Chcete se znovu ponořit do příběhu, v němž autor zamíchal časoprostorem a slepil devět časových rovin? A užít si tu zábavu, když se střetnou lidé z doby kamenné s římskými legionáři, obyvateli středověku, nacistickým wehrmachtem, našimi současníky či následovníky i o sedm století dál?
Propast času vyšla poprvé v roce 2015 v prestižním Knižním klubu a už tehdy sklidila pozitivní ohlas čtenářů. Oceňovali především neotřelý nápad a svižný děj, který se dobře čte. Fascinovala je také barvitá freska lidských charakterů napříč staletími. Rok na to spatřilo světlo světa pokračování s názvem Císařovna a o dva roky později závěrečný díl Impérium. Byla to prostě pecka, a nic nevadilo, že v hlavní roli se představila nejistá vysokoškolačka Toňa, která si v řadě situací neví rady. Roman Bureš začal psát ve 38 letech a vtrhl na literární pole se svojí fantastickou prvotinou (předtím už totiž vydal dva historické romány) jako velká voda. Jeho síla spočívá především v akčních scénách. V Propasti času tuto silnou stránku šikovně využil, když v jedné linii sleduje pohyb nacistického tankového praporu (a z té sondy do Kurtzovy mysli opravdu mrazí) a v další se zase objeví bojový robot. Výsledný mix je pozoruhodný a člověk by si řekl, že nemůže držet pohromadě, ale autor to udělal tak, že drží.
Nyní se se stejným příběhem setkáváme znovu. Propast času vyšla na konci loňského roku v novém hávu u nakladatelství Epocha. Z nevelké knihy je náhle bichle s pevnou vazbou a silným žlutým papírem. Přebal nese nový motiv – z původní přírodní propasti je klasický výjev z military románů, což ale může být docela matoucí. Sazba je provedena velkým typem písma, takže knihu lze při lehké slepotě číst pohodlně i bez brýlí. Na první pohled je patrná formální změna, která postihla názvy kapitol. Místo klasiky tu máme střídající se jednající postavy – kdyby to náhodou tupý čtenář nepochopil. Jelikož se vypravěčská perspektiva skutečně střídá, je tato změna nasnadě. Obě formální úpravy by také mohly signalizovat, že nakladatelství cílí na mladší generaci čtenářů, případně na fanoušky military. Může je však příběh, který má kořeny ve sladkých devadesátkách, ještě oslovit?
Počátek je nachlup stejný – Toňa se jednoho rána vzbudí a místo vesničky uvidí z okna chaty, kde je na prázdninách, jenom les. Když vyrazí na průzkum, zjistí, že silnici přeťal čistý řez, který rozdělil krajinu na dvě zcela rozdílné části – zatímco v jedné platí stále 21. století, ve druhé panuje středověk. Dívka nedokáže zůstat na místě a nečinně čekat, a tak se vydá na cestu v naději, že ve větším městě najde pomoc. To se jí nakonec splní, jen si musí zvyknout na prostředí raného novověku a hlavně se nedostat do rukou náboženských fanatiků. Zatímco v první verzi Toňa celkem elegantně uteče katovi z mučírny, v remaku Bureš přitvrdil a přichystal pro ni pravé středověké mučení.
Jenže kdyby Toňu zmrzačili, nemohla by svou krásou učarovat chlapovi, který se nakonec stane jejím osudem. Římský prefekt Lucius je sice už trošku v letech, ale ze své nové zajatkyně je celý paf. No jistě, jaká žena jeho doby by měla tolik znalostí jako Toňa a dokázala vysvětlit, co se stalo se světem? Souhrou náhod je totiž studentkou archeologie a umí perfektně latinsky! Tak skvěle, že si s vojenským lékařem dokáže povídat o chorobách a možných léčbách. No ruku na srdce, to s těmi znalostmi platilo tak v devadesátkách, dnešní dívka by si zřejmě bez smartphonu ani neškrtla. Toňa je však děvče pohotové! Antibiotika, která zraněný Lucius potřebuje, už tentokrát nemá s sebou v baťůžku, jak jí radila maminka, ale neváhá kvůli záchraně velitelova života vybrakovat lékárnu, kam si „odskočí“ do jiné časové linie.
Nakonec, tenhle tah se jí mnohokrát vyplatí. Nejen, že získá svobodu a nemusí žít jako otrokyně, ale dokonce si otevře improvizovanou lékárnu a začne na distribuci moderních léků neznalým Římanům vydělávat. Velmi moderní přístup, což? Věřím, že teď nějakému lékaři, když to čte, asi vstávají hrůzou vlasy na hlavě, jak si představuje tuhle lidovou medikotvorbu. Snad lze Toně přičíst k dobru, že pečlivě studuje příbalové instrukce. No a kapky proti kašli přece umí naordinovat každý… Autor oproti původní verzi udělal svou hrdinkou jinou. Toňa je sebevědomější, podnikavější a odvážnější. Když se později chopí velení a musí se vypořádat s tankem, už na něj nejde s puškou, ale pokusí se ho lapit do pasti. Její vzestup mi sice připadl stejně nevěrohodný jako předtím, ale řekněme, že je výsledkem politických her, jinak je až k neuvěření, že by římská armáda neměla dostatek nižších velitelů, z nichž jednoho stačilo po Luciově smrti povýšit.
Uvěřitelnějším je příběh Sereny, která se propadla ze vzdálenější budoucnosti. Její doba však není žádný ráj, kde lítají pečení holubi rovnou do úst, ale vrchol naší konzumní doby se všemi důsledky. Nedostatek zdrojů nakonec zcela změní tvář lidstva a sundá mu z ní naivní humanistickou masku. Lidská práva se smrsknou na minimum a dnešní těžké zločiny jako třeba znásilnění se dostanou do kategorie přečinů, nad kterými režim přivírá oči. Sereně nezbývá než zapsat se do armády, aby osudu chudiny unikla. Jak paradoxní, že po svém „propadu“ se dostane do spárů sexuálně neuspokojeného muže, slabošského a neschopného. S pomocí nějakého šíleného lektvaru udržuje Serenu zdrogovanou a bezmocnou. Její peklo tak začne nanovo… Ale budiž, my víme, že život není fér, a spravedlnost si musí každý zasloužit. Nebo vybojovat. Prostě buď silná, Sereno, a uteč.
Dostatek hráčů pak umožní Burešovi, aby přestavěl síly ve známém světě. Můžete hádat, kdo s kým uzavře alianci a z koho se stanou úhlavní nepřátelé. Remake je rozehraný trochu lépe, když více prostoru dostává ještě generál Laudon a jeho vojsko. Naštěstí zůstaly v knize mapičky, takže čtenář může sledovat, jak se postupně odkrývá známý obydlený svět po propadu času. Vypadá teď jako koláž, jako když rozstříháte různé typy látek a z kousků opět sešijete patchworkovou metodou deku. Je škoda, že Toňa tohle původní názorné vyjádření opouští a nově si vystačí jen s provázky. Nejspíš by dlouhý šicí experiment pokoušel vratkou římskou trpělivost a ona je potřebovala přesvědčit rychle. Inu, kdyby nešetrně rozstříhala Luciův plášť, trest by přišel záhy. Znáte to: „Cizinec promine, ale císař nepromine“.
Co jsem jako bohemistka velmi omrzela byla redukce promluv ve staročeštině a stejně tak v newspíči budoucnosti plné anglicismů. Obě sondy do možných podob naší mateřštiny byly sice úsměvné, ale nádherně dokreslovaly atmosféru dané doby. Možná tu byly pochybnosti o gramatické správnosti (u té středověké varianty zřejmě i oprávněné), ale i tak šlo o prvek, který nesmírně oživoval dialogy a ukazoval Toňu jako lingvisticky nadanou a schopnou se rychle přizpůsobit novým podmínkám. Budila ve mně víc sympatií, než když se v remakové verzi spoléhá hlavně na svůj mladistvý vzhled, štíhlou postavu a zrzavé vlasy. Ve spojení s již zmíněnou podnikavostí je z ní spíš vypočítavá mrcha, pryč je skromnost a dívčí rozechvělost. Snad si dnešní čtenáři žádají právě tohle a Toňa se stane jejich skutečnou hrdinkou.
Pasáž v závěru osvětlující budoucí vývoj lidstva je ale pořád dost děravá, i přes pokusy ji vyfutrovat teoreticky tezí o alternativních vesmírech. To, co Neffi, postava pocházející z budoucnosti, vypráví, je skutečně adresováno „průměrně inteligentnímu křečkovi“, a pravověrného scifistu nejspíš neuspokojí. Ve vývoji nám nově přibyla pandemie z roku 2020, o které jsme skutečně v době prvního vydání Propasti času neměli ponětí. Zdůrazněny jsou klimatické změny, výživová krize a globální pokles IQ v závislosti na technologiích. Nejvtipnější je však „zákrok“, který lidstvo podniklo na konci 26. století, kdy pomocí nanobotů řízených UI vyztužilo kvantovou pěnou červí díru a tou se dostalo do Vartovského interglaciálu. Potom poblíž Venuše postavilo urychlovač vědomí… Nechytáte se? Nevadí, to je pochopitelné. V takto zhuštěné podobě to totiž připomíná nesrozumitelné výroky ze Star Treku (herci jim říkali „technobláboly“).
Prostě to chce jen víc prostoru, když už za pokusem uniknout zkáze Země stojí celý průšvih s promícháním časových os. Ale chápu, že tohle není jádro sdělení, že autorovi šlo o něco jiného. Chtěl se víc zaměřit na konfrontaci moderního jedince a jiné kultury, když se ocitne v jiné době. A že to není legrace, to Toňa řeší pořád. Ať už jde o hygienu nebo dietetické návyky. Ale i taková prostá věc jako je sex jí dělá starosti. Autor to lakonicky přejde výrokem, že Lucius je „pozorný milenec“, víc nám neprozradí. Nakonec měla Toňa neuvěřitelné štěstí, že narazila zrovna na Římany, s nimiž se shodne v mnoha ohledech (vezměme si třeba římské lázně, vodovod, kanalizaci, úpravu pokrmů a zahrnutí ovoce do jídelníčku, smysl pro řád a zákony nebo promyšlená architektura). V hlubokém středověku by nejspíš s tou svou vegetariánskou dietou a každodenním koupáním moc neuspěla.
Sám autor uvádí jako důvod k přepsání knihy svou spisovatelskou nevyzrálost. První verze podle něj nebyla stylisticky tak dobrá jako jeho novější knihy (např. Inferium nebo Planeta idiotů), a tak se to rozhodl napravit. Jediné, co vzal na milost, je příběh. Jinak údajně všechno napsal znovu a zachoval jen pár frází, které se mu povedly „už tenkrát“. Budu upřímná – výrazný rozdíl jsem necítila. Ono to bylo dobré předtím a je to dobré pořád. Možná je styl vybroušenější a zmizely některé faktické nepřesnosti, ale celkově je to tatáž kniha. Děj je identický a postavy až na menší posuny charakteru taktéž. Jenom vyprávění už postrádá ten původní zápal, onen vášnivý esprit z tvoření, tolik typický pro raná díla prvotiny. Navíc prý další dva díly podle autorova zákazu nesmíme číst v návaznosti na remakový první díl, jelikož se události prvních dílů výrazně rozcházejí a měli bychom v hlavě zmatek. Holt si tedy budeme muset počkat, až Bureš Císařovnu a Impérium autor také přepíše, a pak se uvidí.
Máte-li chuť na nenáročné a odlehčené čtení, které kombinuje prvky fantasy a sci-fi a odehrává se na česko-rakousko-italském pomezí, tak po Propasti času určitě sáhněte, ale výraznější myšlenkovou hloubku či technické ukotvení určitě nečekejte. Zato nápad, ten je ryzí, a nic ze svého kouzla neztratil. A žádný remake to nezmění J
Procentuální hodnocení: 70%
Roman Bureš: Propast času
Vydalo: Nakladatelství Epocha, 2024
Obálka: Ondřej Hrdina
Počet stran: 480 stran
Cena: 499 Kč
