Letos vydala Pevnost ve spolupráci s Wolf Publishing reedici letitého Neffova románu „Jádro pudla“ z roku 1984. Jde o první díl na místní poměry relativně rozsáhlého cyklu, jehož další části budou snad v dohledné době následovat. Nové vydání této marsovské ságy bude mít pět dílů. Původně jich bylo „tři a půl“ – jako „půltý“ byl počítán „Pán modrého meče“, vycházející v Sedmičce pionýrů. Pro nové vydání má být jeden díl připsán.

Koncem minulého roku se fanoušci Star Wars dočkali dalšího titulu z prostředí svého oblíbeného vesmíru. Román „Yoda: Temné setkání“ se odehrává v období Klonových válek a podává informace, které se do hraných filmů ani do kresleného seriálu „Clone Wars“ povětšinou nedostaly.

Třetí pokračování Letopisů z hlubin věků se k českým čtenářům dostává jen s malým zpožděním oproti originálu, což je jistě pozitivní. Předchozí dva díly jsou totiž velice sympatickými představiteli kvalitní fantastiky pro děti a mládež, které nemůže být nikdy dost. I když kolem Letopisů asi nikdy nezavládne mánie jako kolem Harryho Pottera nebo Eragona, tak si přesto zaslouží, abychom se na ně podívali blíže.

Po letech vyšel pod názvem Více než 24 a ½ hodiny denně další doktorský román Jany Rečkové. S jistým časovým odstupem volně navazuje na román 24 a ½ hodiny denně, který byl plnokrevným hororem, zasazeným do lékařského prostředí z období reálného socialismu. V příběhu figurovali démoni, věštci, léčitelé, posedlý mordýř a celá řada mrtvol, jako by na likvidaci pacientů i zdravotnického personálu nestačil samotný stav našeho zdravotnictví. Příběh tehdy vyvrcholil v dramatickém finále.

Když jsem dostal do rukou tuto knihu, měl jsem nulovou představu, co mě čeká. Autora jsem neznal, název přinejmenším podivný. Ale vzhledem k tomu, že kniha mi byla doporučena a ještě bylo mou povinností ji zrecenzovat, s radostí jsem se tohoto úkolu zhostil.

Které nestvůře dá nakonec Anita Blakeová? Kdo bude šlapat ve svých střevech? Může být nájemný vrah dobrým kamarádem? Na tyto a podobné otázky naleznete odpověď v třetím díle série o popravčí upírů, královně zombií a… podobně. 🙂

Poslední u nás vydaný román Sergeje Lukjaněnka takříkajíc klame tělem, tedy přesněji řečeno obálkou. Absurdně svalnatý hrdina, zápasící s nestvůrou, připomínající křížence mezi červem a Vetřelcem, se pravděpodobně zlatým písmem zapíše do dějin nevkusných obálek. Znechuceně knihu odhodit by však byla chyba – Lukjaněnko nezklamal a obsah je mnohem zajímavější, než by se mohlo podle obálky zdát.

Máme tady povídkový sborník, který dozajista potěší mnoho čtenářů. Autoři v něm zařazení u nás nejsou ani v nejmenším neznámí a troufám si tvrdit, že neexistuje fanoušek fantasy, který by minimálně od dvou tří neměl doma kvalitní knihu. Jaké povídky tedy Martin Fajkus dokázal získat? Jsou všechny opravdu na úrovni? Prolétnete každou jako upír skrz okno do potemnělé místnosti? Nedočkaví a plní touhy, co se v ní ukrývá?