Lvářka: Příběh o kouzlech lásky a magii Prahy

Říká se, že pravá láska přetrvá věky. Ale co čtyři stovky let – zvládne mladý zamilovaný pár i takovýhle časový odstup? Inu, možná, když jim požehná sám Perun, císař Rudolf II. na ně nevypustí své lvy a magistr Kelly k tomu namíchá nějaký zázračný lektvar, možná se to podaří.

Nejspíš se divíte proč by měla láska přežít zrovna čtyři století? Odpověď najdete v knize Lvářka Terezy Janišové. A abychom věci zamotali ještě o trochu víc, prozradíme, že svoji roli hraje v příběhu cestování časem. Pořád z toho nejste moudří?

Láska z ohně zrozená

Dobře, konec tajnůstkaření, je čas vše pěkně rozplést. Lvářka je knihou primárně pro mladší věkovou kategorii. Troufnu si říct, že tématem cílí spíše na dívky – je to o lásce, dvou mladých zamilovaných… Ale rozhodně bych tuhle knihu nechtěl házet do nějakých škatulek, je totiž napsána s vkusem a lehkostí, takže i odrostlejší čtenáři (a především čtenářky) si v ní báječně počtou. Ostatně, když kniha zabavila i starého cynika a milovníka akční fantastiky jakým je nade vší pochybnost recenzent, něco na ní musí být.

Kniha začíná ve dvou časových rovinách.

ONA – Vavřínka Pylíková, žije v Praze v době vlády Rudolfa II., magistra Kellyho a Rabiho Löwa. Je služkou v dobré rodině a krom toho se vyzná v bylinkách. A právě to se jí stane osudným – od bylinek není daleko k čarodějnictví a od čarodějnictví na hranici.

ON – Josef Serafin, architekt s vystudovanou prestižní školou v Holandsku, žije v Praze v současnosti. Architektura ho slušně uživí a je svobodný a v plné síle mládí.

Hned jak se potkají, přeskočí mezi nimi jiskra. Co jiskra, rovnou plamen – a to doslova! Josef totiž vytáhne jedné magické noci na Petříně Vavřínku z plamene, který je mostem mezi dobou nebohé dívky téměř upálené za čarodějnictví a současností. Láska na první pohled to však rozhodně není, Josef je totiž v podroušeném stavu, a má pocit, že vše byl jen hloupý sen.

Když dva se rádi mají

Příběh lásky se tedy začíná odvíjet v současné Praze. Nejprve však musí dojít k „adoptování“ Vavřínky postarším lékárníkem (ve vší počestnosti, samozřejmě!) a očekávanému setkání obou hlavních protagonistů. Tím máme za sebou v podstatě dva největší zádrhele celé knihy co se týče logiky a uvěřitelnosti.

Následný vývoj příběhu je sice předvídatelný, ale dobře odvyprávěný. Vavřínka se na novou dobu adaptuje neuvěřitelně skvěle –  ničemu se moc nediví, pivo jí chutná a nechá se Josefem zasvětit do tajů současné filmové produkce. Tok děje je pozvolný, dva mladí se poznávají a oťukávají, proběhne pár schůzek… Znáte to sami Celé ty námluvy vyznívají tak nějak mile, ale nikoliv přeslazeně nebo červenoknihovnovitě. Josef místy působí jako zabržděný trouba – přece jen, dnešní doba už je mnohdy o něčem jiném než vodění se za ruku jak tomu bylo běžné za dob Vavřínky. Text kromě nevtíravé romantiky obsahuje navíc i oživení v podobě popkulturních odkazů nebo SMS komunikace s Josefovým machistickým kamarádem, což přispívá čtivosti a uvěřitelnosti.

A na pozadí vyprávění vystrkuje růžky skrytá zbraň Terezy Janišové: Praha. Je vidět, že autorka má k městu vztah, že se vyzná v jeho křivolakých uličkách i širokých bulvárech; umí prodat kouzlo malebných zákoutí a nechává hrdiny toulat se a procházet známými i těmi méně okoukanými místy.

Časy se mění

Jestliže první část je trochu unylejší, pak druhá má pořádné grády. Vavřínka se totiž shodou okolností vrátí do své doby a Josef bloudí jak tělo bez duše a teskní po ní. Je bohužel dost pasivní a na pověry a kouzla nevěří, takže radši bude bulet v koutě než risknout průchod plamenem za svojí milovanou.

Vavřínka se vrací do minulosti s cejchem čarodějnice, ale rychle získává ochránce v magistru Kellym a dostane se až ke dvoru Rudolfa II. A když se Josef konečně rozhoupe, má už jeho milá jiný život – stará se o císařovy lvy a švarný Kelly pro ni chystá prsten. Dokážou k sobě mladí milenci najít opět cestu nebo dřív Vavřínka opět skončí na hranici?

Nebudeme si lhát – děj je vcelku předvídatelný a happyend se dostaví. Ale opět je třeba zmínit, že Lvářka je čtivá a zábavná. Janišová totiž do děje zakomponovala známé historické postavy, a přesto, že je interpretuje spíše volněji než s důrazem na historickou přesnost, budete s chutí objevovat a pátrat v hlavách po znalostech z dějepisu.

Kromě toho i Praha historická dostává v rukách autorky nádech tajemna a poetiky, doslova ožívá před očima dobře napsanými postavami. Lvářka má v sobě trochu mysticismu a atmosféry, které dávají celému ději pocit něčeho známého a dovolí čtenáři si strasti a slasti mladé lásky náležitě vychutnat.

A když už jsme u toho kouzla, je třeba zmínit i zdařilé ilustrace Barbory Kyškové, které příběh dokreslují a podtrhují jeho vyznění.

Marná sláva, Lvářka je ze všeho nejvíce románem pro dospívající dívky. Ale má své kouzlo a dokáže zabavit i odrostlejší čtenáře obou pohlaví. Navíc v ní je nádherně popsaná Praha včetně některých historických osobností a mýtů a milovníky fantastiky potěší zápletka postavená na dvou časových rovinách. Vyprávění je živé a vtáhne vás do děje.

Tereza Janišová: Lvářka

Vydal: Lirego, 2019

Obálka: Barbora Kyšková

Počet stran: 256

Cena: 349 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď