.
Děj povídky je zasazen do Ameriky, na území kdesi na západ od Bostonu někdy kolem roku 1700. Čarodějnické procesy v Salemu (1692) jsou ještě čerstvou a diskutovanou událostí, pronásledování čarodějnic je právě v módě.
Stíhací četa, složená z kněze (puritánského), indiána, lovce , královského policisty a několika “řádných občanů” stíhá již několik dní uprchlici obviněnou z čarodějnictví. Čtenář se s nimi seznamuje ve chvíli, kdy narazí na kostru přibitou na strom. Charaktery jednotlivých členů čety se ukazují na pozadí nastávajících událostí. Po kostlivci přichází setkání s dřevorubci (poněkud chudými duchem), ženou, která si svého muže užívá v kupce sena a následně s osazenstvem osady, kde vládnou ženy.
Členové posse se octli v pasti. Při pronásledování údajné čarodějnice totiž narazili na osadu skutečných čarodějnic a jejich neomalenost (a prosazování názoru, že žena je méněcenný tvor) přinese po krátké mezihře své ovoce.
Finální likvidace stíhací čety je sledem skvělých scén, ve kterých první housle hraje psychologie a použití sexu, magie či hrubého násilí je až druhořadou, leč (jak se ukazuje) nutnou záležitostí, nechybí při tom ani několik překvapivých odhalení.
Povídka sama je po spisovatelské (literární) stránce znamenitá. Bohužel se vloudila chybička do několika nepodstatných detailů v pozadí, které běžnému čtenáři uniknou. V době, kdy se příběh odehrává byl kůň v amerických osadách relativně vzácné zvíře, jeho použití bylo omezeno na přesuny po cestách mezi pevnostmi, osadami, obchodními stanicemi a na zemědělské práce. Tehdejší přírodní podmínky (relativně husté zalesnění) jiné použití koní prakticky znemožňovaly. Používaly se tedy vodní cesty a vlastní nohy (ještě o sto let později). Jízdní stíhací četa se tudíž jeví jako málo pravděpodobná, je však běžná v klasickém westernu (odehrávajícímu se o 180 let později v jiných přírodních podmínkách) a patří mezi zažité představy normálního člověka o pronásledování v Americe za starých časů. Další detail je poněkud pikantnější. V jedné popisované erotické scéně strhává rozvášněný chlapík ženě podprsenku, ale kolem roku 1700 to mohl být pouze korzet nebo šněrovačka. Podprsenka byla vynalezena jednou pohodlnou Američankou až na počátku 20. století (někdy mezi lety 1902 – 1904). Ostatní drobnosti (výzbroj) komentovat nebudu, ostatně jde o sporné záležitosti. O řadě reálií dané doby se vedou vědecké spory, vývoj módy v uplynulých staletích je dnes vědou sám o sobě a lidí, kteří se občas snaží napodobit život minulých staletí není tolik, aby svými znalostmi a praxí výrazněji ovlivnili filmovou či literární tvorbu.
Opravdu dobrý článek.
Tato recenze mne motivovala k takřka okamžitému sehnání si Ikarie se Sapkovou povídkou!!!