Uhasnou jiskry války nebo se promění v ničivý plamen?

Válka není pro slabé. Musíte unést tíhu svých rozhodnutí, která mohou znamenat tisíce zmařených životů. Jakmile jednou zavelíte, není cesty zpět. A jedno jediné rozhodnutí může rozdrásat vaši duši na kusy, ať jste člověk, nebo umělá inteligence. Válka vás semele.

Občas musíte učinit rozhodnutí, které vás bude pronásledovat po zbytek života. A kapitánka Dealová jedno takové učinila: nechala srovnat se zemí celou planetu plnou inteligentního života. Nástrojem jejího rozhodnutí byla loď nadaná umělou inteligencí, Vrtošivá fena. Její zbraně způsobily zkázu. A nyní přišel čas nést důsledky tohoto činu.

O válce (téměř) bez války

Jiskry války jsou velice osobitě pojatým příběhem. Ačkoliv se zde zmiňujeme o válce, netěšte se v případě díla Garteha L. Powella na žádnou říznou military sci-fi. Onen zmiňovaný akt vybombardování obydlené planety se totiž odehraje už v prequelu knihy; zbytek děje je stylizován spíše do space opery a namísto boje samotného řeší jeho následky a dopady na jeho aktéry.

Poměrně nečekaně je ústřední hrdinkou, tou, kolem které se točí v příběhu vše podstatné, Vrtošivá fena. Ano, přesně ta bojová loď obdařená umělou inteligencí, o které již byla řeč v souvislosti s nehumánním rozhodnutím její bývalé kapitánky Dealové.  Umělá inteligence válečné lodi si prochází soukromým peklem. Vědoma si důsledků „svého“ činu se rozhodne učinit pokání, aby ulevila svědomí. Zbaví se zbraní a rozhodne se vstoupit do služeb Záchranného sboru, neutrální síly nepodléhající žádné vyšší moci s cílem pomáhat lodím v nouzi.

A co čert nechtěl – je tu i loď v nouzi. Výletní křižník plný turistů, který zčistajasna přestane fungovat. Problémem je, že si vybral pro havárií nejhorší možné místo – soustavu planet, jejichž vlastnictví si nárokuje mnoho různých národů. Vrtošivá fena a její posádka vyráží do míst, která jsou sudem střelného prachu. Stačí jedna malá jiskra…

Vzhůru na palubu

Je vcelku jasné, že vesmírná loď (byť obsahující soběstačnou umělou inteligencí) musí mít nějakou posádku. Kapitánka lodi, Sal Konstanzová, si prochází podobným vnitřním peklem jako její loď. Při rutinní záchranné operaci totiž přijde vlastní nedbalostí o člena posádky a kolegu, a zbytečná ztráta života změní její pohled na spoustu věcí a hlodá jí v hlavě.

I další členové posádky mají své třinácté komnaty, které se postupně otvírají. A právě tyto osobní dramata jsou kořením příběhu. Powell je odhaluje postupně a po trochách, a čtenáři se pomalu dohromady skládá celý příběh, objasňuje motivace postav a smysl některých jejich činů.

Efekt skládání příběhu po malých kusech je podpořen i nepříliš obvyklým stylem vyprávění. Postav není po většinu děje mnoho; jediné, na co je třeba dávat pozor, je, očima které postavy (či umělé inteligence Vrtošivé feny, samozřejmě) se na situaci zrovna díváte. Každá kapitola je nadepsána jménem ústředního protagonisty; problém je, že v některých fázích příběhu postavy myslí podobně a mohou být zaměnitelné.

Jiskry války jsou po dlouhou dobu komorní a autor si pohrává spíše s postavami a jejich interakcí s umělými inteligencemi. Důležitou roli hrají i vztahy mezi bojovými loděmi navzájem – Vrtošivá fena se totiž setkává …  Ale ne, to by byl příliš velký spojler, budete si muset vystačit s tím, že bojových lodí s UI se v příběhu objeví hned několik a že sehrají velmi významnou roli. A když už jsme u těch umělých inteligencí: přesto, že vykazují slušnou dávku lidskosti, stále budete věřit, že jsou to „jen“ umělé konstrukty, díky čemuž jsou uvěřitelné. Tento prvek je pro příběh velmi důležitý, v opačném případě by se totiž konzistence děje zbořila jako domeček z karet.

Ještě jednou na skok k postavám. Kromě posádky lodi je tu totiž ještě jedna důležitá osoba – Ona Sudaková, proslulá básnířka a umělkyně. Ta je pasažérkou ztroskotané lodi, kterou se Vrtošivá fena vydává zachraňovat… a zcela „nečekaně“ má také tajemství jehož odhalení pořádně zamíchá kartami příběhu. Za zmínku stojí i mimozemšťan Nod, palubní mechanik, který je napsán opravdu úžasně a jeho myšlení se výrazně odlišuje od běžné lidské posádky.

A příběh pomalu plyne…

Jiskry války jsou dost těžko popsatelné. Je to jedna z těch knih, jejichž tempo plyne zdánlivě líně, ale když se zamyslíte, uvědomíte si, že pořád se něco děje, byť se jedná spíše o drobnější epizody. Autor dává čtenáři opravdu mnoho námětů k zamyšlení, ale nijak netlačí na pilu; činí tak spíše prostřednictvím dilemat a rozhodnutí svých postav.

Vše nechá autor vygradovat v opravdu velkolepém finále. Z rukávu tahá jeden trumf za druhým a celý kruh příběhu se uzavře. Tedy, abychom nemátli, uzavře se spíše myšlenkově; některé otázky zůstávají otevřené, ale vzhledem k tomu, že kniha je první dílem série (na přípravě druhého dílu se intenzivně pracuje) je toto řešení z pohledu čtenáře naprosto v pořádku.

Jiskry války jsou pro ty, kteří myšlenkově přesáhli stěny „žánrové krabičky“ military sci-fi. Příběh o válce napsaný bez války je spíše přemýšlivějšího rázu, jenže i taková věc se dá napsat nadmíru poutavě. Budete skládat události po malých částech, postupně pronikat pod kůži jednotlivým postavám, z jejichž perspektivy postupně a po kusech sledujete jejich osudy. A především budou postupně na povrch vyplouvat tajemství hrdinů, která jsou trumfem v autorových rukách – dokáží čtenáře šokovat a vnést do zdánlivě poklidného toku děje emočně silné momenty.

Gareth L. Powell: Jiskry války

Vydal: Triton, 2019

Překlad: Zdeněk Uherčík

Obálka: Jiří Arbe Miňovský

Počet stran: 288

Cena: 329 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď