Ellen Datlow je oceňovaná americká editorka a redaktorka prestižního časopisu Omni, v němž vydala mnoho povídek, které se časem dočkaly cen Nebula a Hugo. Ona sama obdržela cenu Hugo pro nejlepšího profesionálního editora z let 2002 a 2005. Ze sborníků, které jako editorka sestavila, u nás vyšel například povídkový sborník Stíny Halloweenu (Carcosa 2022). Nyní pod křídly nakladatelství Laser vyšel další tematicky laděný sborník, a jak už název napovídá osmnáct autorů, které oslovila, se v něm pokusili svými texty vypořádat s duchem Vánoc.
„Koneckonců, každý člověk má své vlastní zvyky; některé se týkají našich rodin, sklizní a přelomových dat jako je konec roku, jiné zase našich nadějí a očekávání.“ (str. 73)
Tahle myšlenka z povídky Terry Dowlinga Pole strašáků docela dobře vystihuje většinu povídek tohoto sborníku. Byť se všechny odehrávají v období Vánoc, nebo spíš zimního slunovratu, spousta z nich zpracovává témata jako jsou rozbité vtahy v rodině nebo rozbité duše. Jen menší část z nich pak těží z folklorních tradic. Třetí skupinou jsou tak trochu experimentální texty. Meditativní postapo Navštívení od Jeffrey Forda nebo milostný rozhovor dvou stárnoucích manželů Když dozní slova Johna Langana jsou zářným příkladem takových textů. O nevyřešených rodinných vztazích, které vám mohou zkomplikovat svátky klidu a míru, vypráví povídka Tannarive Due Návrat do chaty na Medvědím potoce. Je jasné, že z toho velkého množství povídek prostě některé zapadnou a neosloví. Ale ty z nás, kteří milujeme lokální svěcení svátků a národní vánoční strašidla, určitě uhrane povídka Christophera Goldena v níž nás vezme do Salcburku a seznámí nás s tamním strašidlem, před kterým vás ochrání pouze to, pokud máte doma uklizeno. Mezi řeckou komunitu nás vezme Nick Mamatas ve své noirové kriminálce říznuté lovecraftovským hororem, Wellšská Mari Lwyd se spíše jako stafáž objeví v povídce Almy Katsu Jeho hrad. Pomyslnou cestu kolem světa můžeme završit buď s Joshem Malermanem ve finské parní sauně nebo na Islandu s Gemmou Files. Ostatně, i její povídka Bez světla, bez světla je docela experimentální, přinejmenším autorčiným přístupem k bohu Lokimu a celkově severské mytologii.
Pomyslnou třešničkou na dortu téhle opulentní hostiny by pak mohla být Dušenina z ptáčků Kaaron Waaren, v níž se rozkošně snoubí dobré jídlo a oslavy svátků slunovratu se svéráznou poctou jisté slavné hrobce nalézající se v hrabství Meath na východě Irska.
Samozřejmě bych takhle mohl mluvit o všech povídkách, ale víte co? Objevte jejich kouzlo sami. Já jen zmíním, že je na knize velice sympatický nejen soubor medailonků všech autorů, ale především kratičké doslovy, jimiž své povídky doplnili. V nich se dozvíte, co kterého autora k napsání povídky vedlo.
Za zmínku také bezesporu stojí, že se na překladu povídek podíleli kromě Aleše Jana Procházky a Dany Krejčové také Richard Poddaný, Roman Tilcer, Jakub Žáček, nebo Háta Kreisinger Komňácká, což jsou překladatelé, jejichž jména zná každý pravověrný fanoušek fantastiky.
Co dodat závěrem? Je zajímavé, že kromě jedné či dvou povídek, texty ve sborníku obsažené nijak neakcentují křesťanský aspekt Vánoc. Také trošku zamrzí, že některé povídky ať už pro svoji zbytečnou roztahanost nebo pro českého čtenáře těžko uchopitelné ztvárnění Vánoc pravděpodobně zapadnou. Přesto si ale myslím, že naprostá většina povídek má čím zaujmout, a já osobně se k některým z nich příští Vánoce vrátím.
Ellen Datlow (editorka): Vánoce a další hrůzy
Vydal: Laser, 2025
Překlad: Richard Podaný, Dana Krejčová, Roman Tilcer, Aleš Procházka a další
Počet stran: 408
Cena:499 Kč
