Tohle město je mrtvý! No, možná zatím ne, ale dejte tomu pár týdnů. Ten vrah se sekáčkama a místní mafie se o to postarají. Špinavý kšefty a nevyrovnaný dluhy se neodpouští, a je jedno, jak dobrej máte plán. Smrt zkrátka nepřevezete!
Martin Paytok je jméno známé prozatím spíše milovníkům sci-fi a počítačových her – působil totiž v časopisu XB-1 a populárním herním magazínu SCORE. Počet literárních zářezů tohoto autora na povídkové scéně se ovšem pomalu, ale jistě, rozšiřuje. To máte vítězství v soutěži vypsané tvůrci Kladiva na čaroděje a účast ve sborníku o Krok před peklem, literární soutěže Žoldnéři fantasie, Tovaryši kalamáře nebo povídka v Pevnosti…
Pusťte to do nás!
Prokletí pro všechny (dále jen Prokletí, díky!) je pro Martina Paytoka románovou prvotinou. Žánrově lze mluvit o noirové detektivce pro otrlé a pokročilé. Ten dovětek je důležitý, protože oproti klasické noirové detektivce má Prokletí některá specifika.
Tak předně: autor zvolil nelineární styl vyprávění. Od prvních odstavců budete vědět, že je něco špatně, ale rozplést celý příběh a trochu si utřídit dvě dějové linie odehrávající se v různých časových rovinách vyžaduje něco málo čtenářského kumštu a kupu soustředění. Paytok vás nepovede za ručičku, a ačkoliv příběh vlastně nakonec nebude nějak příšerně spletitý ani složitý, musíte si ho vybalit z krabičky s nápisem „Poskládej si sám“.
A když už je řeč o tom, CO Paytok vypráví, musíme se pozastavit i u toho JAK to vypráví. Styl je totiž zvláštně šroubovaný, což je zjevný záměr. Popisy i dialogy působí na první pohled prkenně, objevují se mnohé bizarní detaily – ale pokud na tuhle hru přistoupíte a budete se bavit jako autor při psaní, pak zjistíte, že text je plný černého humoru, narážek a popkulturních odkazů.
Martin Paytok ve své prvotině ukázal, že hračička a vdechl Prokletí velmi osobitý styl. Bude záležet na čtenáři, zda bude mít chuť a trpělivost se s ním poprat, ale rozhodně se nebojte a zkuste to. A pokud váháte, přečtěte si ukázku ZDE.
Protřepat, zamíchat
Pokud budeme o Prokletí mluvit pouze jako o noirové detektivce, pak je vše v nejlepším pořádku. Chlapi jsou drsní, kvéry nabité ostrými a mafiáni se s nikým nepárají, a ani ten masový vrah s pořádnou zásobou sekáčků na maso není bůhvíjak milý chlapík. Jenže to by nebyl hračička Paytok aby si něco nepřidal. Tušíte správně – jsou to prvky fantastiky a také pomrkávání po české akční škole.
Fantastiku hledejte například ve faktu, že část případu se odehrává v prokletém domě se vším, co k tomu patří: trhlou majitelkou s bouchačkou v ruce, duchy i podivným (a úžasně zábavným!) sluhou. Na kradení na takovém místě musíte mít sakra náturu! Svojí roli sehraje i prokletý maňásek… A té fantastiky je v příběhu mnohem více, ale to už by byl spoiler, do kterého se pouštět nechceme.
A jak již bylo řečeno, občas nějaká ta ruka, noha či vnitřnosti přepadnou do žánrové škatulky splatterpunku. Autor se nekrotil a v některých pasážích připomíná „klasiky“ Kopřivu či Kulhánka. Do toho zapadá i kupa hlášek a ironických odseknutí – to vše s nádechem černým jako asfalt.
Do mixu dokonale sedí i postavy. Hlavní hrdina, Link, se snaží srovnat dluhy se šéfem místního podsvětí, a zároveň napravit pár dalších věcí, které dost pokazil – třeba vlastní život. A tak nezbývá než pustit se do hledání masového vraha, který kazí mafii kšefty a vyřizuje si s ní účty. Na jeho cestě ho provází slušná řádka postav, které zapadají do autorovy koncepce trochu si ze čtenářů vystřelit.
Takže to máme: děj rozsekaný na nudličky, styl vyprávění i osoby a obsazení dosti svojské, příběh ujetý a krvavý… Jenže všechny ty ingredience dohromady dokonale sedí a z naoko průměrného mixu vypadne parádní počtení. Klíč k tomu hledejme ve faktu, že Paytok není žádný vyjukaný nováček. Dokázal dát svým hrdinům hloubku, charakter a vzbudit ve čtenářích emoce. Do děje propašoval zápletky, zvraty a další drobnosti, kterého ho dělají živým. Jedna věc je, jak se kniha tváří na první pohled, jiná je, jak působí jako celek.
Také si dovolíme spekulovat, že svoji prvotinu Paytok zvládl tak dobře kvůli lásce k filmům a počítačovým hrám. Člověk totiž z praxe ví a dokáže odhadnout, co by na čtenáře mohlo fungovat – a pokud se toho v roli autora nebojí využít – je to jedině plus. A když dokážete z různých profláklých částí poskládat funkční celek, nezbývá než zatleskat!
Noirových detektivek s kopou mrtvol a černého humoru vzniká poslední dobou slušná řádka. Jenže Prokletí pro všechny vybočuje z řady. Je v mnoha směrech velmi osobité a je to jedna z těch knih, které vyžadují trochu času, abyste se do nich ponořily. Řemeslná zručnost ani nápady Martinu Paytokovi nechybí, podobně jako schopnost postavit mnohá klišé do trochu jiného světla.
Mimochodem: pokud máte pocit, že je tahle recenze nějak neúplná… Přečtěte si to sami, my nesmíme ani naznačovat! CVAK!
Martin Paytok: Prokletí pro všechny
Vydala: Epocha, 2021
Obálka: Anna Voříšková
Počet stran: 296
Cena: 249 Kč
Zombie po česku, co k tomu mohu říci … velmi svěží, zábavné a tak trochu dost časově roztříštěné… jo jo, dobré to bylo. A ty zombie, víte, já ty klasické potácejíci se, shnilé a masožravé nemůžu už ani vidět (cítit, číst, slyšet)… a tyhle se mi líbily. A přece to bylo o lidech, víte? A taky občas smutné a i veselé. Víc neřeknu. No jo.
Přece jen, tohle pojetí nemrtvých by se mi líbilo i nadále. Třeba autor na tom založí kus další tvorby…