Pepa Kudláček: Filmový nadšenec na cestě k dabingu vydává svoji oblíbenou knížku v audioverzi

Jmenuje se Josef Kudláček, ale nechává si říkat Pepo. Značnou část svého života se pohybuje v IT, ale už pár let je na cestě ke svému dětskému snu: pracovat s hlasem a dabovat. Postupně začal navštěvovat workshopy a individuální lekce. Navštěvuje kurz dabingu. A v rámci přípravy a experimentace s hlasem si zkoušel dělat krátké úryvky ze své oblíbené knížky, což nakonec vyústilo ve vydání audioknihy Nekromant Johannes Cabal.

Co tě přivedlo k nápadu vydat audioknihu?

Těch důvodů je tam vlastně víc, a o to silnější jsem měl postupně motivaci to dotáhnout do konce. V první řadě mi přišlo fajn vytvořit něco „svého“ jako vlastní projekt v rámci mé cesty k dabingu. A na to se případně moci odkazovat v rámci nějakého portfolia. Původně jsem si jen zkoušel krátké úryvky, ale okolí mě v tom začalo povzbuzovat. Ať už jako hec nebo vážně.

Ke knížce mám rovněž osobní vztah. Bohužel tedy jen k prvnímu dílu série o nekromantu Cabalovi, protože další nebyly přeloženy. A přiznám se, že některé vtipy v angličtině nezvládám. U nás už se knížka totiž ani neprodává. Což mě tak trochu motivovalo zkusit dát knížce u nás další dech (doslova), dostat ji mezi lidi a „vzkřísit nekromanta“. Třeba i v sérii posléze pokračovat.

Pamatuješ si na moment, kdy sis poprvé řekl: „Tohle fakt vyjde, audiokniha se stane realitou“?

Myslím, že jsem byl ve studiu, když Šárka Vondrová načítala vypravěčku. Nejdřív mě fascinovalo, jak rychle a kvalitně zvládla tuším první dvě kapitoly. A potom ke konci, když nám chybělo několik kapitol a s ohledem na nabitý program paní Vondrové jsme to dotáčeli o víkendech. Sice jsme před sebou měli ještě výsledný mix, postprodukci a zakomponování hudebních přechodů, ale tehdy jsem si uvědomil, že se vlastně už blížíme ke konci. Cítil jsem nejen úlevu, ale i trochu stesku.

Proč právě Nekromant Johannes Cabal?

V roce 2014/2015 jsem připravoval podklady pro online výuku na internetové kouzelnické škole
E-Bradavice. Hledal jsem literaturu s tématem nekromancie, a tak jsem narazil na Cabala. Obsah knížky mi utkvěl v hlavě a rád se ke knížce vracím.

Jaký osobní význam pro tebe ten příběh má?

Pokusím se teď co nejméně spoilerovat. Knížka vlastně vytváří satirické zrcadlo světu, společnosti. Hlavní postava mi je svým způsobem dost blízká. Jako asi každý jsem si procházel náročnější pubertou, kdy svět vnímáte všelijak. Cítil jsem se hodně izolovaný a nepochopený. Na druhou stranu přesvědčený o správnosti svého pohledu na morálku a svět. Což mi dost připomíná nejen Cabala, ale i jeho zvrhlý až posedlý přístup či motivaci v tom, co dělá.

Rovněž jsem vyrůstal s bráchou, který je věkem na rozdíl od Horsta oproti Cabalovi mladší než já. Taky jsme si procházeli nějakým obdobím rivality a prosazování se. V pubertě jsem vůči bratrovi i vnímal, že ho mají lidé raději než mě. Bylo to pochopitelně trochu složitější, a ne tak černobílé. Ale jak se občas ukazuje, „krev není jen voda“, a na rozdíl od vztahu mezi Horstem a Cabalem jsme se posunuli jinam.

Jak vlastně probíhal proces tvorby až k hotovému dílu?

V první řadě bylo třeba řešit autorská práva a licenci na to vlastně udělat audioknihu. A to s Jonathanem L. Howardem ohledně knihy a Viktorem Janišem na český překlad. Což pro fyzickou osobu může být komplikovanější, než se na první pohled zdá.

Následovalo nějaké zpracování obsahu knížky do čitelnější a pro interpretaci jednodušší podoby. Už jen s ohledem na jména a výrazy v cizím jazyce. Rovněž jsem chtěl oddělit postavy a k tomu potřebujete vědět nejen, kde postava vystupuje, ale i něco o ní.

Pak jsem obešel pár studií, převážně přes známé, že bych chtěl nahrát audioknihu. Když už jsem to začal vzdávat, dostal jsem tip od své lektorky dabingu Hanky Igondy Ševčíkové na Petra Kočíka. Že rozjíždí vlastní studio a můžu zkusit se s ním domluvit.

S Petrem jsme si sedli a postupně z toho vykrystalizoval tvůrčí tým. Nejprve s Magdou Landsmannovou jako režisérkou. A poté jsem na doporučení Magdy a Petra poptal i Šárku Vondrovou a Kristýnu Šumníkovou. Opatřil jsem knížku jako předlohu a společně s Magdou dal dohromady nějakou vizi, jak to natočit. Zábava mohla začít. Začali jsme nahrávat.

