Metroplex: A klidnej život skončil!

Jay a Marley nechtěli zase tak moc. Žít svůj klidnej život, vobrážet kluby, dealovat drogy a uživat si nočního života se vším, co k tomu patří. A pak šlo všechno rychle do háje, protože podvedli špatnýho týpka, a to spustilo kolotoč událostí, kterejm by člověk nevěřil ani v tom nejdivočejším rauši. Vítejte v okrajový čtvrti metroplexu Praha, vítejte v džungli tak hluboký, že by se tam neodvážil ani Tarzan s ochrankou!

Pár slov na začátek od autora recenze

Metroplex je jedna z knih, které se k nám do redakce dostaly díky tomu, že rádi píšeme o začínajících českých autorech a knihách z malých vydavatelství. Takže poděkování za kontakt letí Tomáši Krafkovi, který byl mimochodem také jednou z našich obětí.

Prvotina Rudolfa Vostrého má všechno „to“, co většinu recenzentů děsí: je to debutový román, je to v podstatě samonáklad, protože za vydavatelstvím Neon Suns stojí sám autor… A kromě toho je tahle knížka tak trochu samorostlý underground: puritáni a milovníci dobrých mravů na ni mohou klidně zapomenout, protože parťáci z hoodu rozhodně spisovně mluvit nebudou, jsou v ní i nějaký ty cool výrazy (třeba hood, že jo), drog že by to vystačilo na několik životů a taky nějaké ty prasárničky, záměrně přestřelené ujeťárny a místy i úchylárny.

Ale to hlavní, co vám chceme sdělit: kašlete na předsudky, Metroplex je totiž opravdu skvělý a našláplý cyberpunk, který se může bez bázně a hany poměřovat se špičkou české akční fantastiky, byť je žánrově malinko jinde. Obrňte se tolerancí a dejte si ho!

Rudolf Vostrý v metroplexu s Metroplexem

Flákači z klubu

Ústřední postavy jsou dva obyčejní kluci – pankáč Jay a rastafarián Marley. Tihle dva o práci nezavadí, ale ono v okrajový čtvrti metroplexu Praha stejně není o co stát. Tyhle dva jsou moc volnomyšlenkářský na to dělat kravaťáky v nějakým korporátu, a tak si žijou jak se dá – po nocích v klubech dealujou drogy a jejich život je jedna velká jízda plná požitků.

Čáry uměj rýsovat že by záviděl nejeden špičkovej architekt a nejradši pořád na něčem frčej, protože absťáky nejsou nic příjemnýho. Holkám ani alkoholu se nebrání, Jay si občas rád zaskočí i za mixák, a jen málokdo s nima má problém. Jenže pak jde všechno rychle do kopru…

Jakkoliv se začátek Metroplexu může zdát banální po stránce děje (a nebudeme lhát, ono se vážně nic moc nestane), chytne vás (pokud jste si po předchozím „důrazném varování“ řekli, že tahle knížka by mohla být něco pro vás) od prvních stran. On totiž Vostrý opravdu umí psát – všechno sedí, všechno do sebe zapadá a je dokonale uvěřitelné. Zvládá dobře popisné scény při představování a rozehrávání děje, umně nastíní prostředí lokální, tedy kluby, i globální v podobě dění v metroplexu. Zvládá i dialogy, které, byť prošpikované spoustou jadrných výrazů použitých ovšem úměrně k prostředí, přesně sednou ke dvou týpkům-dealerům. Rychle si všimnete, že má autor malebnou a bohatou češtinu, kterou se nebojí použít. V popisech občas přeteče až do romantiky (aby jí následně pokazil nějakou ujetostí) a v nespisovné češtině si budete moc dělat poznámky, protože kdybychom vypustili část obsahu, zbyl by nám slušný slovníček vulgarit. Mimochodem, za recenzenta plus za „kujebáka“, dokonalé slovo!

Větší problém než jsme čekali

A ještě na skok zpátky k ději. Marley nerozvážně rozhází prachy a nezbejvá než si na další dávky vydělat jinak. Nebo třeba někoho podvést. Jenže sovětskej drogovej dealer se neukázal bejt dobrá volba, a jeho kámoši budou chtít prachy zpátky. A protože jsme v cyberpunku, můžeme čekat nějakou tu bionicky vylepšenou mlátičku, která má silný přesvědčovací schopnosti. A taky že jo. Ale ono je toho víc – tajný agenti, osudová žena, do který se Jay zakouká… A výsledek je divoká akční jízda, která má pořádnej spád. Prostě události se vyvinou zcela nečekaně a od akční řežby se posunujou až k ryzímu cyberpunku.

Kromě spádu má kniha i dobře vystavěnou atmosféru. Vostrý se nijak nesnaží rozvláčně popisovat okolní svět a jeho fungování, nabídne jen nutné základy dávající příběhu mantinely a pak už jen dává čtenářům pocit špinavé a nelítostné periferie, kde obyvatelé umí držet spolu a každý cizí „ksicht“ je podezřelý.

Marná sláva, Metroplex je debut jako řemen a Vostrý to prostě v sobě má. Opět je třeba říct, že děj ničím příliš nepřekvapí a na část událostí dokonale pasuje slovo klišé, ale bavme se spíše o způsobu, jakým je kniha napsána. A přesně v tomhle momentě přichází ono WOW, protože Vostrý je rozený vypravěč, který nemá problém najít balanc mezi dějem a popisy a dokonale dokáže prodat to, co hodlá čtenáři sdělit.

Prostě: zkuste to, nebudete litovat!

A ještě doslov na závěr

Takže tu máme další důkaz, že samonáklady už nejsou synonymem pro „vydal si to neúspěšný autor“. Popravdě, neumím si představit, že by Metroplex vydal nějaký komerční vydavatel (možná, ale opravdu možná Golden Dog), a věřím, že tahle kniha si čtenáře najde. Osobně bych jí to přál, protože milovníci akčního braku si na ní dozajista pochutnají a budou pokukovat po přídavku.

A navíc – za touhle knihou stojí kupa lidí i práce, je fakt promakaná a promyšlená, konzistentní, dotažená redaktorsky i korektorsky. No řekněte, kdo z vás to má? A kdo by to chtěl mít?

A ne, není to snaha o reklamu nebo nadšený fanouškovský výkřik, ověřte si to sami.

Rudolf Vostrý: Metroplex