Představte si, že procitnete připoutaní na operačním stole, tělo ochrnuté od krku dolů, oslněni prudkým světlem. Když se konečně nadechnete, zjistíte, že máte na sobě těžkopádný exoskelet – kovovou „zbroj“, která za vás hýbe rukama i nohama. Zní to jako noční můra? Přesně takovou noční můrou začíná sci-fi novela Rakev od Aleše Pitzmose.
Nathaniel Reed, hlavní hrdina příběhu, se ocitl v situaci, kterou by mu nikdo nezáviděl. Píše se sklonek 21. století a lidstvo už dávno není, co bývalo – doslova. Svět obývají neohumani, kyborgové a personifikované programy, zatímco praví lidé jsou na pokraji vyhynutí. A právě jedním z těchto „obyčejných“ lidí je Nathaniel, kdysi talentovaný konstruktér vesmírných lodí. Osud (nebo spíš nehoda) tomu chtěl, že při pádu výtahu v mrakodrapu utrpěl devastující zranění: ochrnul, a bez pomoci moderní technologie se už neobejde.
Spásu mu nabízí ambiciózní korporace – díky jejímu programu může získat zpět plnohodnotné tělo, jenže nic není zadarmo. Nejdřív si musí odsloužit 365 dní na nebezpečné misi. A tak je Nathaniel vyslán k planetě Uran těžit diamanty v extrémních podmínkách, v prostředí tak nehostinném, že mu přezdívka „Rakev“ (což je označení pro těžební modul) sedne až děsivě přesně. Nathaniel poté tráví dlouhé dny v těžební kapsli, obklopen zelenými mraky plynného obra. Pod sebou má nekonečnou hloubku atmosféry, kterou nesmí zkoumat – pod Bariéru je sestup přísně zakázán, a nad sebou zase nekonečné hvězdné nebe.
Jediným spojením se světem a později i zdravým rozumem je Miranda, hlas, se kterým Nathaniel komunikuje. Je příjemný, lidský, dá se říci, že i sexy, čímž se liší od syntetických hlasů jiných postav (např. Darylla nebo Aureliána). Přestože není za hlasem tělo nebo tvář, je to z postav ona, kdo nese emocionální a lidský rozměr. Mezi ní a Nathanielem vzniká blízký vztah, mluví spolu každý den a důvěřují si. Ona ho varuje před nebezpečným diamantovým deštěm, zrazuje ho od sebevraždy, poskytuje mu vlastní názory.
Aleš Pitzmos v novele rozehrává napínavé psychologické sci-fi, které stojí na drásavém pocitu samoty a nejistoty. Chvílemi má Nathaniel pocit, že mu přeskočilo – a popravdě, stejně se může cítit i čtenář. Autor výtečně stupňuje napětí: čtenář společně s hrdinou tápe, co je realita a co halucinace z osamění. Když se Miranda zničehonic odmlčí, vynoří se pochybnost zda vůbec existovala; nebo si ji hrdinova unavená mysl stvořila jen aby unikla z té vesmírné prázdnoty? Tahle nejistota žene příběh kupředu až do konce.
Navzdory komornímu ladění (většinu textu sledujeme vlastně jen jednoho člověka v kabině) je Rakev překvapivě akční a dobrodružná. Nečekejte ovšem přestřelky s emzáky – napětí tu pramení spíš z boje člověka proti neúprosné přírodě a také proti nelidským hráčům na pozadí. Pitzmosův futuristický svět je totiž drsný – megakorporace si tu rozparcelovaly lidský osud a kšeftují bez skrupulí i se zdravím. Nathanielova naděje na vlastní nohy závisí na kontraktu, který by se dal nazvat „paktem s ďáblem“.
Autor do relativně malého rozsahu novely (112 stran) vtěsnal překvapivě komplexní futuristickou společnost: vedle lidí tu operují vylepšení kyborgové i takzvaní neohumani, nová vývojová větev lidstva, která se od Homo sapiens odlišuje víc, než je člověku milé. Fanoušci hard sci-fi si navíc užijí autentické detaily – od reálií typu Verona Rupes (nejvyšší známý útes na Mirandě, což je jeden z měsíců Uranu, který skutečně existuje) po nápadité technologie jako je právě lov diamantů z plynného obra. To vše podané srozumitelně, bez nadbytečných vysvětlovaček, takže je Rakev díky tomu čtivá i a styl vyprávění zůstává přímočarý a svěží.
Pitzmos neplýtvá slovem, ale když už něco popisuje, dokáže vykreslit silnou atmosféru klaustrofobie i majestátnosti kosmu. Některé scény, zejména sestupy do útrob Uranu, mají až lehce hororový nádech – představa absolutní tmy, tlaku a osamění v kovové rakvi uprostřed nicoty dokáže pořádně zamrazit. Dialogy (byť jich není mnoho) působí uvěřitelně a postava Nathaniela si rychle získá naše sympatie jako člověk, který navzdory všemu neztrácí vůli přežít a bojovat za svoji budoucnost.
