Když spíme, jsme nejzranitelnější. Jsme dokonalý cíl, který se nemůže bránit. A některé z nás ani nevědí, že by se bránit měly. Nevědí, že jsou obětí sexuálního násilí.
Když spíme, jsme nejzranitelnější. Jsme dokonalý cíl, který se nemůže bránit. A některé z nás ani nevědí, že by se bránit měly. Nevědí, že jsou obětí sexuálního násilí.
Vydávání série Atomové šelmy nabralo ďábelské tempo, a tak jsme v rychlém sledu doputovali spolu se třetím dílem s podtitulem Hřbitov již do poloviny. A zjistíte, že ďábelské tempo nabrala i sama série. Věci se dávají do pohybu a Leon s Kris se proti své vůli ocitají přímo v centru dění. A za všechno může jedna blbá plechovka!
U hlavy mantichory – to by byl úžasný název pro restauraci, že? A – čistě teoreticky – když už máme tu hlavu, nedal by se třeba nějak zužitkovat i zbytek těla? Tak přesně na tuhle otázku vám dokáží odpovědět pouze dvě bytosti: trpasličí kuchař Fnayir Kovostisk a jeho společník, Larik Akved. Račte vstoupit, nová, netradiční restaurace právě otevírá své brány!
Kamarádi jsou kamarádi – občas pomůžou oni vám, občas zase vy jim. A v profesi soukromého očka platí systém služeb a protislužeb obzvlášť. A protože Lars by starého kamaráda nepodrazil, nezbývá než udělat co po něm žádá.
Elitní důstojník a rebelka. Pár, který musel překonat spoustu obtíží aby mohl být spolu, ale spokojený vztah jim nebyl přán. Pouto, které mezi nimi vzniklo během devíti dnů v jeskyni, se přetrhlo. Je vůbec možné, aby k sobě ještě našli cestu? A má jejich svět šanci na přežití, nebo už směřuje k nevyhnutelnému konci?
Každý, kdo kdy otevřel sci-fi knihu, ví, že nejlepší příběhy stojí na jedné věci: na otázce co by se stalo kdyby… Kdyby stroje myslely. Kdyby hmota měla paměť. Kdyby šlo zrychlit čas. Jenže tahle otázka není jen doménou autorů. Přesně tak uvažují i vědci, a někteří z nich pracují pár kilometrů za Prahou, v areálu, kde se pomocí jaderného reaktoru simulují desítky let provozu elektrárny během jediného roku. Co včera vypadalo jako stránka z Asimova dnes stojí v laboratoři a zítra možná poběží v elektrárně, která vydrží sto let.
Silvia Moreno-Garcia, oceňovaná autorka bestselleru Mexická gotika, se ve své novince opět vrací k temným stínům mexické historie a kultury. Román Stříbrné přízraky (v originále Silver Nitrate) vyrůstá z kořenů její starší povídky „Bleskový záběr“ z roku 2010 a je hluboce osobním vyznáním autorčiny celoživotní lásky ke kinematografii. Moreno-Garcia do textu mistrně projektuje fascinaci technickou stránkou filmu – střihem a mixáží zvuku – kterou nasávala už v dětství v rozhlasových studiích, kde pracovali oba její rodiče. Výsledkem je dílo, které je stejně tak okultním hororem jako milostným dopisem éře celuloidu.
Když už o něčem chcete psát, měli byste mít problematiku nastudovanou. Gina Agatha Renotière je toho důkazem. Nejspíš byste to do ní neřekli, ale na moři je jako doma, snad jen to přepadení piráty ještě nezažila. Ale jinak si z ní neberte rozhodně příklad – v rozhovoru prozradila, že její prvotina Třináct vlajek vznikala z velké části během školní výuky!
Tak co, vy suchozemský krysy, máte chuť na si nad sklenkou rumu poslechnout historku o postrachu všech moří, třinácti děsivých pirátských lodích? Nebo radši jako Tim Catcher zažít tohle všechno na vlastní kůži? Posádko, ke knihám – vyplouváme!
Lidé, slavme! Je tu úvodní svazek nové české fantasy série Kroniky Lučných vrchů. Zbyněk Moravec je už otřelý povídkář, ale teď přichází se svým prvním delším dílem. Jak si poradil s větším rozsahem textu, který vzniká už dlouhé roky a v plánu je minimálně pět svazků? O tom jsou následující řádky.