Mlok 2019: Literární soutěž Cena Karla Čapka si udržuje vysokou kvalitu

A je tady – nejnovější Mlok! Tedy soubor prací nominovaných na Cenu Karla Čapka, jedné z nejprestižnějších cen v oblasti českých literárních soutěží, pravidelný host ucházející se v konkurenci všemožných literárních soutěží o přízeň čtenářů.

Literárním soutěžím se v našich končinách daří. A ani sborníky vítězných prací nejsou už žádnou zvláštností, která by čtenáře ohromila či překvapila. Cena Karla Čapka má v oblasti soutěži výsadní postavení: má tradici (38 ročníků už je úctyhodný počet!), zvuk i prestiž. Na druhou stranu jí ukusují přispěvatele soutěže, které jsou specializované, soustředí se pouze na tvorbu v rámci určitého segmentu… Ale tahle recenze nemá být úvahou o postavení Ceny Karla Čapka (CKČ) v konkurenci ostatních soutěží, na to mi bohužel chybí mnohem větší přehled a jednalo by se o čiré spekulace – tahle recenze má říci čtenářům jak je na tom CKČ s literární kvalitou a zda má nejnovější Mlok co nabídnout.

Je vlastně třeba recenze?

Mám k povídkovým sborníkům a knihám obecně zvláštní přístup: nejprve si vždycky přečtu předmluvy a doslovy, které mě naladí a psychicky připraví na to, co mě čeká.

Předmluva Jiřiny Vorlové o tom, kterak je práce s lidmi „vděčná“ má své kouzlo a výpovědní hodnotu. A doslov Jaroslava Houdka, jednoho z finalistů ceny Karla Čapka, vybízí k otázce, zda se nevykašlat na recenzi, nenascanovat těch pár stránek a jít ven dokud je ještě hezky. Tento dobrý muž totiž zhodnotil povídku po povídce tak, jak jí vidí svojí optikou, což je na jednu stranu fajn pro čtenáře, protože rychle získají přehled do čeho jdou, na druhou stranu trochu chybí ona „přidaná hodnota“.

Něco málo o povídkách prozradí i anotace na zadní straně knihy, ale stejně pojďme společně nahlédnout do útrob nejnovějšího Mloka.

CKČ = kvalita

Než se podíváme na jednotlivé povídky, je dobré vědět, že Mlok, ostatně jako každoročně, obsahuje ty nejlepší příspěvky z různých soutěžních kategorií. V knize tak najdete několik mikropovídek, krátkých povídek a povídek; rozsah jednotlivých kategorií byl dán soutěžními pravidly. Vrcholem je pak obsáhlá více než stostránková novela. Povídky jsou za sebou řazeny právě v rámci kategorií – ne nutně dle konečného pořadí, ale zkrátka od těch nejkratších děl (tedy mikropovídek) až po zmiňovanou novelu.

Je třeba také říci, že CKČ je česko-slovenský projekt, i když v aktuálních nejlepších kouscích najdete pouze jeden příspěvek ve slovenštině, a to mezi krátkými povídkami.

A do třetice suchých konstatování: CKČ je stále zárukou kvality a vysoké úrovně příspěvků. Všichni nominovaní bez výjimky prokazují řemeslnou kvalitu a um, u většiny povídek nechybí nápad, cit pro práci s příběhem, dobře udělaný zvrat. Jenže právě to může představovat pro čtenáře problém – přílišná technická dokonalost, umění pro umění, vybroušenost. Troufnu si říct, že mnozí čtenáři raději trochu amatérismu, díky kterému povídky působí živěji, lidštěji, než strojovou dokonalost, jakou obsažené povídky nabízí. Pokud bych měl přiblížit svůj pocit z některých povídek, pak asi nejblíže bude termín „sterilní“, případně „profesorský“. Vidíte, přílišná kvalita je v tomto případě trochu dvojsečná zbraň.

Bližší pohled

Po obecném rozboru se pojďme podívat blíže na zajímavé povídky.

O trojici mikropovídek můžeme říct jen to, že každá z nich končí zajímavým zvratem. Na malém prostoru není moc šancí ukázat své umění, ale právě myšlenka a nápad je to, co daný text „udělá“. A samozřejmě – čím méně ho očekáváte předem, tím lépe. Všechny tři obsažené kusy jsou z tohoto hlediska zdařilé a na úvod čtenáře příjemně naladí.

Pětice krátkých povídek je laděna do spíše temných tónů. Ať již budete číst příběh o vesmírné spravedlnosti, zasněnou romanci o malíři z renesanční Itálie, syrový příběh z protektorátu… Všude na vás číhá nějaká ta bestie – ovšem ve velmi rozmanitých provedeních, o monotematičnost díky tomu opravdu není možné hovořit. Byť se jedná o kategorii krátkých povídek, jde asi o to nejlepší z pohledu čtenáře, protože dává prostor ideálně vybalancovat vypravěčské umění a pointu nebo nosné téma – při tomto rozsahu totiž autor/autorka nemá šanci „utáhnout“ text pouhým vypravěčským uměním. Pokud bych měl vybrat v této kategorii svého favorita, byl by jím Příživník Ireny Moravcové, onen zmiňovaný syrový prvorepublikový horor. Přišel mi totiž nejpůsobivější, nejatmosféričtější. Ale na druhou stranu se mi s odstupem času asi nejvíce v hlavě zavrtala povídka Bellkana Zbyňka Moravce.

U předchozích dvou kategorií se mi nechce do přílišného rozebírání a naznačování děje čistě kvůli krátkému rozsahu – prozradit pointu nebo hlavní zápletku by mohlo čtenáře okrást o velkou část požitku. Promiňte tedy velkou míru obecnosti!

To v kategorii povídek je těžké rozhodování o té nejlepší. Opět je třeba vyzdvihnout různorodost: humoristická fantasy (vážně!), čistý horror z opuštěné chaty, ztvárnění výletu ve velmi emocionálním provedení, sci-fi plné androidů a na závěr chameleonovitě proměnlivá military sci-fi. Bude záležet na vkusu každého, ale na druhou stranu bude těžké nevybrat si.

Jako první vás potěší Plocha a známé jméno Věry Mertlíkové. Humoristická fantasy o pozemských věcech mezi nebem a peklem těží především z úsměvných nápadů, má v sobě hodně lidskosti a pohladí po duši. Navíc se žánrově vymyká ostatním, vážně laděným, povídkám.

Slečna z lepší rodiny Ireny Moravcové je další z mnoha variací na mladou dvojici v opuštěné chatě, kolem které se dějí podivné věci. Nejspíš nepřekvapí, ale přesto text nabízí více než skvěle řemeslně provedené stokrát propíraného klišé.

S Tomášem Petráskem můžeme společně Plout nevídanou pouští. Tahle povídka je čiré literární umění. Autor maluje obrazy neznámé planety tak, jak ji vnímá průzkumnice. Část čtenářů bude omdlévat nadšením, protože nic lepšího v knize prostě nenajdete, druhá část bude znuděně vrtět hlavou mumlat cosi o drogách. Povídka je intelektuálním cvičením, podivností, bombou… a především ukázkou autorovy obrovské imaginace a hravosti!

Radmila Tomšů nás zavede tam, kde žijí Mechanoidi. Příběh o vztahu dvou sester, bojových robotek nejnovější generace, je svižnějšího ražení, dočkáte se i akčních scén. Není, není to čirá akce, v ději naleznete i podtexty se sociálními tématy. A nakonec zjistíte, že právě díky nepřítomnosti hlubší myšlenky je tento text z pětice asi nejméně výrazný.

Na závěr této pětice vydá Eva Žilková Poslední rozkaz. Povídka balancuje opět na hranici military sci-fi, ale nedejte na první dojem. Ono ne nutně musí být vše, kde se hemží vesmírné lodě ověšené zbraněmi a vesmírní oficíři čistě z této žánrové škatulky. Autorka překvapí zdařilými dějovými zvraty i dobrým provedením.

No a naposled zbývá novela Kchrat Marie Domské. Na první pohled příběh o tom, kterak zachránil lidskou dívku ze ztroskotané lodi odpudivý vetřelec s vizáží filmového monstra ze stejnojmenného filmu. Jenže co se motivů týče, jde tenhle text mnohem hlouběji; hovoří o překonávání bariér psychických, kulturních, o snaze přizpůsobit se… A když už se zdá, že autorka ždíme téma „přes závit“, obrátí se perspektiva a vidíte celou situaci z pohledu cizáka. Díky tomu se dostáváte do dalších vrstev a souvislostí. To, že je Kchrat postaven čistě na vztazích a nesnaží se primárně budovat mimozemské světy a růst do šířky, to je na něm to skvělé. Funguje jako uzavřený příběh, vyzní. Dobře, opět je to omletý námět v líbivém kabátku, ale své poselství předává.

Tak si to shrňme…

Celkově se nese Mlok z roku 2019 v temnějších tónech. V paměti vám utkví zejména povídky, ze kterých vyčnívá dílo Věry Mertlíkové a Tomáše Petráska. A ještě jedno jméno vyčnívá: Irena Moravcová. Ta totiž přispěla do všech kategorií a ve všech si vedla nadmíru dobře (jen její novela se do Mloka nedostala, tuto výsadu mělo jen vítězné dílo).

Mlok je přehlídkou spisovatelského umění. Nepřekvapí, neurazí. Ukazuje nová jména i pár zavedených autorů. Potěší i žánrová rozmanitost, ale ve výsledku pocitově vítězí řemeslo a chybí ona živelnost a radost z psaní. Každopádně za přečtení kniha stojí; všechna obsažená díla mají vysokou úroveň a v rozmanité konkurenci se neztratí.

Jiřina Vorlová (editorka): Mlok 2019

Vydal: Cena Karla Čapka & Nová vlna, Praha 2019

Obálka: Miroslav Dvořák

Počet stran: 440

Cena: 282,- Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď