PRVŇÁCI 19: Jan Marvel Horn – Valard & vejce na draka

Rytíři a draci spolu většinou příliš nevycházejí. Často jim jde o stejnou princeznu a pak následuje sekání hlav a podobné kruťárny. Jenže co když „princeznu“ ukradne někdo jiný a odvěcí nepřátelé najednou musí táhnout za jeden provaz? Únos dračího děťátka je tragédie evokující depresivní konce, a u téhle knihy vám spíš potečou slzy. Smíchu!

Humoristická literatura má v Čechách svoji tradici. A tento trend pronikl i do oblasti současné fantastiky, byť těch opravdu dobrých a zábavných kousků není zase tak mnoho. Takže pokud se u čtení rádi pobavíte, dovolujeme si ctěnému čtenářstvu nabídnout dílo Jana Marvela Horna Valard & vejce na draka.

Kniha na draka

Pokud bychom měli na Valarda nahlížet optikou striktně recenzentskou, pak by tahle kniha moc parády neudělala. Příběh je plytký, nikam se neposunuje a dějová linka je jednoduchá jako čítanka pro prvňáky. Autorův styl vyprávění navíc nemá příliš tah na branku – děj je plný samoúčelných odboček a dalších vsuvek totálně ničících dynamiku děje. Abychom byli fér: v samém závěru je snaha o zvraty a zlomy, ale ta už to nijak zásadně nezachrání.

Pokud je v anotaci napsáno, že kniha sleduje pouť dvou nerozlučných přátel, rytíře Valarda a jeho přítele Damiána, muže schopného proměnit se v draka – nebo naopak, jak se to zrovna hodí, z bodu A do bodu B, pak vězte, že je to trefné, výstižné a všeříkající. Nic proti, podobně bychom mohli ve stručnosti popsat třeba Hobita nebo jiná velká díla fantastiky; že při své cestě naše ústřední dvojka chrání nejprve dračí vejce a následně pečuje o novorozenou dračí holčičku (tak, jak se na dva tvrďáky sluší) už je v tomhle případě vcelku podružné.

Jan Marvel Horn se situuje do role vypravěče. Své úlohy se ujal s gustem, ale styl vedení příběhu je neučesaný, takový „hospodský“, kdy hlavní dějovou linku přikrmuje všemožnými zábavnými historkami a vsuvkami s dějem často přímo nesouvisejícími.

Asi jediným, co by kritik nestrhal, je práce s postavami. Nekonají se sice žádné velké psychologické rozbory, ale ústřední hrdinové ani ostatní postavy nejsou charakterově ploché a fungují pro čtenáře uspokojivě.

Nikoliv, přátelé, pokud hledáte kvalitní fantasy vysoké umělecké hodnoty, je čas udělat Valardovi pá pá.

Na druhý pohled

Ale pozor! Aby tu nedošlo k nějaké trapné mýlce – ono je optikou běžné fantasty hrozně snadné tuhle knihu pohanět. Valard totiž v žádném případě NENÍ běžná fantasy. Ono by se v mnoha případech dalo říct, že tam, kde běžná fantasy končí, tam Valard začíná.

Horn se nebál nacpat do textu všechna možná myslitelná klišé – víceméně čistě proto, aby je rozebral na součástky nebo se na ně podíval z úplně jiného úhlu. Vraťme se třeba k tomu sekání dračích hlav, což je něco, co prostě mají hrdinové v popisu práce. Jak se při tomto násilném aktu asi tak cítí ten drak; co mu běží hlavou? A co na to slunce, které k tomu musí svítit?

Spousta věcí ve Valardovi je překroucených, přitažených za vlasy a dotažených na samou hranici absurdna. Takže jestli tahle kniha nefunguje jako klasická fantasy, pak jako ta neklasická funguje neuvěřitelně skvěle. Autorův vypravěčský styl je sice hospodský (viz výše) a mírně vidlácký, ale nechybí mu lehkost pasující k vypravěčsky rozverné rozevlátosti a přirozenost. On se nesnaží prvoplánově (většinou) dělat nějaký humor, on prostě nahlíží na věci jinak a z toho vyplývá mnoho komických situací.

Padesát odstínů humoru

Stejně jako u každého díla sršícího s humorem je třeba si vyjasnit o jaký druh humoru jde. V tomhle ohledu je Horn velmi flexibilní a pokryl široké spektrum: od humoru ryze pubertálního, přes situační komiku a slovní přestřelky až po humor jemně intelektuální. Troufnu si říct, že každý si v knize najde to své, a navíc tahle kombinace funguje opravdu skvěle právě díky oné nenucenosti, se kterou je čtenáři servírována.

A jak již bylo napsáno: část toho, jak Horn „dělá humor“ je dána jeho prací se všeobecně známými situacemi. Většina milovníků fantastiky má v sobě hluboko zažrané stereotypy a tak na začátku scény mnohdy tuší, jak by vše mělo proběhnout a jak skončit.  Autor chvíli hraje tuhle hru, vše běží dle očekávání – a prásk, najednou je to úplně jinak. Možná si během čtení uvědomíte, jak jsme bolestně zdegenerovaní literárními stereotypy a schematismem, protože odklon od léty prověřené šablony většina čtenářů vůbec nebude očekávat; úsměv na tváři vám tyto zvraty však vykouzlí zaručeně.

Malá odbočka: ačkoliv recenze má být objektivní, ryze subjektivně si vás dovolím informovat, že kniha má několik scén, které já osobně považuji za geniální, a které jen tak nedostanu z hlavy. Dvakrát jsem byl málem defenestrován z MHD davem důchodců, protože smát se na celý autobus v sedm ráno je zkrátka nepřípustné!

Tak vida, i přísný recenzent nakonec dostal důvod jásat. Valard & vejce na draka totiž vyžaduje nahlížet na materiál nikoliv jako na fantasy, jako na pokračování fantasy. Tohle pojetí je neotřelé a bourá zažité stereotypy; navíc tak činí s humorem sobě vlastním; a podobných náhledů „za kulisy“ moc není. Úklona, potlesk!

A co z toho vyplývá pro čtenáře? Pokud máte rádi humor a lehké čtivo, máte před sebou opravdovou lahůdku. Pokud hledáte další klon Pána prstenů nebo jiné oblíbené high fantasy, pak vás bohužel zklameme – tyhle ambice opravdu Jan Marvel Horn neměl. Napsal knihu pro radost sobě a doufejme, že i mnoha dalším lidem.

Jan Marvel Horn: Valard & vejce na draka

Vydaly: Straky na vrbě, 2020

Obálka: Vláďa Satran

Počet stran: 458

Cena: 290 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď