Kristýna Sněgoňová Zemí v troskách znovu vstoupila do světa po apokalypse – a i její druhá návštěva stojí za to.
Pokud by bylo Brno rezervací Apačů, tak by Kristýna Sněgoňová mohla mít indiánské jméno Ta, která píše trochu jiné příběhy. Ve své prvotině Krev pro rusalku ukázala, že se noir detektivka může krásně prolnout se světem nadpřirozených bytostí. Druhý román, Zřídla, pěkně přeoral superhrdinské příběhy a Město v oblacích nám ukázalo, že postapo nemusí být nutně jen Mad Max, ale třeba i noir detektivka říznutá hororem a okořeněná troškou existencionalismu. Teď se autorka vrací do světa měst v oblacích druhým románem.
Svět byl v troskách, a nad zničenou pustinou okupovanou podivnými příšerami se ve výšce dvou kilometrů vypínalo na pilotech město. Už tehdy někteří z jeho obyvatel (z více či méně jasných náznaků) vytušili, že takových měst bude asi víc, stejně jako že země nebude až tak nesličná a pustá jak jim jejich císař tvrdí. Přesto bylo město pro většinu obyvatel jediným světem, který znali.
„Svět tam dole se nepodobal Visegrádu, nebyl jednoduchý a nebylo ani pokaždé jasné, co je správné a co ne.“ (Str. 146)
Jenže nyní už víme, že se světem se to má úplně jinak, než nám císař Gauck tvrdil. Měst je mnohem víc a Visegrád je jen jedním z nich.
Stejně jako v předchozí knize se i tady seznamujeme s chodem města a jeho rozdělením. Například záhy zjistíme, že zde průzkumníci na rozdíl od německého města nejsou považováni za elitu, ale svého druhu odpad. Průzkumná jednotka je místem, kde končí zločinci a nepřátelé státu. Tedy pokud vedete jen protistátní řeči. Kdybyste se dali, nedej prezident, k Převaděčům (jo, to jsou ti, co pašují lidi na západ – oprava na povrch), ti skončíte rovnou s provazem na krku, nebo v dolech. Naším průvodcem příběhem je velitel průzkumníků; s ním poznáváme nejen město a život v něm, ale také povrch. Nechci se moc rozepisovat o zápletce, ta je poměrně prostá. Šéf průzkumníků Komorowski má za úkol sestavit tým, sestoupit na povrch a zajistit prezidentovi slovanského města jediné: věc, která by mu pomohla získat převahu nad Cizinci a znovu ovládnout Zemi.
Oproti předchozí knize je příběh druhého dílu mnohem přímočařejší. Seznámení s hrdinou a jeho světem, sestavení týmu a cesta za vytčeným cílem. Ale to není věc, která by ze Země v troskách dělala výjimečný postapo román. Tou je za prvé práce s hlavní postavou, a za druhé svět, ve kterém se autorka a její hrdina pohybují, respektive jeho další odkrývání. V podstatě stejně jako Lewenhart ani Komorowski není jednoznačně černá či bílá postava. Má dost temnou minulost a snaží se její hříchy napravit. Popravdě, všechny autorčiny postavy působí strašně realisticky. Když čtete, co všechno jsouhrdinové ochotni podstoupit pro milovanou bytost, vlast či ideu, musíte smeknout. Kristýna Sněgoňová nás buď má zatraceně dobře přečtené, nebo byla v minulém životě chlap. Možná je to právě to, čím se její knihy (a Země v troskách není výjimkou) odlišují od průměru.
Jestliže Město v oblacích působilo jako byste se vzbudili v divadelním hledišti a nevěděli o světě nic jiného než to, co se odehrává na jevišti, tak v jeho pokračování autorka prostě zapálila divadlo, a vy jste zděšeně vyběhli ven, abyste zjistili, že pravý svět je tam venku. A stejně jako čtenář jsou na tom Kristýnini hrdinové. I oni poznávají, že svět tam dole je zabydlený mnohem více než by se mohlo zdát. Města, osady a samozřejmě zrůdy. Ty na rozdíl od předchozí knihy přestávají být tím tajemným nebezpečným stínem, ale získávají pevný tvar a strukturu. Ovšem neztrácejí nic na své děsivosti a vražednosti. Tomu také odpovídá mnohem větší počet akčních scén a hlavně intenzita a brutálnost střetnutí s Cizinnci. Právě díky tomu je druhá část knihy mnohem akčnější než první, která se převážně odehrává ve městě. Zároveň však ani tady autorka nezapomíná na to, že její hrdinové jsou jen chybující lidé, nikoli Terminátoři.
Nevěřil jsem tomu, že bude Země v troskách lepší než většina druhých dílů, ale rád přiznávám, že je. Nejen že tu autorka rozšiřuje svět, který vytvořila a přivádí na scénu nové silné charaktery, se kterými se můžete ztotožnit, ale nezapomíná ani na propojení obou knih. Jedinou vadou na kráse je lehce nevyvážené tempo, kdy střední část věnovaná sestavení týmu nepřináší ani moc zvratů, ani napětí. Přes tuto drobnou chybičku si myslím, že se dokázala vrátit do světa Města v oblacích se vší parádou, a potvrdila, že si své místo v srdcích čtenářů opravdu zaslouží.
Hodnocení: 90%
Kristýna Sněgoňová: Země v troskách
Vydala: Epocha, 2021
Obálka: Žaneta Kortusová
Počet stran: 456
Cena: 379 korun
