Další knihou, kterou bych rád představil ve tvorbě Miroslava Žambocha, je sbírka povídek o Koniášovi. Snad vás navnadí i doprovodné ilustrace Petra Vyorala, kterými jsem doprovodil své skromné komentáře k jednotlivým povídkám.
Hlavní hrdina, Koniáš, je vysoký a šlachovitý muž se šlechtickým vzděláním a tréninkem hodným mistrů šermu i přežití. Díky své výjimečné regeneraci a vyšší odolnosti než mají obyčejní smrtelníc, se prohání světem Dlouhého sprintu s ozvěnou (Vegašské království) a občas se připlete do cesty samotnému Crambijskému císaři.
Tahle kniha je sbírkou příběhů, ve kterých sledujeme Koniášovu pouť drsným světem plným intrik, krve a bezohledného přežívání. Koniáš není klasický hrdina – nemá zájem o slávu ani o to, aby se zapsal do dějin. Jeho cílem je přežít, pokud možno v jednom kuse a ideálně s nějakým tím zlatem v kapse. Jako bývalý vzdělanec s vojenským výcvikem je stejně zběhlý v boji, jako ve vyjednávání, což ho činí smrtelně nebezpečným protivníkem.
Povídky v Muži na stezce nám ukazují jeho různé tváře – někdy jako vyjednavače, jindy jako muže, který se postaví přesile sám a jediným argumentem, který uznává, je ostří jeho čepele.
Sborník také představuje jakousi cestu Koniášovým životem a plynulým stárnutím hlavního protagonisty.
Žamboch v této sbírce dokonale balancuje akci, šermířské souboje a syrové momenty přežití zatímco buduje atmosféru světa, kde morálka není nic jiného než luxus pro ty, kteří si ji mohou dovolit.
Pokud hledáte příběhy plné ostrých dialogů, šermířských duelů a atmosféry, která voní potem, krví a kouřem z hořících měst, Muž na stezce vás nezklame. A pokud jste doposud nepoznali Koniáše, tohle je ideální startovní bod.
Nyní trocha z historického soudku.
V devadesátých letech bylo pro české autory obtížné prosadit se pod vlastním jménem, zvláště pro ty začínající. Nakladatelství často dávala přednost zavedeným anglosaským autorům a ani nováček Miroslav Žamboch nebyl výjimkou. V roce 1997 byly jeho publikační úspěchy mizivé – jeho texty byly odmítány, přestože později, beze změny, vyšly bez problémů. Tato zkušenost ho téměř odradila od dalšího publikování, a tak si povídky psal jen pro sebe.
Držel svého motta: „Cesta je cílem.“ Někdy prostě musíte jít dál, dělat to, čemu věříte a co milujete – a pokud to děláte poctivě a dlouhodobě, úspěch se dostaví, i když vám hvězdy zpočátku nejsou nakloněny. V roce 1999 na vlastní náklady vydal malý samizdat – šest povídek o Koniášovi doplněných několika ilustracemi. Tyto vázané výtisky pak rozdal mezi přátele a známé.
Když se kniha v roce 2000 náhodou dostala do rukou jednoho nakladatele, neprojevil o ni zájem. Žambocha to po předchozích zkušenostech ani nijak nepřekvapilo, ale nenechal se tím odradit a pokračoval dál – psal, co ho bavilo, budoval své světy, a věřil, že jeho příběhy o Koniášovi si nakonec najdou cestu ke čtenářům. A nakonec se ukázalo, že trpělivost a vytrvalost přinášejí ovoce. Stačilo pár let a z autora, kterého nakladatelé přehlíželi, se stal jeden z nejvýraznějších hlasů české akční fantastiky.
Zlom nastal, když ho oslovil Martin Fajkus z Pevnosti, a navrhl mu, aby shromáždil všechny povídky o Koniášovi a doplnil je o několik nových. Ve spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print z toho pak vznikla sbírka Ostří oceli, která vyšla v roce 2002 a, jak se později ukázalo, stala se velmi oblíbenou.
Tím se Koniášovi otevřela cesta k dalšímu rozvoji a v roce 2009 vyšel román Na ostřích čepelí, na kterém Žamboch začal pracovat už v roce 1998. Během let ho třikrát přepsal a na naléhání vydavatele ho musel také zkrátit. Ačkoli to původně nechtěl udělat, nakonec tuto úpravu přijal za svou.
Právě sborník Ostří oceli, jenž ve své druhé rozšířené a přepracované formě nese název Muž na stezce, vám dávám jako první úvodník do světa knih Miroslava Žambocha.
Rozpis povídek sborníku Muž na stezce:
Až na dno (2002)
Tato povídka odstartovala jak sborník Ostří oceli, tak i Muže na stezce, ale jedná se o druhou sepsanou koniášovskou povídku, ve které se autor zaměřil na vyobrazení Koniášova rodového a rodinného pozadí i jiných poměrů, které ho formovaly. Originální název této povídky byl Na počátku stezky, ale veškeré publikace nesou současný název.
Vydáte se tedy na začátek Koniášova vyhnanství, které si sám nevybral, ale do kterého byl vyštván. Mladík z prominentní šlechtické rodiny se vrhá na dráhu osamělého muže.
Rváč a stratég, kterému nechybí jak detektivní dedukce, tak i nabitá (i obitá) makovice, se vydává na cestu, při které se zbavuje vrahů vyslaných jeho aristokratickým otcem, snaží se přežít a přitom si při svém putování k dalšímu horizontu ještě přivydělat nějaký ten zlatý.
Tato krátká povídka vám prozradí mnoho o Koniášově charakteru, a hlavně v ní ucítíte dravost mladého Miroslava Žambocha, který se s tím prostě nepáral a do svého oblíbeného hrdiny vložil pořádný kus sebe.
Koniáš je mistr vrženého nože a se šavlí to umí jako málokdo. Jak si ale poprvé historicky povede s kuší?
Máte se na co těšit!
Cherchez la Femme (2002)
Jo, ženy to s Koniášem nemají snadné, a on to nemá jednoduché s nimi. A už vůbec ne s kurtizánami – jeho jizvami posetá tvář ho nutí platit trojnásobek běžné taxy. V mládí byl ochoten tyhle společnice vyhledávat, ale jak stárne, začíná chápat, že v téhle branži platí dvě zásadní pravidla: za žádnou cenu se nezamilovat, a už vůbec ne věřit. Protože když tohle porušíte, nevyjde vás to jen na trojnásobek. Možná ani na desetinásobek. Možná na všechno, co máte.
Povídka patří k delším v rámci celého sborníku a plynule navazuje na další koniášovskou povídku Štěstí z pekla. Čeká vás napínavá pouť, zajímavé duely a závěr, který vás možná přiměje plácnout se knížkou do čela.
A pokud vás zajímá, kde v tomhle příběhu hledat onu femme fatale, věřte, že odpověď je stejně jednoduchá jako nevyhnutelná: vždycky v tom hledejte ženu.
Štěstí z pekla (2002)
Povídka navazující na Cherchez la femme je současně první draftovanou povídkou Miroslava Žambocha, kterou začal psát v roce 1997. Koniáš se vydává po stopách svého pirátského kolegy, který sice získal velké jmění ze společné kořisti, ale tak nějak zapomněl podělit se o něj s Koniášem. Co myslíte? Umějí pirátští kapitáni plavat? Zde si užijete Koniáše, do kterého mladý autor vtiskl suverenitu a skvělé hláškařství.
Opět vás čekají zajímavé souboje i vhledy do Koniášovy hlavy, která někdy jedná rychleji, než myslí. Poprvé v rámci tohoto sborníku se můžete těšit i na opravdu zajímavou vedlejší postavu.
Vše začíná nenápadně a civilizovaně, ale přijde zvrat, který vás bude určitě bavit.
Lovci odměn (2002)
Koniáš pátrá po tom, kdo přepadává karavany, a nečekaně získává spojence.
Trocha detektivky v dobře podaném, akčně laděném fantasy příběhu dává ději zajímavou dynamiku. Koniáš opět předvede své schopnosti – nejen ty bojové, ale také se slovy.
Hra špinavců (2008)
Bude se hrát o hodně.
Koniáš ukáže, že nejen skvěle přemýšlí, ale jeho pozornost a cit pro vyhrocené situace jdou ruku v ruce s řešením problémů způsobem, který hraničí se sebevražednou taktikou. Moment překvapení je však na jeho straně.
Kostky jsou vrženy, karty rozdány. Tentokrát Koniáš rozhodně neustoupí.
Skvělý příběh, zajímavě řešený konec a jedna ze dvou povídek v tomto sborníku, kdy budete svědky toho, jak Koniášovi “přepne” a vrhne se do “hry” all-in!
Fanoušek (2002)
Bakly, další ze Žambochových ikonických hrdinů, se poprvé ukázal v Cizinci ve sborníku Na křídlech tornáda. Koniáš se zase poprvé představil Pouštním škorpionovi ve sborníku Poslední bere vše. Intersekci těchto dvou potom zprostředkovává právě tato povídka, Fanoušek. Ta poprvé vyšla ve sborníku Ostří oceli, ze kterého se později stal, jak už nyní víte, Muž na stezce, a ještě později přepracované druhé vydání s celkově lépe uspořádanou strukturou a obohacené o nové povídky i novelu Konec vlka samotáře.