Jakmile bylo vše nahráno, přišlo na řadu mixování, kde Petr dával dohromady nahrané materiály. A nakonec následovala postprodukce, kde jsme já a Magda hledali chyby a pak jsme je šli do studia opravit.

Byl nějaký okamžik, kdy jsi měl chuť to vzdát? Co tě udrželo?

Když si vezmete, čím vším si musíte projít, aby se vytvořilo hotové dílo, bylo tam dost takových momentů. Občas se nedivím, že za tím vším bývá více lidí. Ale asi jeden byl největší.

Bylo to v době, kdy jsem řešil autorská práva a licenci. Jak vás lidi neznají a jste v podstatě člověk z ulice, ne renomované nakladatelství nebo studio, co chce udělat audioknihu, stálo to nějaký čas. Taky to v dnešní době zpravidla u zahraničních autorů neřešíte přímo s autorem, ale agenturou nebo agentem, aby měl autor více prostoru se věnovat tvorbě a nemusel řešit licence a autorská práva. Což si selským rozumem odůvodňuji i tak, že nemáte prostor se jako autor věnovat každému, kdo chce mít něco společného s vaší dílem. Natož nějakému Pepíkovi či Honzovi.

A do toho jsem (zatím) neúspěšně zkoušel oslovovat studia ohledně spolupráce. Ceny byly docela vysoké a jelikož jsem to měl jako první zkušenost, musel jsem hodně za pochodu měnit představu o tom, jak to bude probíhat a kolik vůbec bude natočení audioknihy ve výsledku stát.

Překonat tohle období mi pomohly tři věci: víra v knížku, podpora okolí a moje tvrdohlavost, když už se pro něco rozhodnu.

Jaké to bylo být poprvé za mikrofonem ve studiu? Jak ses cítil?

Vzhledem k workshopům a kurzu dabingu to na jednu stranu nebylo úplně poprvé, ale pokaždé, když přijdu do nového studia před neznámé lidi, jsem nervózní a mám trému. Je to pocit, jako kdyby mi v hlavě hrál orchestr z Titanicu, když jde ke dnu. A mám obavu, že to monumentálně podělám. Pak se to naštěstí začne zlepšovat. A díky kurzu a holkám, co jsme chodili společně dabovat, se to učím už brát i víc s humorem a odstupem.

Máš nějakou historku nebo moment, který se ti vryl do paměti (smích u vážné scény, technická nehoda, improvizace)?

S dovolením přeskočím, když jsme s Magdou řešili, kdo bude dělat vránu.

Největší „wow“ moment pro mě bylo, když jsme pro moji oblíbenou sedmou kapitolu dělali chorál šílenců. Původně jsem si myslel, že chorál prostě nazpíváme s paní Vondrovou. Magda s Petrem ale přišli s jiným trikem a výsledek mě fakt ohromil.

Proč ses rozhodl audioknihu načítat ve dvojici a ne sám?

Původně jsem v hlavě měl dělat to celé sám. Chtěl jsem to pak ale pojmout trochu jinak než klasické předčítání knihy. Přidat trochu toho herectví a odlišení postav, kterých je tam hodně. Tady jsem pochopitelně narážel i na to, že jsem nechtěl „parodovat“ ženské postavy. Také ale na to, že při řešení licence to mohli být maximálně dva interpreti.

Nakonec přišla na řadu i moje vada řeči, se kterou se snažím pracovat na logopedii. Nemám úplně čistý hlas a bojuji od dětství s ráčkováním. Proto mi nejdřív hodně lidí radilo, ať to načítání nechám na někom jiném. Řešil jsem to s Petrem a Magdou u zkušebního načítání pár stránek z první kapitoly: aspoň vypravěče by tedy bylo vhodné nechat někomu jinému. A jelikož jsem chtěl mít ženské postavy načítané ženou, napadlo mě udělat kompromis: budeme mít vypravěčku. Musím říct, že to bylo s ohledem na text a práci paní Vondrové nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. A vadu řeči mi snad posluchači odpustí – prý se na ni dá zvyknout.

Měl jsi postavu, která ti šla „sama od sebe?“ A naopak, která byla nejtěžší?

Rozhodně Cabal. Jak člověk rozumí jeho chování a trochu soucítí s jeho „ublíženou“ duší, bylo pro mě snazší se do něj vcítit. Nejtěžší? Ke konci mi začaly docházet nápady na odlišení postav a už toho bylo moc. Magdu pak zčista jasna napadlo, že u jedné postavy můžeme třeba dát prodloužení, syčení, u písmene „s“. Což zní dobře a zábavně, ale provedení bylo náročnější. A když se pak ukázalo, že zrovna tahle postava má trochu více textu a slov s písmenem „s“, bylo to pro mě o to horší. Ale Petr s Magdou se tím ve studiu dobře bavili.

Jak ses připravoval na to, aby každá postava měla svůj hlas?