V kontextu dosavadního autorova díla se Rakev na první pohled nejeví jako výraznější vybočení z jeho obvyklého stylu. Aleš Pitzmos, známý space operami, noir fantasy i temnými dystopiemi, v této novele využívá motivy, které se objevily už v jeho předchozích knihách, zejména v sérii Vesmírná asociace. I tam se autor často soustředil na lidskou psychiku pod tlakem vysoce technologizovaného či nelítostného světa. Co je však na Rakvi jiného je konkrétní zaměření na kybernetizované tělo a ztrátu lidské identity. Vztah mezi Nathanielovým vědomím a technologií je zajímavě pojatý, ale chvílemi mi přišlo, že Pitzmos nevyužívá plně potenciál této situace k hlubšímu vytěžení postavy nebo k vyostření konfliktu. Je to na jednu stranu bravurní, ale zároveň se příliš soustředí jen na vykreslení atmosféry. Některé pasáže se mohou zdát poněkud natažené. Vylíčení absolutní izolace hrdiny ve vesmírné kabině, kdy se většina interakcí odehrává přes komunikační linky, může některým méně trpělivým čtenářům připadat jako zbytečné zpomalení děje. Domnívám se však, že i tyto pasáže je dobré si vychutnat. Pitzmos totiž dokáže do příběhu vnést nejen technické detaily, ale i filozofické otázky: Co se stane, když naše fyzické já zůstane na pokraji zániku a zbytek nás, naše vědomí, se podřídí novému, technicky umělému tělu? Máme vůbec právo nahradit člověka za kyborga, nebo se to vymyká našemu porozumění lidské přirozenosti? Diskuse o tom, co dělá člověka člověkem se tak stává zásadním tématem novely.
Na druhou stranu by se dalo namítnout, že zápletka s korporací obchodující se zdravím není úplně nová a připomene řadu jiných dystopických vizí (Vetřelec, Blade Runner, Elysium, Avatar). Inspiraci našel Pitzmos i u velikánů sci-fi jako jsou Stanislav Lem či Artur C. Clark. Předně jde o samotnou postavu Nathaniela, která se velmi podobá Pirxovi, hrdinovi Lemových povídek, přičemž i v Rakvi je přítomná hluboká reflexe člověka tváří v tvář strojům, které jej přetvářejí. Pitzmos stejně jako Lem zkoumá, co se stane, když je člověk konfrontován s jiným typem bytí a jak to mění jeho vnímání světa. Příběh se také místy podobá ikonickému Lemovu dílu Solaris, kde se postavy musí vyrovnat s neznámými, neviditelnými vnějšími vlivy, které jsou součástí jejich reality, ať už si to připouští nebo ne. Nehledě na možnou podobnost obou vesmírných těles jako inteligentních entit.
Kromě Lema je v Rakvi i Artur C. Clark J. Příběh totiž vyvolává i vzpomínky na Vesmírnou odyseu 2001. Co mají společného? Možná to, že i zde technologie hraje jak roli tvůrce, tak i nepřítele, a že jsou zde hluboké filozofické otázky spojené s lidskou existencí. Také se v Rakvi se objevuje umělá inteligence mající v rukou životy lidí a možná i něco víc. A pokud jde o zmiňované “rakve”, tak Nathaniel v kovovém modulu je odrazem astronautů, kteří se musí vyrovnat s osamělostí a svými vlastními myšlenkami na cestě za neznámem.
Autorovi však nelze upřít, že dokázal známé motivy zkombinovat originálním způsobem a vlastně takto díla či myšlenky velikánů sci-fi zprostředkovává dalším generacím. Snažil se jim přiblížit i způsobem psaní, ale vyhnul se lacinému moralizování. Finále příběhu přináší uspokojivé rozuzlení, ale není to úplně uzavřený konec. Příběh už má v tuto chvíli hotové pokračování s názvem Rakev: Odplata, přičemž žezlo převezme Rafael de Santis, který si musí prožít totéž co Nathaniel, taktéž se podívá pod Bariéru a bude stát před rozhodnutím, jak s pravdou naložit. Uvidíme, zda to vyřeší jinak než jeho kolega.
Závěrem musím přiznat, že mě Aleš Pitzmos mile překvapil. Musím ocenit tempo: příběh šlape od začátku do konce, nejsou tu hluchá místa. Autor dávkuje informace přesně tak, aby čtenáře udržel v napětí, a postupně odhaluje karty – od tajemství kolem Mirandy až po děsivou pravdu o tom, co se skrývá pod zmiňovanou Bariérou v hlubinách planety. Každé odhalení navíc přináší nové otázky, takže není čas vydechnout. Máte-li tedy chuť na moderní hard sci-fi s lidskou tváří, neváhejte – tahle vesmírná jízda vás pohltí. A pokud snad trpíte klaustrofobií, i tak dejte Rakvi šanci, možná zjistíte, že „pohřbít“ se do ní na pár večerů při čtení vůbec není špatný nápad.
Procentuální hodnocení: 75%
Aleš Pitzmos: Rakev
Vydalo: Nakladatelství NEMETON, 2023
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 112 (e-book)
Cena: 89 Kč
