Práce v pojišťovně je prvotřídní nuda. Lejstra, lidi vyprávějící všemožné historky jen proto, aby dostali své peníze, a to všechno dnes a denně pořád dokola. Jenže Benedikt Klausner si umí na podobné ptáčky posvítit a v jejich historkách najít i tu nejmenší mezeru. Vidí totiž věci úplně jinak.
Nakladatelství Golden Dog se stává patronem českého hororu a nebojí se čtenářům kromě prověřených autorů servírovat ani žánrové prvotiny. Veronika Fiedlerová je autorka ostřílená literárními soutěžemi, ale Pozdravy záhrobí jsou jejím prvním románem (přesto, že strukturou inklinují spíše k povídkám). A v průsečíku těchto dvou skutečností leží kniha, která se opravdu vydařila!
Pojišťovák, ten tvrdej chleba má
Na úvod musíme říct, že zaškatulkovat prvotinu Veroniky Fiedlerové jako čistokrevný horor by bylo nefér. Ona je to totiž spíše urban detektivka s hororovým nádechem. Ostatně, jak jsme již lehce nakousli: hlavní hrdina jménem Benedikt Klausner je externí spolupracovník pojišťovny, který je expertem na všemožné nehody, vraždy a podobné události zahrnující krev a neštěstí. Což jasně mluví o „vyšetřování“, tudíž detektivka. A protože se vyšetřuje ve městě, tak urban.
Kniha obsahuje čtveřici samostatných příběhů, které jsou však pevně spojeny linkou na pozadí. Vše začne smrtí manželky místního podnikatele/mafiána Mlynáře. Bez ohledu na to, kolik důkazů je nalezeno, jsou prsty tohoto vlivného hajzla dostatečně dlouhé a dokáže si naklonit všechny potřebné osoby na svoji stranu. Vyšetřování se stává pro oba aktéry osobní a Mlynář Benediktovi i jeho blízkým bude ztrpčovat život jak jen to půjde.
Nezahrávejte si s Benediktem!
Jenže Benedikt není nějaký rachitický pojišťovák v obleku s kravatou, který se nechá zastrašovat. Ačkoliv není žádná vazba a vlastně ani úplně v kondici, má v rukávu trik, který ho činí špičkou v oboru a nepřítelem, kterému není radno se postavit. Dokáže procházet astrálem (nebo záhrobím, chcete-li) a vidí události, které se odehrály. Každá událost po sobě zanechá svoji stopu. Dokáže i hovořit s duchy zesnulých a občas si svojí nevšední zálibou vypomoci, když mu teče do bot. Ano, Benedikt Klausner je nekromant.
Navíc je v Benediktově hlavě trochu přeplněno, protože mu doslova a do písmene straší ve věži. Stojí jednou nohou ve světě duchů a jednou pevně v realitě. Berte to jako upozornění na zajímavý prvek, nápad, ke kterému nechceme prozrazovat víc.
Snad jedinou výtkou by bylo, že Benediktovy schopnosti nejsou nijak ohraničeny nebo komplexněji popsány, takže občas dokáže věci, které se mohou čtenáři zdát v danou chvíli čistě účelové – kupříkladu vyvolání duchů na pomoc při rvačce. Na druhou stranu jsou tyhle nápady fajn a děj oživují.
Veronika Fiedlerová napsala hlavního hrdinu živě a emocionálně. A kromě toho velice komplexně, protože kdo by to řekl – i zarytý samotář se může měnit a propadnout kouzlu ženy, která je součástí vyšetřování (aby to nebylo zas tak snadné). Benedikt má ovšem i zajímavou minulost táhnoucí se jeho skutky, kterou autorka po částech odhaluje. Zkrátka, hlavní hrdina rozhodně není plochý a nezajímavý – ba právě naopak. Bez problému celý příběh utáhne, je skutečným pilířem a má několik tváří: od té vlídné přes nabručeného morouse (nedostatek kávy a spánku, přátelé), vážného vyšetřovatele až po temného nekromanta.
Člověk si chvílemi vzpomene kupříkladu na postavu Harryho Dresdena od Jima Butchera nebo Micka Oberona od Ariho Marmela, i když podobnost je spíše okrajová. Ale už jen to, že vás při čtení srovnání s touhle klasikou urban detektivek s nádechem fantastiky napadne, o něčem svědčí.
Emoce na pevných základech
Sama autorka říká, že chtěla napsat příběh, který by si lidé rádi přečetli a vzbudil v nich emoce. Díky úspěchům v povídkářské sféře už o psaní leccos ví – a své zkušenosti umí prodat.
Předně má líbivou bohatou češtinu, která funguje v hutných atmosférických popisech stejně jako ve svižných dynamických scénách. Dokáže vyvolat i ony slibované emoce… Zkrátka po stránce vypravěčského umu Fiedlerová nezklamala; v odlehčených pasážích i v záhrobí se budete cítit velice komfortně a do příběhu snadno zapadnete.
Dalším nezbytným atributem jsou nápady. Každý ze čtveřice příběhů má svůj nosný nápad a spoustu dílčích zápletek. Vše do sebe zapadá, každý „případ“ je jiný a zároveň to není stokrát omletý recyklát, u kterého odhadnete pointu ihned po nastínění situace. Veronika Fiedlerová motá, mlží, nebo naopak vyjasňuje a popisuje – výsledkem jsou případy, které vám mnohdy zamotají hlavu a zároveň si udrží tajemnou atmosféru.
Dalším dílkem skládačky je uvěřitelný svět. Tady bylo předobrazem zřejmě skutečné město, což pomáhá s kulisami. Ale i tak bylo třeba jej osadit dalšími postavami. A přesto, že až na pár výjimek je jasné, kdo na čí stojí straně, jsou oba tábory uvěřitelné, dialogy nenudí ani nešustí papírem.
Na prvotinu zkrátka opravdu skvěle zvládnutá práce. Žádné psychodrama, ale lehká zábavná četba s výraznými prvky hororu, která chytne a nepustí.
Přidej trochu strachu
Říkali jsem, že Pozdravy záhrobí jsou paranormální detektivkou s příchutí hororu. Autorka ovšem nepojímá horor jako krvavou záležitost nebo lekačky za každou cenu. Jedná se spíše o temné mysteriózní scény spojené se vstupem do záhrobí, promluvy s duchy či jejich působení. Samotné finále je pak spíše filmové a plné efektů z klasických „duchařin“, ale i to je součástí hororového nádechu a střípkem atmosféry, která ze stran knihy dýchá.
Veronika Fiedlerová dokázala svoji vizi toho, jakou knihu chce napsat, přetavit v líbivé literární dílo. Poskládala všechny dílky skládačky tak, aby příběh táhl zajímavý hlavní hrdina, který dokáže čtenáře neustále překvapovat, aby jednotlivé zápletky měly spád a detektivka se prolínala s paranormálnem, a především aby se čtenář bavil. Pár much by určitě rýpavější čtenáři vyhledávající náročnější čtivo našli, ale pokud si rádi užíváte nápaditých příběhů a trochy toho mrazení v zádech, jsou Pozdravy záhrobí skvělou volbou.
A na samý závěr ještě chceme věnovat zmínku ilustracím Diega Quiňoneze, které v komiksovém duchu doprovází děj a velmi zdařile dotváří atmosféru knihy.
Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí
Vydal: Golden Dog, 2021
Obálka: Diego Quiňonez, Michal Březina
Počet stran: 356
Cena: 349 Kč
