Podsvětí: Když se metro změní v peklo

Metro je zdánlivě fádní a nezajímavé. Tunely, stroje, davy lidí… Ale mezi tím vším číhá něco, co pohled na metro pro mnohé navždy změní; něco prastarého, zlého a neuchopitelného. Stačí chvíle nepozornosti – ocelové čelisti sklapnou a z temných hlubin podzemních tunelů již nebude návratu.

To, co cítíme přicházet…

Michal Šefara není na literární scéně žádným nováčkem, vždyť svoji první knihu vydal již v roce 2012. Podsvětí vydané Knižním klubem je však jeho první plavbou do vod mainstreamové populární literatury pod záštitou většího vydavatele, navíc s pořádnou marketingovou podporou.

Ústředním motivem Šefarovy knihy je pražské metro kdesi v nepříliš vzdálené budoucnosti. V podzemních stanicích a tunelech se začínají dít zvláštní věci – objevují se značky a oltáře zdánlivě bez významu a nevysvětlitelné výpadky proudu i kamerového systému jsou na denním pořádku. To je však teprve předzvěst budoucích událostí, které budou mnohem, mnohem temnější a krvavější.

Děj příběhu se rozbíhá pozvolna, možná až příliš. I v tomto úvodu jsou však už cítit první zlověstné podtóny a předzvěsti událostí, které se chystají metro zasáhnout. Později příběh eskaluje, přibývají zajímavé objevy a poznatky, aby nakonec nebohý čtenář tak dlouho čekal na rozumné vysvětlení celé zápletky, až se vlastně nedočká. To, že příběh příliš nedrží pohromadě a pointa kulhá s přivřeným okem na jednu nohu, je velká škoda, protože Podsvětí má velké množství světlých stránek a obrovský potenciál.

 

U kolejí stál

První silnou stránkou celé knihy je netradiční pojetí a neotřelý pohled na naprosto všední věc. V metru už nechal pobíhat své hrdiny například Dmitry Glukhovsky, ale Šefara jde zcela jinou cestou. Obyčejné životní příběhy mění na ponuré mystické drama. Vše začíná umírajícími holuby a končí smrtí mnoha lidí. Všudypřítomná temnota a stíny se pomalu vkrádají do duší cestujících i zaměstnanců metra, aby je nakonec nenávratně pohltily. Lidé začínají podzemní tunely uctívat, a ty se mění v živoucí organismus; je však pozdě, zlo už bylo probuzeno a lidé překročili hranici.

Originálním prvkem je přirovnávání stanic metra k místům známým z antické mytologie na základě jejich charakteristických vlastností, což odpovídá právě zmiňovanému zbožšťování metra. Bohužel, děj tento detail nijak neovlivní, přesto se jedná o drobnost, která potěší a zaujme.

Druhou silnou stránkou je atmosféra. Je budována pozvolně a většinu knihy sází na staré známé rčení o tom, že nejvíce se bojíme toho, co nevidíme. Bohužel, závěrečné rozuzlení je právě v tomto bodě, kdy čtenář očekává když už ne senzaci, tak alespoň smysluplné odpovědi na zásadní otázky, dost skoupé a nekonkrétní. To však nic nemění na tom, že některé scény jsou skutečně nervydrásající a citlivějším povahám se díky plíživému děsu mohou zarýt pořádně pod kůži.

 

Lidé tápající v temnotě

Skutečným nosným pilířem celé knihy jsou ale postavy. S těmi si autor poradil vskutku na výbornou. Každému ze tří hlavních hrdinů vtiskl charakteristickou tvář, a přestože se jedná o zcela nesourodou trojici, mají jeden společný prvek – jejich život poznamenalo metro.

U technika a pracovníka údržby metra zvaného Haďák je spojení s metrem poměrně jasné. Pracuje v něm již dlouhou dobu a máloco ho může překvapit. Navíc je rozvedený a se svojí rodinou se stýká pouze minimálně, takže se své podzemní vášní může věnovat na plný úvazek. Policista Kerber je z trochu jiného soudku. Muž, kterého práce v metru přitahuje mnohem více než šlapání ulic na povrchu, pro kterého je metro lékem na jeho zlomené srdce, útěkem z kruté reality. Asi nejzvláštnější a do celého vzorce nepříliš zapadající je Nina, mladá žena a úspěšná manažerka, která vyměnila svůj soukromý život za práci a sociální statut. Metro je pro ni zdrojem inspirace, fascinuje ji a prostřednictvím objevování jeho zákoutí nahlíží Nina i do svých skrytých tužeb a myšlenek.

Postavy v Šefarových rukou knihu doslova oživují, jejich životní tragédie budete sledovat se zaujetím, a přestože se mnoho věcí dá relativně snadno a rychle odhalit dopředu, zbývá několik silných zlomových momentů, které si vychutnáte.

Podsvětí Michala Šefary by si zasloužilo novou, remasterovanou verzi. Domnívám se, že námět je vytěžen a podruhé už by neměl stejnou sílu a chyběl by moment překvapení, takže druhý díl by byl s největší pravděpodobností propadák. Každopádně – originální pohled na dané téma, sympatické a chytlavé postavy a zajímavé nápady jsou skvělé, ale zejména nedotažená pointa sráží knihu do mírného nadprůměru. Navíc hrozí, že nejeden čtenář neustojí rozvláčný začátek knihy, pár dalších otráví nadužívání citoslovcí a mnohdy strnulé dialogy… Je to škoda, protože Podsvětí není špatné čtení a potenciál je z něj cítit na sto honů. Můžeme mluvit o autorově osobitém rukopisu, jenže většina čtenářů se s dílem Michala Šefary setkává poprvé a nemá s čím srovnávat; navíc by to byla jen obezlička snažící se omluvit některé školácké chyby v textu obsažené.

 

Michal Šefara: Podsvětí
Vydal: Knižní klub, 2017
Obálka: Kateřina Bažantová
Počet stran: 352
Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď