Smlouva na život: Vítejte v první linii!

Když žijete ve slumu jako Andrew… I když, žijete – řekněme, že spíše přežíváte, a to bez vyhlídky na změnu nebo zlepšení, to jen tak pro pořádek. Ale zpět k úvodní myšlence: když žijete ve slumu, brzy zjistíte, že lepší než nechat se zastřelit nebo umřít hlady je dát se k armádě. Vypadnete z bídy a jako bonus dostanete pořádnou stravu, kvalitní zdravotní péči a ucházející ubytování. Tak kde je sakra háček?

Do nebe, či do pekla?

Píše se rok 2108 a Země prošla mnoha změnami. Pokud máte tu smůlu, že jste se narodili nemajetným rodičům, pak vězte, že budete žít namačkáni jako sardinky v domech se stěnami tenkými jako papír, jíst imitace potravin s přesně spočítaným kalorickým přídělem na den a bát se o svůj život. Možností jak z toho ven moc není – šance vyhrát v loterii a zmizet do mimozemských kolonií je nicotná. Naštěstí je tady ještě armáda. A přesto, že Andrew Greyson není zrovna myslitel (čímž rozhodně neříkám, že je hloupý!), umí si spočítat, že jeho další cesta životem ho zavede do zeleného mundúru.

A právě nástupem do armádního výcviku zahajuje Marko Kloos děj Smlouvy na život. Během pár stránek vám začne mozek nabírat odstíny zelené, protože vstupní výcvik je popsán do nejmenších podrobností a skládá se z drilu a dřiny. A právě tady se ukrývá onen háček – ne všichni náročný výcvik zvládnou, a pak jim nezbyde než se potupně vrátit zpátky do bídy a posměchu okolí.

Sečtělejší vzpomenou dnes již legendárních Mariňáků páně Fabiánových. Andrew se dostává do party, ve které stojí všichni na stejné startovní čáře s vědomím, že pokud se přijímačem prokoušou, budou následně přiděleni dle svého talentu a dispozic ke specializovaným složkám. Náš hrdina by rád do vesmíru, částečně i kvůli své nové přítelkyni (a zároveň člence jeho jednotky), ale armádní počítač se nemýlí, a tak zůstává jako jediný ze své výcvikové jednotky dřepět na Zemi ve sboru teritoriální armády.

 

Palba ze všech hlavní

Smlouva na život je prvním dílem cyklu První linie, ale rozhodně nekopíruje schéma „startovacího dílu“, který má naladit, ale přesto se v něm nic nestane. Kloos se rozhodl vsadit na jediný trumf a sepsal svižnou military sci-fi s údernou akcí a svižným, čtivým dějem. Nehledejte žádné žánrové novinky či příliš originální prvky, vše tu již několikrát bylo v různých baleních. Autor však důkladně prohrabal hromádku nabízených možností a vypreparoval z nich v knize opravdu to nejlepší. Je zřejmé, že s vojskem má/měl dostatek zkušeností, protože popisy vojenského prostředí i výcviku jsou dotažené do nejmenších detailů. Smlouva se však nesoustředí na suché popisy vojenské techniky a postupů, ale především na dějovou stránku, což řadí knihu mezi nejzábavnější kusy svého subžánru.

Osvěžujícím prvkem je, že po většinu času funguje Andrew jako součást týmu. Příběh se tak nesoustředí pouze na jednu postavu, ale na interakci mezi více osobami. Opět se tak děje spíše formou akce namísto dialogů, což dává celému ději řádný odpich. Kromě toho potěší i mix Andrewova bojového nasazení nejprve ve městě a následně (POZOR SPOILER!) i na nepříliš necivilizované planetě.

Kloos v prvním díle nerozehrává žádnou významnou hru – pouze naznačuje budoucí možné problémy (a to ještě dost okatě). Kdo dal vzbouřencům kvalitní zbraně používané armádou? A když se mimozemšťané dostali na jednu odlehlou planetu, nebude jich náhodou více? Náznaky, ale lákavé – přesně to, co bychom od prvního dílu očekávali. A na to, že se jedná o rozjezd série, se toho stane opravdu nezvykle mnoho.

 

I když má tato recenze vyznít nadšeně, je třeba upozornit i na věci, které šly udělat lépe. Předně jsou to postavy. V centru dění jsou v podstatě v průběhu celé knihy pouze dvě a interakce mezi nimi i okolním světem je popsána pouze povrchně. Vím, že Smlouva na život nemá být žádnou psychologickou studií, ale dle mého názoru jsou vztahy mezi postavami popsané nedostatečně, větší hloubka by rozhodně neuškodila.

Druhá drobnost, která čtenáře překvapí, je popis mimozemských vetřelců. Autor totiž sáhl k originálnímu prvku – vetřelci z větší části nevypadají jako něco, co známe ze Země, proto má Andrew problém vůbec říct, jak vypadají. Chápu, že většina z nás by se popisu zhostila asi úplně stejně, nakonec s trochou snahy získáme přibližnou představu, ale v rámci military sci-fi žánru je podobný přístup… nevhodný?

Ale žádný strach, nedostatky jsou jen malé mouchy sedící na tučném, lákavě vonícím steaku. Smlouva na život je vskutku výstavním exemplářem military sci-fi, našvihaná akcí, svižná a prošpikovaná nezbytnými drsnými hláškami a vojenským humorem. Pokud máte tento žánr rádi, rozhodně po knize neváhejte sáhnout; pokud jste doposud neměli s touto žánrovou škatulkou co dočinění, máte před sebou vhodný kus, kterým seznamovací proces začít.

A pro nedočkavé: Fantom Print momentálně v edičním plánu na rok 2017 další díl cyklu nemá, takže na pokračovaní si holt budeme muset chvíli počkat.

 

Marko Kloos: Smlouva na život (První linie I.)
Vydal: Fantom Print, 2017
Překlad: Petra Kubašková
Obálka: Chris McGrath
Počet stran: 272
Cena: 259 Kč

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

12 komentářů

  1. Na překladu se pracovalo už před dvěma lety a obával jsem se, že to nakonec z důvodu politické korektnosti nevyjde vůbec. když pomineme mírně fituristickou výzbroj, tak by první dvě třetiny mohly být i ze současné Francie, kde se v no-go zónách odehrává prakticky totéž. Díky politice vedení EU si to velmi brzy okusíme na vlastní kůži, akorát díky Havlovi a následné politice úspor bez použitelné armády a díky zbraňové směrnici EU navíc s holýma rukama…

  2. No vidíš, a právě proto se podobné literatuře říká raději scifi, neb jinak by neměla naději projít. Stejně jako 1984, akorát má 30 let zpoždění.

  3. Proto je potřeba nevolit již vlastizrádných politiků, ale raději se k carovi, slunku jasnému o pomoc obrátit!

  4. Touhle logikou… co třeba takový Vetřelec? Je “cizí”, nemá správnou barvu kůže, množí se rychleji než kobylky a co obsadí, odtud už se nehne., přičemž snaha ho vyhnat je marná a pokus o vyhlazení vede k agresi… Člověče, neblbněte, má to být zábava, ne nějaká skrytá propaganda. Tohle se dá přece najít skoro všude, pokud si člověk nasadí správné polit-brýle.

  5. to Matob: A jaká je podle tebe správná barva kůže?

  6. Podchaljuzin: člověče, o tohle vůbec nechci debatovat (nic jako správná barva kůže neexistuje), chtěl sem jen poukázat na absurditu Střelcova trvzení…

  7. to Matob: Nic absurdního nenapsal. Absurdní je schovávání hlavy do písku a zatajování pravdy, které provozují politici napříč celou EU. V dnešní době se však nic neutají 🙂

  8. Přehnaná korektnost vede akorát k tomu, že knihy jsou si podobné jako vejce vejci a nic zajímavého se člověk nedozví. Autoři jsou posraní ze všemožných žalob a nařčení a tak raději donekonečna propírají jednu a tu stejnou zápletku. Tuhle mi jeden autor detektivek v klubu vykládal, že zahodil vynikající zápletku jen proto, aby nebyl nařčen z “návodu k trestnému činu”! To už je ale opravdu vrchol!!
    Autoři pište a nebojte se!!!!! Pero je prý mocnější meče, tak ukažte že máte koule a pište tak jak to cítíte a ne jak si to myslí nějakej překorektní páprda!

    Dnes nám zakazují kouřit, zítra nám zakáží psát a pozítří nás všechny naženou do lágru!
    Uvidíte!!

  9. to KarelC: Nejlépe popsal dnešní situaci Tolkien v Pánu prstenů 🙂

  10. Takzvané lidskoprávní neziskovky mohou dnes zlikvidovat kohokoliv za cokoliv. Nedivím se, že se lidi bojí. jako záminka stačí výkřik či utkvělá představa nějakého vhodného bezmozka typu ¨Gipsy.cz” a rázem můžete chcípnout hlady za plotem. Nebo skončit s hlavou na nočním stolku, pokud vás Hate Free za prachy z našich daní prohlásí za nepřítele islámu. Neziskovky mají dnes své politruky a poraděnky na různých ministerstvech a diktují, co se má dělat a jak. Co rozmáznout, co zamést pod koberec…

  11. Moc hezký, Střelče. Ale podívej se taky na to, koho jsi volil a jaké představitele vyslal k vládnutí. Neb tyhle neziskovky, co máš na mysli nemohou existovat bez státní podpory, která ovšem není jen finanční. Třeba v jejich zapojení při hlídání nesprávných názorů, jak snadno zjistíme.
    Ta moje rada je ovšem z ranku tzv. rad královských. Já sám jsem u posledních senátních voleb nebyl schopen vybrat kandidáta. V čele všech relevantních kandidátek byli lidé, kteří …. no radši nic…

  12. Vždyť to tle povídám: Nevolte vlastizrádce ani jejich napomahače!

Zveřejnit odpověď