Nejprve jsem si prošel párkrát celou knížku a vypsal do tabulky v Excelu každou postavu, na kterou jsem narazil. Jakmile jsem si zmapoval „repertoár“, pokusil jsem se vždy o postavě a jejím popise zjistit co nejvíce, co bylo možné. Pak už nastoupila čistá fantazie a představa, že jste ta postava a nějak se v dané situaci chováte. Občas tam bylo třeba jen pár replik a žádný popis, takže jsem třeba i hledal inspiraci buď v někom, koho znám, nebo třeba ve filmech – například Harry a Marv ze Sám doma.

Co tě na tom nejvíce bavilo a co tě naopak nejvíc vyčerpalo?

Pochopitelně nejvíc mě bavila samotná práce ve studiu, kam jsem se vždy těšil. A to nejen kvůli nahrávání a různým postavám, ale taky ostatním. Paní Vondrová to dobře popsala jako „dobrá parta.“ Rád na ty momenty a práci ve studiu vzpomínám.

Asi nejvíc mě vyčerpávala administrativa okolo. Smlouvy, právníci a řešení společných časů pro natáčení také nebylo místy zrovna jednoduché.

Co sis z té zkušenosti odnesl pro sebe?

Občas nestačí mít jen vizi, ale je dobré mít i plán a představu, jak to bude probíhat. Což se snadno řekne, pokud něco děláte poprvé a úplně nevíte, jak to chodí. Proto je podle mě dobré i umět spolupracovat s ostatními a nebýt na všechno sám. Měl jsem štěstí, že u některých věcí jsem sám nebyl a těm lidem jsem za to moc vděčný. A i to, co jsem nakonec dělal sám, bylo dost náročné.

Jak reagovalo tvoje okolí, když se dozvědělo, že vydáváš audioknihu?

Bylo tam hodně podpory. Nejen při vydání, ale i předtím. Někteří si pochopitelně hned audioknihu i koupili. Bylo až neuvěřitelné zjistit, kolik lidí mě podporuje – a že člověk nemusí být na všechno sám.

Jakou reakci od posluchačů by sis nejvíc přál?

Je to specifický žánr a nemůže se to líbit všem. Ale asi nejvíc bych si přál ocenění úsilí a času, co jsme do toho vložili. A kdyby tam byla špetka tolerance, že to je moje první audiokniha, vůbec bych se nezlobil.

Když by sis mohl vysnít ideálního posluchače, kdo by to byl?

Nechci moc škatulkovat, abych neodradil někoho, komu se to může líbit. Určitě by to ale měla být osoba, co má smysl pro humor. Hlavně ten britský. A chce zkusit něco nového a nebojí se temnějšího nádechu. Zezačátku je to psané formou příběhů: co kapitola to nějaký příběh. Což ne každému sedne. To se pak ale v poslední třetině spojí v jednu dějovou linku a vyvrcholí, kde konci přijde i pár zvratů.

Myslím, že třeba i lidé, co vyrůstali nebo měli rádi rozhlasové hry, by v dnešní době audioknih tohle mohli ocenit. Sice to není dramatizovaná četba, ale má to k tomu pojetím blízko – a to u audioknih nebývá úplně běžné.

Kde tě hlasová práce posunula a co by sis přál zažít dál?

Hodně mi to dalo tím, jak tam bylo více postav. Byl jsem nucený víc přemýšlet nad tím, jak je uchopit a načíst. Zahrát. Odlišit. Vcítit se do nich a představit si je. Pak také je dokázat smysluplně interpretovat, což je ta největší praktická zkušenost.

Rád bych pokračoval – ať už formou dabingu filmů, her či seriálů. Anebo i interpretací audioknih.

Máš už v hlavě další projekt?

Upřímně mám teď hodně práce s propagací a laděním e-shopu, což má teď pro mě prioritu. Ale pochopitelně si už v hlavě plánuju detektiva Cabala. Jak to uchopit, co udělat líp a hlavně, jak to financovat včetně překladu.

O audioknize

Audiokniha je temně komickou variací na faustovské téma, která kombinuje gotickou atmosféru se suchým britským humorem. Příběh je plný absurdních situací, sarkastických dialogů a nečekaných zvratů, které potěší fanoušky autorů jako Terry Pratchett či Neil Gaiman. Inspirovaný knihou Tudy přijde něco zlého od Raye Bradburyho.

Děj:
Johannes Cabal, geniální vědec a arogantní snob, zaprodal duši ďáblu výměnou za znalosti nekromancie. Aby duši získal zpět, musí do roka přimět sto lidí, aby upsali své duše – s pomocí démonického karnevalu a za doprovodu svého upírského bratra Horsta. Temně komická sázka se mění v groteskní cestu po anglickém venkově.

Žánr: beletrie, satira, fantasy, komedie a horor

Délka: 12 hodin a 15 minut (16 kapitol)

Formát: MP3

Interpreti: Šárka Vondrová a Josef Kudláček, hlasové odlišení přibližně 100 postav

Cena: 250 Kč

Tvůrčí tým: