Prvňáci 14: Rozhovor se Ctiborem Ostrým a Cyrilem Gajou o projektu Jeden kmen

Ve čtrnáctém vydání Prvňáků jsme měli možnost vyzpovídat hned dvojici autorů. Bavili jsme se nejen o jejich „papírovém dítku“, knize s názvem Příběh jednoho kmene, ale o celém projektu, jehož byla kniha vyústěním. A povídání to bylo opravdu zajímavé.

Ze všeho nejdříve se, prosím, našim čtenářům v krátkosti představte.

Cyril: Vystudoval jsem ateliér grafiky Favu na VUT v Brně. Momentálně se živím jako grafický designér a ilustrátor. Mým velkým koníčkem je již dlouho fotografie a s ní spojené pozorování přírody a lidí.

Ctibor: Já jsem vystudoval obory historie a archeologie na Filosofické fakultě MU v Brně. Pracuji jako kurátor pro starší dějiny v Muzeu města Brna na Špilberku. Baví mě dobré příběhy, dobrá hudba a toulání se přírodou.

Cyril Gaja

Když už jste v tom představování: zkuste nám přiblížit projekt Jeden kmen.

Ctibor: Vždy když tato otázka padne, nikdy zprvu nevím, co odpovědět – a to už jsem ji zodpovídal mnohokrát. J

Projekt Jeden kmen je mnoho věcí skrytých pod dvěma slovy. Původně šlo jen o fotky skřetů, ke kterým jsme měli za více jak deset let hraní dřeváren nasbíraných spoustu různých drobných příběhů pro budoucí scénáře projektu. Samozřejmostí byly také kostýmy a spousta dalšího vybavení. S tím vším, a nemalou dávkou nadšení, jsme se pustili do prvního focení, což projekt de facto odstartovalo.

Na fotkách jsme rekonstruovali naši představu skřetí kultury. Postupně jsme k tomu přidali písně, jež některé příběhy vypráví, až vše nakonec skončilo uzavřené do předložené knihy v podobě svébytného fantasy příběhu. Cesta k tomu však byla dlouhá. Trvala šest let a vedla od prvotního nápadu přes různá terénní a studiová focení, postupné publikování výsledků, budování složitějších scén, crowdfundingovou kampaň, pořádání koncertů a nahrávání hudby ve studiu, ke čtyřem slíbeným výstupům. Těmi jsou nebo byly výstava, festival, hudební album a kniha.

Čím vás tento projekt oslovil, byl nějaký impuls, nějaký bod, kdy jste se rozhodli, že se na projektu budete podílet?

Cyril: Ty impulsy byly vlastně dva. Přišel s tím za mnou Ctibor, který se rozhodl zdokumentovat život Snagy. Známe se dlouhá léta – já pár larpových akcí fotil a Ctibor zřejmě naznal, že bych se tímhle experimentem nechal strhnout – a měl pravdu. Ten druhý impuls byla práce fotografa Jimmyho Nelsona (Before They Pass Away) – Ctibor ho objevil, a já se do jeho fotografií taky hned zamiloval. Dodnes je nám velkou inspirací. Nejdřív jsme na zkoušku nafotili poradní pochod – když jsme pak rokovali nad výsledkem, rozhodli jsme se, že to funguje a uděláme další série.

Ctibor: Já si to celé vymyslel, tak nemohu na tuto otázku relevantně odpovědět. 😀

Ctibor Ostrý

Dobře, abychom si to tedy ujasnili: Jeden kmen je v podstatě živý organismus. Nebylo to tak, že by první vznikl příběh a následně ilustrace nebo naopak, ale oboje vznikalo „organicky“ spolu naráz?

Cyril: Pokud je řeč o knize, tak část příběhu vznikla již před vizuálním zpracováním; zbytek šel ruku v ruce a kresby vznikaly jako reakce na každou novou kapitolu. Při focení byly témata a scénář dané dopředu, čas od času ale zasáhla náhoda a vznikaly nápady přímo na place.

Ctibor: Ano je to tak. Střípky budoucího vyprávění sice existovaly. Existovaly také fotky, ale ještě nebylo jasné, které se v knize objeví. Představa o formě, kterou kniha dostane, se několikrát proměnila, až vykrystalizovala do předložené podoby příběhu s fotkami a ilustracemi. Posílal jsem Cyrilovi základní zeditované rukopisy a on na základě nich vytvářel ilustrace. V příběhu je kladen velký důraz i na hmotnou kulturu, a tak jsem mu dokonce připravoval soubory s referenčním materiálem z celého světa. Hodně nám s nápady pomohli také editoři Vojta a Irena.

Pokud se chcete dozvědět více o knize, recenzi najdete zde

Na Fantasy Planet jsme v aktualitách uveřejnili upoutávku na výstavu s fotografiemi spojenou právě s Jedním kmenem. Kolik vlastně těch výstav bylo? A existuje více fotografií, než je obsaženo v knize?

Cyril: Výstava byla jen jedna, na Špilberku. Dlouho jsme ji připravovali a byla skutečným vyvrcholením celého projektu. Fotografií vlastně vzniklo tisíce, ale ven k lidem se jich dostal jen zlomek. Pokusili jsme se vybrat opravdu to nejlepší, a věřte, že to nebylo vůbec snadné. Mnoho dalších fotek naleznete u nás na webu nebo Behance (viz odkazy níže). A kdo ví, třeba ještě někdy spatří světlo světa i ty ostatní.

Ctibor: Za sebe bych dodal, že by bylo opravdu skvělé, kdyby se výstava dočkala znovuuvedení, ale v brzké době to moc nevypadá.

Pro ty, kteří mají rádi čísla, přiblížím alespoň orientačně ty počty: sedm tematických cyklů se fotilo pět let a z několikatisícového množství snímků bylo do finální úpravy vyvedeno něco přes 1300. Z těch cirka 1300 jsme jich postupně v rámci propagace projektu zveřejnili 207. Do výstavy se dostalo 60 nejlepších snímků a do knihy přibližně 30.

Řeč byla i o koncertech – to tedy znamená, že existuje i nějaká hudba spojená s tímto projektem?

Ctibor: Ano, existuje i hudební část projektu Jeden kmen, která už je dnes vlastně svébytnou kapelou a taky nejspíš jediný subjekt, který ponese jméno Jeden kmen dál a bude přinášet něco nového. V rámci této části projektu vzniklo hudební album Mlha, které do jisté míry funguje jako soundtrack ke knize a s jejím příběhem se prolínají. Legenda o Mlze, jež je ústředním tématem alba, je zmíněna i přímo v příběhu.

K hudbě vznikl dokonce i ilustrovaný film na celou stopáž hudby a je silně ovlivněn uměním jeskynních maleb. Celý film včetně hudby je dostupný na YouTube (odkaz viz níže). Pokud by nás někdo chtěl jako kapelu podpořit, je možné si zakoupit i cd na našich FB stránkách nebo přes Bandcamp (odkaz viz níže).

A ke knize samotné: kdy jste se rozhodli zkusit vydání financovat pomocí crownfundingu?

Ctibor: Bylo to před definováním, co vlastně mají lidé očekávat od Jednoho kmene za výstupy. Samotnou kampaň jsme připravovali asi rok, ale celá naše prezentace ven byla od začátku projektu zaměřená tak, aby k sobě poutala pozornost fanoušků, o jejichž podporu bychom se mohli při realizaci opřít. Na což taky došlo. Dodnes se udivuji nad tím, jak se to vše podařilo, a jsem neskonale vděčný každému, kdo nám s uskutečněním toho snu jakkoliv pomohl.

Jak vlastně do celého konceptu zapadá svět J. R. R Tolkiena, ve kterém se kniha odehrává?

Ctibor: Svět Tolkiena byl zcela určující nejen pro knihu ale i pro celý projekt. Nebylo to však tím způsobem, který hned vytane na mysl jako první. Tedy svést se na vlně popularity onoho monumentálního díla. Příběhům ze světa Středozemě jsme se věnovali dlouho před samotným vznikem celého projektu. Knihy J. R. R. Tolkiena byly hlavními motivy dřeváren, a právě do nich jsou vrostlé kořeny celého Jednoho kmene.

Je kniha poctou, fanfikcí – nebo mělo toto zasazení jen podpořit zájem čtenářů?

Ctibor: Kniha je dozajista poctou tvorbě J. R. R: Tolkiena! Ovšem je taky poctou tomu, co jeho příběhy udělaly s našimi životy, kam je nasměřovaly, zavedly, a co jsme díky nim mohli poznat a prožít. To všechno je do knihy silně vepsáno, ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé. Ovšem čtenáři znalí věci jistě pochopí.

Myšlenka prvoplánového využití Tolkienova světa pro vlastní sebepropagaci a lepší odezvu na trhu to rozhodně nebyla, a termín fanfikce jsme nejspíš nikdy nepoužili, ale asi se to tak může brát.

Cyril: Za sebe bych řekl, že je poctou a svébytným fantasy dílem zároveň. Těžko říct zda se kniha dá označit za fanfikci, něco takového se klidně v Tolkienově universu mohlo stát. V knize vlastně docela dlouho netušíte, že se příběh odehrává ve Středozemi, odkazy a vzpomínky na ni vám ale neuniknou.

Setkali jste se i s ve spojitosti s „vypůjčením si“ kultovního světa pana Tolkiena s negativními reakcemi?

Cyril: Pokud vím, tak ne. A to je dobře, protože čtenáři to vnímají hlavně jako příběh a prostředí, které se v Tolkienových pracích neobjevuje, že je to něco nového, a zároveň máte pocit, že je vám tenhle svět povědomý (jen z druhé strany).

Ctibor: Já o pár vím, ale negativní reakce jsou prostě přítomné vždy, když člověk něco dělá. Některé jsou oprávněné ve smyslu věcné kritiky a dokáží člověka posunout kupředu. Jiné jsou negativní z vlastní podstaty. Těmi se nemá cenu nějak významněji trápit. Je potřeba nadhled, i když je občas těžké nebrat si věci osobně.

Kdy jste se rozhodli o výsledné formě knihy? Přece jen, podobné „artové“ (promiňte mi ten výraz) pojetí je pro fantasy literaturu dost netypické.

Ctibor: Vlastně vše, co jsme v rámci Jednoho kmene vytvořili, je poněkud netypické. Výstava měla uměleckou stylizaci fantasy etnografické a antropologické výstavy, hrála si zkrátka na skutečnost, a tak vše předkládala návštěvníkům. Album je zase doplněné o DVD s animovaným filmem, který pomáhá hudbě vyprávět legendu o Mlze. Takže i knihu jsme chtěli udělat jinak. A po pár dnech váhání jsme se rozhodli pro kombinaci ilustrací s fotkami, které jsme v knize nechtěli vynechat, ačkoliv i to bylo chvíli ve hře. Tady je na místě vyseknout nejhlubší poklonu nakladatelství Albatros Media, a především redaktorce Andree Brázdové, která měla tu odvahu se s námi do tohoto netradičního výsledku pustit na divokou kartu. Z velké části právě díky ní kniha vypadá tak, jak vypadá.

Cyril: Už zhruba v polovině práce na výstavě jsme měli přibližnou představu, jak by mohla kniha vypadat. Moc se nám líbil projekt “Fall Of Gods” od Moods Publishing, ale chtěli jsme více textu, silnější příběh, zkrátka něco, co doprovodí projekt Jeden Kmen v plném rozsahu. Původně jsme se prali s propojením ilustrací a fotek, ale nakonec jsme se rozhodli pro tenhle netypický layout, protože přesně taková “symbióza” se vine napříč celým Jedním kmenem.

Jaké je další směrování projektu, plány do budoucna? 

Cyril: Pro mě osobně projekt Jeden Kmen skončil vydáním knihy. Byla to dlouhá a náročná cesta, a když pak na konci cítíte, že jste dosáhli všeho, co jste si v průběhu té cesty vysnili, tak víte, že je na čase uvolnit místo pro další sny. A taky je tu má rodina a to je zrovna projekt, který bych nerad prošvihl 🙂 Na druhou stranu mě ale moc těší, že přeci jen něco z Jednoho Kmene žije dál, a to je kapela, které se moc daří – pro mě je to takové hezké memento a pro ně startovací dráha něčeho dalšího.

