Osmdesátiny Ondřeje Neffa – Interview díl čtvrtý

Blok 2: Věda, technologie a budoucnost

#>_ /ping-core: SCIENCE.exe

#>_ heat scan // techwave inbound

Z jaké technologie by podle vás mělo lidstvo mít strach nebo alespoň hluboký respekt? Něco podobného, jako byly kdysi jaderné reakce – bomby, elektrárny?
Není žádné “lidstvo”. Jsou jedinci, společenství, kultury, to především. Strach? V žádném případě. Respekt a zodpovědnost, to určitě – a platí to obecně, vždy a všude.

Co byste chtěl ze světa science fiction zažít na vlastní kůži? Mám na mysli něco, co je nebo pravděpodobně bude reálné. Mně osobně by se líbila plně smyslová virtuální realita, v níž bych mohl skutečně cítit celý svět.
Rád bych se dožil funkční, tedy provozované termonukleární elektrárny. Když jsem byl školák, slibovali, že to bude v roce 2000. Teď vím, že se nedožiju… ledaže by Číňani překvapili. Čtu, že Němci mají nějaké startupy. Kdyby se jim to podařilo, měl bych hubu otevřenou, až bych si vykloubil panty.

Myslíte si, že jednou začneme osidlovat jiné planety, nebo žít dlouhodobě v kosmu, například na stanicích? Má lidstvo šanci kolonizovat Mars? A jak brzy by to mohlo nastat?
Rád o tom píšu, mám dva cykly, o Arkádii na Měsíci a cyklus marťanský. Možná k tomu dojde, ale má to jeden předpoklad: absolutní průlom do fyziky. Klasická raketa je na to příliš primitivní. V arkádském cyklu si vypomáhám pomyslným “Miagiho motorem”. Vyhýbám se vysvětlení – jen konstatuji, že bez něho (ať to bude, co to bude) to prostě nepůjde. Jiná věc je, že není žádný velký důvod, proč osídlovat Měsíc nebo nedejbože Mars. Co tam? I Antarktida nebo mořské dno jsou životu příznivější místa…

Technologický vývoj se zrychluje. Myslíte, že se někdy zastaví? A pokud ne, dokážeme s tím tempem držet krok biologicky, společensky, kulturně i nábožensky?
To je zásadní otázka. Je možné, že se dokonce už zastavil. Za dobu mého života nedošlo k žádnému průlomu typu „objev elektřiny“. Pořád se jen zlepšuje už objevené, jsou dokonalejší a ještě dokonalejší aplikace. Objeví se pan Miagi s motorem velkým jak automatická pračka, který nás za dvě hodiny dopraví na Mars? Můžu o tom psát, ale je to opravdu jen produkt fantazie.

Jak vidíte budoucnost lidstva? Čeká nás sebezničení, vyhynutí podobné dinosaurům, nebo se pozvedneme na úroveň vyspělých civilizací známých ze science fiction – třeba jako ve Star Treku?
Jestli budeme na Zemi žít taky 180 milionů let, dokud nás nezamázne Chicxulubský meteor dvojka? To fakt netuším, nicméně na sebezničení nevěřím. Člověk je mazaná bestie.

Znáte koncept Dysonovy sféry? Myslíte si, že by někdy mohla vzniknout kolem Slunce – a že bychom ji mohli postavit právě my?
Kdo – my? Vy a já?
No jasně!
Je to krásná vize, ale znovu: čeká nás průlom do neznáma? Dokážeme proniknout do sféry „temné hmoty“ a „temné energie“, nebo zůstaneme v 5 % obsahu vesmíru, ve sféře baryonové hmoty? Pokud ano, všechno je možné, ledaže by se šlo nějakou úplně jinou cestou.

Myslíte, že se lidstvo vyvine v nový druh, nebo jsme konečnou větví vývoje?
A je možné, že nás jednoho dne nahradí někdo jiný?
Logika napovídá, že evoluce neskončila. Proč by měla? Před lety jsem spekuloval o „frenezii hmoty“. Vycházel jsem z definice, že možné je všechno, čemu se vnějšími silami nepodaří zabránit. Tato vlastnost všeho hmotného (hmotu vnímám v nejširším smyslu, jako „jsoucno“, jako všechno to, co je) je jádro existence všeho a k evolučním procesům nevyhnutelně vede. Takže ano, myslím, že tu jednou budou jiné bytosti. A říkám si, že v minulosti tu možná myslící bytosti byly. Co my víme, že bylo na Zemi před tím, než vznikla Pangea?

Vesmír je obrovský. Jaký je váš názor na existenci života mimo naši Sluneční soustavu? Teorie relativity prakticky znemožňuje ekonomicky i společensky smysluplné mezihvězdné cestování. Přesto – podaří se nám někdy navázat kontakt? A pokud ano, bude přátelský?
Vše, v co věřím, vede k tomu, že život je ve vesmíru nekonečně přítomný v mnoha variantách. Ke kontaktu dojít nemůže v podmínkách „baryonového světa“. Je jiný svět? Nevíme. Vyloučit se to nedá. Třeba existuje jedno univerzální vědomí.
Prostor pro spekulace je nekonečný.

Co je pro vás osobně nejvíc science fiction? Jinými slovy – co podle vás zůstane navždy jen snem?
Stroj času. Miluju ten sen.

Vesmírné lety patří k základům science fiction. Sledujete vývoj v téhle oblasti? Mise na Mars, koncept vesmírného výtahu, iontové motory, nové raketoplány a projekty SpaceX či Rocket Labs? Jak to na vás působí? Chtěl byste se někdy podívat do vesmíru?
S nadšením sleduji doslova vpád soukromé iniciativy. Jeden ze základních pojmů mé vize technosvěta jsou „zakázané technologie“: státy a obecně společenstva mají tendenci regulovat, omezovat a mnohdy zakazovat technický rozvoj. V mém arkádském cyklu, zrovna jsem dokončil poslední díl, jmenuje se Sedmá vlna, pokrok plyne od „neformálních týmů“ – to jsou soukromé, státem nepodporované skupiny vědců a techniků. Žádné „ústřední mozky světa“ a „vlády světa“, nýbrž startupy, neformální týmy! Jsem z toho nadšený, jak se mi má vize potvrzuje v praxi.

Existují nějaké teorie, kterým prostě nevěříte? Třeba teorie strun, multivesmíru… nebo snad ploché Země? 🙂
Jeden můj kamarád, automechanik, říkal: „Mysliti si znamená hovno věděti.“
Nejsem oprávněn věrohodnost teorií posuzovat. Snažím se je pochopit, zpravidla neúspěšně.

** Poznámka autora:

• Podle současné fyziky je maximální možná rychlost ve vesmíru rovna rychlosti světla c. Aby se jí objekt přiblížil, musel by být téměř nehmotný a poháněný extrémně účinným zdrojem energie – ani fúzní reaktor by nestačil. Navíc dochází k dilataci času: při letu rychlostí blízkou c může na palubě uběhnout třeba pět let, zatímco na Zemi uplynou stovky. Takové lety by byly nejen energeticky náročné, ale i společensky a ekonomicky odříznuté od domovské planety. Pokud nepřijde nějaký „warp drive“, zůstane mezihvězdné cestování snem.

 [scan.complete] theoretical matrix synchronized
// Data seřazena, reálie uchovány, pole reality stabilizováno.

Na první blok se můžete vrátit ZDE