Nyní ale k povídce samotné. Z Baklyho jde respekt a strach, ale spíše než chladnokrevný bijec vystupuje jako pokud možno mírný bojovník, který zažil již příliš mnoho. Občas si přivydělává jako gladiátor. Koniáš je zase už čtyři roky na své vyhnanecké pouti a přihlásí se do turnaje v soubojích, aby si sázkami na sebe něco málo vydělal…
Zbytek už prozradí legendární několikastránková povídka, která takřka hoří pod rukama a poskytuje velké množství soubojů, akce, ale i překvapení.
A na co si hrdinové této povídky nakonec připijí? Na nic nečekejte a jděte do toho. Tahle povídka je pocta oběma Žambochovým hrdinům.
Na válečné stezce (2008)
Koniáš tentokrát uplatní své stopařské znalosti a schopnosti přežití v divočině, ale nejvíc získá díky své povaze a ryze originálnímu nápadu. Povídka má spád a více příběhových rovin, kde máte možnost sledovat několik událostí současně.
Žamboch se zde i trochu vyřádil, co se týče popisů pohoří a džunglí, a dal tak volnost své narativní výřečnosti a vypravěčskému talentu.
Smaragdová hora (2002)
Tahle povídka mě naprosto strhla. Hned vedle povídky Na válečné stezce je to druhý příběh tohoto sborníku, kde autor skutečně září ve svých myšlenkových i krajinomalebných popisech.
Koniáš si sáhne až na dno – a ani on sám netuší, jak hluboko to bude. Tentokrát bude potřebovat víc než jen svou pověstnou „trochu štěstí“.
Čeká vás nejen boj, ale i hlubší pohled do Koniášovy mysli. Poprvé v historii jeho příběhů se dočkáme skutečné sebereflexe a momentů, kdy se ohlíží za svým vlastním životem.
Akce, temnota, zoufalství, naděje – a mistrně vystavěný dvojitý příběhový oblouk.
Pouštní škorpion (2000)
Tahle povídka je ta druhá, kde Koniášovi trochu bouchnou saze. A upřímně? Vůbec se mu nedivím. Na jeho místě bych možná udělal to samé… jen s menší grácií a větším počtem zlomených kostí a propíchnutých svalů. Obdivuju ho, že to zvládl tak, jak to zvládl.
Scéna s useknutou rukou podbarvená Koniášovým “hihňáním” je můj interní top.
Tato povídka dle mého názoru ovládla sborník Poslední bere vše, a v ryze Koniášově sborníku současně představuje určitý mezník – poprvé si uvědomíte Koniášovu vyzrálost a neúprosné stárnutí. Jedná se o Koniášův nejkrutější a nejdrsnější příběh. Zde bude stát na rozcestí, před rozhodnutím, zda se stát jenom cynickým glosátorem a svět pozorovat z povzdálí jako muž ověšený železem, nebo se zapojit do dění kolem sebe a nechat pracovat své ruce jdoucí ruku v ruce s jeho přesvědčením a morálním kodexem, kdy neriskuje jenom svůj vlastní život.
Opět se ukáže, že bez trochy štěstí a houževnatosti by to nešlo. Ale jak se říká – odvážným a připraveným štěstí přeje. A karma? Ta je Koniášovým stínovým stopařem.
Přežít znamená být tvrdý, nemilosrdný a vždy o krok napřed. Čekají vás survivalistické momenty, překvapivé obraty a Koniáš, který se chechtá, zatímco banditovi usekne ruku. A věřte, že nezůstane jen u jedné.
Koniášovi to opět pálí – a stejně tak vás bude pálit tempo, kterým budete otáčet stránky této legendární povídky, jež kdysi znamenala jeho úplnou premiéru.
Vstupte na rozpálené pouště mezi městy Ligy nezávislých a Crambijského císařství – Koniáš, coby Váš průvodce, Vás už očekává!
Špatná investice (2002)
Na rušné tržnici, kde Koniáš původně shání koně, ho zaujme napjatá situace kolem spoutané dívky, kterou se nervózní handlíři snaží prodat. Jakmile se do věci vloží, začíná klasická koniášovská spirála střetů – s protivníky, se sebou samým i se svými touhami.
Tento příběh skvěle ukazuje, že žádný čin nezůstává bez následků. Koniášovy skutky si začínají žít vlastním životem a osud ho stále dohání, ať se snaží jakkoliv utéct. Nakonec největší výzvou není jen boj o život, ale i svítání na horizontu dalšího dne – a s ním nové rozhodnutí kterým směrem se vydat. Následovat rozum nebo srdce?
Morálně pevná a zároveň realisticky vykreslená romantická zpověď muže, kterému osud nečekaně zkříží cestu – a zanechá v něm stopu, která už nikdy nezmizí.
Drsná hra (2002)
Povídka Drsná hra se na první pohled tváří jako klasický příběh o Koniášovi – drsném bojovníkovi, který se ocitá v další nebezpečné situaci. Tentokrát je ale něco jinak. Hrdina má 42 let a jeho regenerace už není, co bývala. Modřiny se hojí pomaleji, kosti křehnou a čtvrtá zlomenina nosu jen potvrzuje, že věk se neptá.
Koniáš bude potřebovat vše: odvahu, štěstí, herecký talent, pokerovou tvář i perfektní dedukci, aby rozehrál a přežil jednu z posledních her nejen o vlastní život.
Co začíná jako tradiční westernový příběh se v polovině láme a nabírá úplně nový směr. Žamboch si pohrává s motivy podrazů a dvojitých i trojitých agentů, takže čtenář musí být neustále ve střehu. Vrcholem je dramatický souboj v poušti, který skvěle balancuje na hraně zoufalství a mistrovské taktiky.
Drsná hra je nejen svěží variací na Koniášova dobrodružství, ale také jeden z nejsilnějších momentů sborníku.
Napětí, nečekané zvraty a hořkosladká sebereflexe stárnutí dělají z této povídky skutečný zlatý hřeb.
Vysoký příliv (2002)
Povídka Vysoký příliv v sobě nese svěží detektivní zápletku a zároveň zřetelně odráží autorovu touhu po poznávání a objevování. Koniáš zde není jen bojovník, ale i zvídavý badatel, který se snaží porozumět světu kolem sebe. Atmosféra příběhu připomíná tajemná a zapomenutá místa, podobná těm z Lesa mytág Roberta Holdstocka, a do hry vstupuje i magie, která evokuje svět knihy Seržant.
Děj má nekompromisní tempo – uhání vpřed desetimetrovými kroky a neohlíží se zpět. Přesto se vyplatí být pozorný.
Vysoký příliv je poutavým dobrodružstvím, které se nesnaží zahlcovat detaily, ale místo toho čtenáře vtáhne svou atmosférou a dynamikou. Kdo má rád příběhy o tajemstvích, neprobádaných končinách a pomoci člověku v nouzi, ten si tu přijde na své.
Závěrečný dialog a celkové navození atmosféry považuji za mistrovský kousek a celkový hřeb tohoto sborníku (ale to už jsem o předchozí povídce říkal taky, co? Hm, no, sakra…asi si jdu pustit Nine Inch Nails..).
Konec vlka samotáře (2008)
Tentokrát zastihneme Koniáše v nezvykle poklidné situaci – pohodlně usazeného v restauraci, kde si vychutnává víno. Samozřejmě po svém – převařené s hřebíčkem a skořicí, což může místním číšníkům drásat duši, ale rozhodně to nedávají najevo. Vše vypadá idylicky, jenže pokud Koniáše znáte, víte, že taková pohoda u něj dlouho nevydrží.
Nenápadné sledování okolí rychle přerůstá v drama. Smrt jedné z místních žen rozpoutá události, které Koniáše znovu vrhnou do víru boje. Společně s kapitánem Valerem se pokouší zachránit Annemari Dask – dívku, kterou před lety vykoupil z otroctví a poslal domů. A teď je tu znovu, v nesnázích, jako by osud trval na tom, že jejich cesty ještě nejsou uzavřené.
Příběh přináší všechno, co fanoušci očekávají – drsný humor, akční souboje, kácení borovic, které zrovna potřebujete pro útěk, nekompromisní tempo a možná i letmý dotek romantiky. Navíc velmi pozorný čtenář může v náznacích zahlédnout střípky Koniášovy minulosti a jeho aristokratického původu… nebo se Žamboch jen dobře baví na náš účet?
Pokud vás příběh vtáhne, rozhodně se vyplatí sáhnout i po volném pokračování Cesta domů , které najdete v antologii Legendy české fantasy, kde se Koniáš snaží vrátit ke své milé.
Jenže jak už to u něj bývá, cesta se neustále odkládá – osud totiž vždycky najde způsob, jak ho zatáhnout zpět do hry.
V článku byly využity ilustrace Petra Vyorala z knihy Muž na stezce (druhé upravené vydání)
