Těžební stanice u Uranu, mimozemský artefakt a hrdina s vinou těžkou jako batoh temné hmoty. Pitzmos míří do kosmu – a přitom zůstává věrný VHS estetice devadesátek. Jako když se Däniken potká s Emmerichem a vezmou to zkratkou přes Uran…
Po první knize Rakev (2023) přichází nyní pokračování Rakev: Odplata. Aleš Pitzmos nám tu servíruje sci-fi, které si na nic nehraje – a přitom si hraje na všechno. Má rozhodně drive, humor, špetku kýče a velkou dávku sebevědomí. Působí jako adaptace něčeho, co jste už kdysi viděli, ale tak dobře nasnímaná, že se rádi díváte znovu. Pro milovníky takového stylu, který nenechává příliš místa pro vlastní fantazii, představuje čtenářský zákusek na dvě skousnutí.
Děj se opět vrací na planetu Uran, kde se těží diamanty pro kvantová jádra počítačů a horníci tráví dlouhé dny ve velmi extrémních podmínkách nehostinné atmosféry plynného obra, v osamění a sevření těžebního modulu, kterému se příhodně přezdívá „rakev“. Na scénu se vrací i Miranda, ovšem zbavená závoje tajemna. I záhadný mimozemský artefakt je nakonec odmaskován a už nikoho nevyvádí z míry.
V Odplatě se nemusíte bát, že vás bude autor napínat. Konec naznačování, které bylo kořením první knihy. Teď všechno vidíme očima hlavního hrdiny, bez odstupu, bez meziprostoru. Někdy to působí, jako by se čtenář ocitl v počítačové hře – každý krok je popsaný, každé tlačítko zmáčknuté. Každá myšlenka je hned vyslovena, každá emoce je vidět. Místo jemné metafory dostáváme přímý zásah do zrakového nervu. Autor se rozhodně nebojí ani brutality, ani velkých gest.
Pitzmosův svět působí jako dokonale fungující stroj. Neřeší metafyziku, ale logistiku – a v tom je jeho síla. Autor umí vykreslit scénu, načasovat střih, postavit rytmus kapitoly tak, že čtenář jede s rakví dolů a neřeší, jestli při tom chrastí šroubky. Technické popisy se střídají s akcí, kde krev (a řada dalších tělesných tekutin), údy (všechny narostlé i přimontované výčnělky) a vnitřnosti (včetně vatové výplně plyšového medvídka) létají vzduchem a díky všudypřítomné startrekovské gravitaci poctivě pleskají o podlahu.
Mimochodem, víte, jak se pozná, že autor vyrůstal na VHSkách? Podle toho, že jeho hrdina přistává v kovové rakvi na Uranu, zachraňuje svět, mluví s umělou inteligencí – a všechno kolem bouří, bliká, hučí a morálně burácí. Z VHSkové filmové tradice autor nikdy nevyrostl – a upřímně, proč by měl? Jeho text se pohybuje někde mezi Stargate, Event Horizon a Doomem, jen s českým smyslem pro grotesku. Experimentuje nejen s „okem kamery“, ale přidává i hororové prvky.
Milovníkům dospělejšího vzrušení prozradím, že tu nechybí ani bizarně fetišistická erotika – kombinace oceli, silikonu a lidské slabosti má v sobě cosi fascinujícího i odpudivého zároveň. Všechno dohromady působí eklekticky, ale není úplně bez řádu: jako když si uděláte eko-bio-veganský čínský guláš z hovězích vnitřností. Každá ingredience je z jiného světa, ale výsledek překvapivě funguje – i když vás občas napadne, že by to možná nikdo neměl jíst.
Aleš Pitzmos patří k těm plodnějším českým autorům akční fantastiky a sci-fi. Vydal ke dvou desítkám novel a románů (Záře supernovy, Singularita, Svit magnetaru, Světlo pulsaru, Synchronicita, Temnota kvazaru, Třpyt strangeletu aj). V každém z nich zkouší jiný kout vesmíru, ale zůstává věrný své značce: technicistně přesným popisům, vojenské atmosféře a drsným hrdinům. Série Rakev do této tvorby zapadá přirozeně – jen místo epických bitev tu máme klaustrofobii a pokus o morální dilema.