Ctibor: Pro mě je vždy tato otázka trochu bolestivá. Jednou z pohledu, že lidé očekávají ještě víc, než co jsme jim dali. Jindy zase že ta skvělá tvůrčí práce už je doopravdy u konce. A to je vlastně i odpověď na plány do budoucna, které v tuto chvíli přestávají být skrývaným tajemstvím.

Jeden kmen jako multižánrový výtvarný projekt opravdu skončil. Bylo to pěkných sedm let poctivé práce s velkým nasazením a s partou lidí, které mám upřímně rád. Každý do toho dal, co mohl, a to je vždy náročné, protože tím zákonitě musíte odsunout jiné životní záležitosti, což nejde do nekonečna. Byla to skutečně jízda, focení, přípravy, výroba věcí, plánování, administrativa, ale myslím, že jsme během práce našli hranice svých vlastním realizačních možností. Tím bych taky chtěl trochu vyvrátit mýtus, že vždy bylo vše sluníčkové. Nebylo. Řada věcí se neobešla bez komplikací, nečekaných zádrhelů, a mnohdy se jelo ze zaťatými zuby a na krev. Ale vydrželi jsme to. A jak se říká: „Každý dobý příběh má svůj konec“.

A jak teda bude vypadat konec Jednoho kmene?

Výstava je ucelený soubor připravený kdykoliv znovu k prezentaci, ovšem nerozroste se již o žádné další snímky. V roce 2019 jednáme o jejím krátkodobém uvedení v rámci festivalu Hradby Samoty, který se bude konat 4. – 7. 6. 2019 v Moravanech nad Váhom (na Slovensku). Pokud se tam výstava objeví, určitě se to dozvíte skrze náš Facebook a webové stránky. Žádné další plány s ní nemáme a jsme otevřeni nabídkám.

Kniha je taky víceméně uzavřeným příběhem. Nelez sice vyloučit, že bychom se v budoucnu nevrátili k vyprávění z pera Bajúka ile Agaj. Ovšem je to budoucnost spíše vzdálená, zastřená Mlhou neznáma, než bližší a jasná. 😉

Hudební část projektu se přeměnila ve svébytnou kapelu a jako jediná ponese standartu projektu Jeden kmen dál, jak to jen půjde. Zůstane ji stejný název i logo, ale bude se ubírat svojí vlastní tvůrčí cestou. To znamená, že se časem oprostí i od skřetího motivu. Kapelu budete moci letos vidět na Blaviconu (1. – 14. 4. 2019, Housův mlýn v Táboře), pro který chystá speciální hudební set lehce zaměřený na ústřední téma akce, kterým je Skellige. Dále zahraje na festivalu Jarní Slunohrad 18. 5. 2019 a na již zmíněných Hradbách Samoty. Na říjen pak připravujeme nějaké koncerty s kapelami Nemuer a Nytt Land z Ruska. Vše je však zatím ve fázi příprav, takže nemůžeme potvrdit pevné termíny. A pak je tu ještě pár dalších projektů na poli hudby, o kterých je ještě předčasné mluvit, ale pokud klapnou, bude to skvělé.

Takže asi tak se to má s Jedním kmenem. (Popravdě sušíme v kapse ještě jeden cyklus fotek, a myslím, že na něj snad během jara dojde. 😉 )

Tím to ale úplně skončí a i z toho cyklu to bude poznat.

Děkujeme za obsáhlý rozhovor a posyktnuté fotografické materiály.

Odkazy:

Web: www.jedenkmen.cz

FB: https://www.facebook.com/SnagaUruki

Galerie fotek na Behance: https://www.behance.net/Snaga

Hudba Jednoho kmene: https://kmen.bandcamp.com/releases

Animovaný film Mlha: https://youtu.be/BQu9PqG_io4

Festival Jarní Slunohrad 2019: https://bandzone.cz/koncert/482430-horni-hrad-hrad-a-zamek-horni-hrad-festival-jarni-slunohrad-2019

Blavicon 2019: http://blavicon.cz/

Hradby Samoty 2019: https://www.hradbysamoty.org/

Nemuer: http://www.nemuer.com/

Nytt Land: https://nyttland.bandcamp.com/

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď