Zaklínač: Rozcestí krkavců

Číst nový příběh z pera starého barda je pohlazením pro zaryté fanoušky anachronického zaklínače ale i skvělá příležitost vyrazit na stezku pro ty, kteří znají Geralta jen z doslechu.

Malé ohlédnutí

Na začátek si neodpustím malé ohlédnutí. Když jsem v roce 1993 poprvé přečetl povídky o zaklínači Geraltovi, říkal jsem si, že je tu konečně jiná fantasy než Pán prstenů a Conan. Od té doby mě láska ke knihám Adrzeje Sapkowského neopustila. Všechno ovšem začalo o rok dřív. Tehdy nakladatelství Winston Smith přineslo na pulty českých knihkupectví povídkovou sbírku Stříbrný meč, kterou pro ně sestavil překladatel Jiří Pilch. Tehdy šlo o odvážný krok, protože Sapkowki u nás neměl žádné jméno. Také nesmíme zapomenout, že tehdy překladové fantastice vládly knihy anglicky píšících autorů. Když pak Sapkowski od tohoto nakladatelství odešel, pokračoval ve spolupráci Jiřím Pilchem a jeho nakladatelstvím Leonardo. Nyní pod křídly téhož nakladatelství přináší Andrzej Sapkowski nový příběh. Příběh, na který jsme čekali dlouhých jedenáct let, má název Rozcestí krkavců a představuje nám trochu jiného Geralta, než jakého jsme si zamilovali.

Poprvé na stezce

„Na zaklínače jsi mladý,“ promluvil posléze. „je těžké odhadnout tvůj věk, protože jsi mutant, a k tomu ty bílé vlasy… přesto se mi zdá, že bys mohl být můj vrstevník. Co? Vsadím se, že máme hodně společného. Určitě jsi nejednou slyšel, že jsi usmrkanec a zelenáč, že musíš poslouchat starší, že se ještě musíš hodně učit, že musíš dospět, bla,bla,bla… Jako by rozum přicházel až s lety. Jako by nikdo nikdy neviděl staré hlupáky.“ (str. 177)

Rozcestí krkavců se vrací do Geraltova mládí, do doby, kdy mladý, životem ještě neotřískaný zaklínač opustil hradiště Kaer Morhen a vydal se poprvé na stezku. Rozený povídkář Sapkowski svou novou knihu pojal v podstatě jako povídkový román. Geralt putuje královstvím Kaedwen a jeho cesta připomíná příběh počítačové hry. Tu si střihne jeden quest, tam jiný. Tady dostane za úkol zabít krvelačného ptáka, tam zbavit starostu a jeho rodinu prokletí. Celou knihou se však jako červená nit táhne ještě jeden příběh. V něm figuruje nový Geraltův mentor, zaklínač Preston Holt. Co má starý zaklínač společného s vypleněním hradiště Kaer Morhen? A proč tak nezištně nabídl mladému Geraltovi nejen přátelství, ale také střechu nad hlavou?

„Mne se na to ptáš?“ zvedla hlavu.“Ty? Který ses od raného dětství díval na kosti v příkopu?“ (str.89)

Rozcestí krkavců přináší všechno, co jsme na zaklínačských povídkách milovali. Obyčejná morální dilemata v kontrastu s těmi osudovými, humor, který je mnohdy ironický až černý, monstra a rozhodnutí, jejichž důsledky se dostaví až po dlouhé době. Autor však myslel i na své dlouholeté fanoušky; ti v knize narazí na slušnou porci easter eggů. Naopak, zcela logicky v knize nepotkají žádnou z postav pentalogie. Což ale vůbec nevadí. Úlitbou hráčům je pak zmínka věnovaná různým zaklínačským školám a celá hlavní dějová linie zase zodpoví otázky těm, kteří se zamýšleli nad tím, kdo byl autorem pamfletu Monstrum, čili Vědmáka vypodobnění.

” Učíme vás, učíme, a vy pořád po svém.”

“Nenaučili jste mě všechno”, odsekl nakvašeně. “A pak si udělám ostudu. Nevím, co je to orbita. ani atavistické. Nevím, co je experience. Co znamená preporkůra. Nebo co to vlastně je definitivní…”

“Aby ses definitivně doedukoval,” přerušila ho ostře, “přihlas se přes zimu na studia v Oxenfurtu. Jako hostující posluchač. A ve volném čase čti knihy.

A to, že se šíří nevědomost a ignorance, že se daří pověrám, je rovněž naše vina. Špatně jsme učili. špatně vychovávali.”(str. 85)

Je zábavné sledovat, jak se z naivního mladíka stává zaklínač, který se řídí svým vlastním morálním kompasem, a to navzdory tomu, že svět, kterým putuje, je stejně jako ten náš plný hlupáků toužících po moci, xenofobů, manipulátorů a mocných, kteří v sobě nemají kousek soudnosti. Stejně tak je zábavné sledovat jak velký vypravěč, kterým Sapokowski bezesporu je, skládá pomocí střípků korespondence, jejíž výběr působí na první pohled zcela náhodně, a situací, které zdá se spolu vůbec nesouvisí, příběh sahající až ke zrodu zaklínačů.

“Nelze změnit to, že čas neúprosně smazává všechno, i to hrdinství. A proto jsou tady příběhy a legendy, aby tomu vzdorovaly, a to i bez ohledu na takzvanou objektivní pravdu. Protože pravda není pro všechny. Pravda je pro ty, kteří ji dokážou snést. Dokážeš to? ” (str. 90)

Jediné, co by se dalo Rozcestí krkavců vytknout, je někdy až přílišná úspornost a zkratkovitost a trestuhodně nízký počet stran. Ale pro nás, staré kozáky, bude i tak Rozcestí krkavců jako kdybychom vklouzli do sešlapaných trepek a v pohodlném křesle nad pohárem svařáku poslouchali dávného přítele, jak vzpomíná na mládí. A pro ty, kteří znají Geralta jen ze seriálu nebo her, by mohlo být pěkným začátkem dlouhé a nezapomenutelné cesty.

Znovu na stezce a znovu s Martinem Fingerem

Audioknižní verze knihy Andrzeje Sapkowského u nás vydává audio vydavatelství Tympanum a fanoušci jeho audioknih znají už od roku 2015 jeho příběhy se dvěma hlasy. Zatím co Ernesto Čekan skvěle načetl Husitskou trilogii, s Geraltem máme všichni spojený hlas Martina Fingera. Když před deseti lety vyšel první díl Ságy, pochvaloval jsem si, že Martin Finger svým suverénním přednesem ovládl všechny postavy Geraltem počínaje a tehdy ještě malou Ciri konče. Nyní se tedy vydává znovu na stezku, tentokrát s Geraltem, který ještě není tak otřískaný životem. Jestli se ptáte, zda se mu návrat do zaklínačova mládí povedl, tak odpověď zní: „O tom vůbec nepochybujte.“ Finger vklouzl do příběhu jako do dobře vyšlapaných bot. Skvěle akcentuje jak ironické hlášky staršího a zkušenějšího Prestona Holta, tak přepestrou škálu postav a postaviček, které mladému Geraltovi zkříží cestu. Zvláště osazenstvo jistého vykřičeného domu si posluchač zamiluje. Interpretův lehce ironický přednes výborně souzní s odlehčeným tónem vyprávění. Dokonce bych řekl, že v jeho podání vyniknou slovní hříčky, kterých je kniha plná, lépe než v psané formě. Hudební předěly si vzal na starost Vojtěch Michálek. Oproti jinglům v předchozích částech ságy jsou sice pestřejší, přesto neruší. Zkrátka a dobře: těch devět a půl hodiny se s Martinem Fingerem na stezce rozhodně nudit nebudete. Pro nás, fanoušky Geralta z Rivie, povinnost, a pro ty, kteří ho ještě neznají výborná příležitost se tímto anachronickým zaklínačem seznámit.

Andrzej Sapkowski: Rozcestí krkavců