Samotná kniha Metroplex je docela divoká, a podobně na tom je i rozhovor s jejím tvůrcem, Rudolfem Vostrým. Důkladně jsme ho proklepli a dozvíte se, jak Metroplex vznikal a proč je občas fajn jít vlastní cestou a nedat na rady “moudrých a zkušených”. A také si můžete přečíst o tom, co je největší problém pokud si chcete založit vlastní nezávislé nakladatelství, protože Ruda vydává pod “svojí” značkou Neon Suns.
Ani ty neunikneš naší obligátní „otevírací otázce“. Tak tedy: představ se krátce čtenářům vlastními slovy.
Čuuus, jmenuju se Rudolf Vostrý. Jsem brakovej spisovatel, nezávislej nakladatel a celoživotní pankáč.
Jak to máš s psaním? Kdy tě posedla touha něco napsat?
Já vím, že to zní jako klišé, ale v dost nízkým věku. Když mi bylo kolem deseti, louskal jsem hodně fantasy a sci-fi. Táta odebíral časopisy Ikarie a Nemesis, tak jsem v nich byl furt zabořenej a četl. Bavilo mě vymejšlet si vlastní příběhy a ty jsem potom psal do sešitů při vyučování nebo je datloval do poznámkovýho bloku ve Windows. Asi to nebylo na Jima Dollara, ale strašně mě to bavilo.
V Metroplexu jsem se mohl přesvědčit, že máš vcelku osobitý styl psaní. Piloval a zlepšoval si ho nějak postupem času, nebo jsi v sobě měl tenhle vypravěčský um od začátku?
Sice bych rád řekl, že jo, ale bohužel to tak není. Vždycky je co zlepšovat. Ze začátku jsem Metroplex vydával u sebe na webu a průběžně ho několik let piloval. Dokonce jsem si nedávno ze srandy udělal video, kde jsou díky verzování v Gitu vidět změny a ve finální printový verzi skoro nezůstalo písmenko na písmenku.
Člověk se s každou kapitolou zlepšuje ve stylistice, v technice vyprávění, zlepšuje si slovní zásobu. Potom se učí jak stavět příběh tak, aby držel pohromadě. Dalo by se říct, že to je koníček na celej život, kterej nikdy nebude stoprocentně splněnej. Ale je strašná sranda dělat pár let na příběhu a vidět, jak se pod prstama mění a kultivuje. Nakonec to od první kapitoly trvalo asi čtyři roky.
A kdy se objevil Metroplex jako takový? A dokázal by říct, jak moc se liší výsledná kniha od prvotního konceptu?
Základní idea Metroplexu vznikla cca před dvaceti lety. Přestal jsem chodit na střední do školy a když už bylo skoro pozdě, tak mě zachránili tím, že mě upíchli do dívčí třídy. Člověk by si řekl, že to je přece bombastický bejt každej den mezi dvaceti buchtama, ale popravdě tě to bude bavit asi tak tejden a potom ti z toho štěbetání začne praskat hlava. Tam jsem taky moc nechodil, ale když už jsem musel, psal jsem něco, co by se dalo považovat za takovej proto-Metroplex. Život prostě bohužel není harémový anime.
Od tohodle konceptu se to docela dost liší. Má to navíc nějakej lore a vnitřní souvislosti, který nejsou na první pohled vidět, ale bez nich by se to rozsypalo. Tahle série je specifická tím, že její vypravěč je dvacetiletej vypatlanej feťáček, kterej má mírně řečeno dost omezenej pohled na svět okolo sebe a nemůže v rámci uvěřitelnosti čtenáři narýsovat úplně všechno jako lajny na stříbrným podnosu.
Od prvních vydávanejch verzí se to zase liší ucelenějším jazykem a spousta detailů se tam dostala až úplně nakonec. Popravdě se teď už bojím otevřít vydanou knihu, aby mě nenapadlo něco dalšího a já do toho neměl chuť vrtat. Takže teď už je to jenom vaše.
Uvažoval si někdy o tom, že tvojí knížku by mohl vydat nějaký komerční vydavatel? A pokud ano/ne, měl si nějaký konkrétní důvod nebo výtku?
Jestli bych mohl doporučit jakýmukoliv začínajícímu autorovi jednu věc, bylo by to, aby zásadně nečetli internetový diskuze. Když jsem se rozhodnul vydat Metroplex (tehdy se to ještě tak nejmenovalo), chtěl jsem to udělat po svý ose. Nechtěl jsem se zúčastňovat literárních soutěží a nechtěl jsem čekat dlouhý měsíce na ortely z nakladatelství. No, a když vlezeš do náhodný spisovatelský diskuze na internetu, co uvidíš jako první radu? Jít do literární soutěže a obesílat svým rukopisem všechny možný i nemožný nakladatelství a potom doufat, že se to někde udá.
A já debil se tím nechal zblbnout. Zkusil jsem to dvakrát. Jeden s díky odmítnul, že tohle fakt ne, a to druhý, podstatně větší nakladatelství, mi poslalo celkem obsáhlej posudek, kterej kupodivu nebyl úplně negativní. Vadilo jim, že je ten příběh příliš úzkoprofilovej a neumí si představit, že by z toho byla masovka. Doporučili to jako malonákladovku, která by oslovila fanoušky žánru. No, a tam mi začala svítit zelená.
Nevýhodou bylo dlouhý čekání, trvalo to asi zhruba rok. Ale i na tom se dá najít nějaký pozitivum. Pokaždý jsem ten text vzal a zase do něj šťoural a posouval ho dál. Nakonec samotný vydání pod Neon Suns trvalo jenom čtvrt roku intenzivní práce včetně korektur a sazby.
A když už si byl rozhodnutý: jak obtížné bylo dát dohromady své vlastní vydavatelství, Neon Suns?
Nejobtížnější na tom bylo hecnout sám sebe. Děláš to pro čtenáře, a ty fakt nechceš zklamat. Máš jenom jeden pokus. Potom bojuješ se sám se sebou. Takhle na začátku nemáš okolo sebe moc lidí, co by tomu fandili. Tvoje touha tvořit jede kupředu jak sporťák, ale tvůj rozum ti do toho dupe na brzdu a jednou za čas ti zašeptá „stejně to zmrvíš, vole“.
Naštěstí jsme dali dohromady skvělej tým. Boží korektorku, která vzala Metroplex za svůj a pozvedla ho na vyšší level. Pomohli s tím i skvělí betačtenáři, co šťourali a vychytávali chyby. Bez nich by to nešlo a jsem jim za to vděčný. Pomáhá s tím i moje paní, která to čte už od začátku a vždycky mi řekne svůj názor. Ten svět zná možná ještě líp, než já.
Mohl bys nám přiblížit trochu celý proces jak kniha vzniká, co třeba bylo nejobtížnější?
Teď to zrovna jedu nanovo, takže to mám docela živě. Text napíšeš relativně rychle. Jenom je to první draft. Ten musíš skoro hned přečíst a vymlejt z toho ty největší hnědky. Potom je dobrý ten text nechat na chvíli uležet a podívat se na něj s odstupem. Tam taky přicházíš na věci, který nefungujou a jsou třeba i vyloženě prasárny. Po téhle části to už většinou považuju za hodné dalších očí a dávám text bez výrazných chyb betačtenářům.
Po návratu z betačtení se zapracují změny a poslední úpravy a když jsem s celkem spokojenej i jako redaktor, tak se to pošle na korektorku. No, a po korektuře se znova čte, vysází do tiskovýho formátu a potom se čte dál, a zase, a ještě jednou. A když tam už potom nevidíš chyby, může se jít tisknout. Vlastně je to docela peklo. Metroplex jsem četl asi patnáckrát.
Nechal si někoho, aby ti do tvého textu před vydáním „sáhnul“?
Všichni se mají právo vyjádřit. Na mně je potom rozhodnutí, jestli je taková úprava vhodná. Ale skoro vždycky to dává smysl. Samozřejmě, že po vydání Metroplexu jsem měl i negativní zpětnou vazbu. I takovým dávám prostor se zúčastnit. Říká se, že nejlepší betačtenář je někdo, kdo je hodně urejpanej. Nepřekvapivě mojí nabídku na spolupráci odmítli.
Měl jsem dokonce nabídku od externí redaktorky. Bohužel jsme si tam ale lidsky nesedli a její finanční nároky byly stejně vysoký jako rozpočet na celou knihu, tak z toho logicky sešlo.
Spolupráci s redaktorem bych se nebránil, ale obávám se, že je svět Metroplexu tak ujetej, že by běžnýmu mainstreamovýmu redaktorovi asi rupla cévka. Ale ty úchylnosti mají vždycky logický opodstatnění a svůj důvod ve vyprávění. Klidně to rád komukoliv vysvětlím na našem Discordu.