Klasická sci-fi často stojí na morálním dilematu: co udělá člověk, když narazí na jinou formu života – bude ji respektovat, nebo ji zneužije? Pitzmos se tohoto motivu také dotýká – otázka vztahu lidí, transhumanů, posthumanů a mimozemšťanů je v Rakvi přítomná od začátku. Na první pohled to působí jako nosné poselství: zda se lidstvo dokáže vzdát své sobecké potřeby ovládat a přivlastňovat. Právě tohle dilema – sobectví versus respekt – je srdcem velkých příběhů od Stapledona po Hamiltona.
Jenže při bližším čtení zjistíme, že tenhle motiv je v Odplatě jen kulisou. Autor nám jenom zdánlivě předkládá příběh o hříchu a pokání, je totiž dokonale zabalený do kovového brnění žánrové akce. Pod jejím efektním nánosem se pak krčí příběh o vině. Rafael de Santis není cynik ani spasitel – je to unavený muž, který udělal chybu a teď se ji snaží napravit, i kdyby ho to mělo stát život. Jenže v záři plasmových kanonů to zní jako klišé.
Nenechte se splést tím, že hlavní hrdina o něčem neustále mudruje. Okatě deklarovaná motivace není v souladu s jeho jednáním, které se drží jediné zásady: zničit, zabít, ošukat. Autor se marně snaží vyvolat pocit hloubky. Konflikt mezi soucitem a sebezáchovou, mezi pochopením a manipulací se nikdy nerozvine – je to jen ozdoba, stejně jako diamantový prach na povrchu Uranu. Původní nosnou myšlenku tak nechá autor prosvištět kolem, stejně jako jeho hrdina nechává za sebou trosky zničené stanice Asylum.
První kniha ovšem slibovala trochu něco jiného – inspirace Lemovým Solarisem, kdy se se postavy musí vyrovnat s neznámými vnějšími vlivy, narušujícími jejich realitu, a clarkovskou poetikou, v níž technologie představuje jak pomocníka, tak nepřítele, dokázala namlsat i pravověrného scifistu. Možná byl i autorský záměr původně takový, ale po přečtení zklamaných reakcí Pitzmosových skalních fanoušků, kterým autorův „starý styl“ chyběl, je výsledný úhybný manévr celkem pochopitelný.
Rakev: Odplata je každopádně ukázkou žánrového řemesla, které ví, odkud pochází – a nestydí se za to. Výsledkem je akční mystérium, které funguje na první dobrou, ale máloco ve čtenáři zůstane doznívat. Takže pro fanoušky akční sci-fi a technothrillerů rozhodně palec nahoru a doporučení. Ovšem milovníky jemných nuancí a existenciální hloubky si dovolím trochu varovat – tenhle text je z rodu těch, co nejdřív vybuchnou a teprve potom přemýšlejí. Na jednu stranu to znamená tempo, jaké české sci-fi často postrádá; na druhou i to, že filozofický potenciál motivů odplaty a vykoupení klouže po povrchu.
A protože se v epilogu otevřeně naznačuje, že příběh ještě neskončil, dá se čekat, že nás čeká minimálně jedna další část. Ta snad dovysvětlí, jak to dopadne se soužitím neohumanů, kyborgů a lidí, až mimozemská technologie dovolí evoluční existenci ve fázovém posunu. Zní to šíleně? Uvidíme.
Procentuální hodnocení: 70%
Aleš Pitzmos: Rakev: Odplata
Vydalo: Nakladatelství Nemeton, 2025
Obálka: Aleš Pitzmos s využitím obrázku z Pixabay.com
Rozsah: 200 stran (e-book)
Cena: 159 Kč (dop. cena)
