Konečně se v obřím rozhovoru s Miroslavem Žambochem dostáváme i k psaní a (nejen) autorovým knihám. Jaké byly literární začátky Miroslava Žambocha? Jaký vliv měl na jeho tvorbu chmel? Byla dřív tráva zelenější a autoři vlídnější? A mihnou se i Predátoři!
Kdy jste vlastně přišel na to, že vás baví psát a že v tom jste dobrý? Hádat bych mohl, že už na základní škole Pionýrské v Kopřivnici? Stalo se vám někdy, že jste odevzdal slohovou práci jako první, i když byla třikrát delší než ostatní práce, a na paní učitelku jste jen mrknul a řekl: „No, dneska to nějak nešlo :).”?
To ne, se slohovými pracemi jsem sice neměl problém, ale nijak jsem neexceloval, snažil jsem se spíše o kratší práce – kratší text, méně chyb. První povídku jsem napsal na chmelové brigádě, jmenovala se Vůně stroncia. Vytiskl jsem si ji na Atari a tiskárně BT100, kterou jsem si právě kvůli psaní a tisku povídek pořídil. Bohužel už ji nemám. Myslím tu povídku, místo BT100 mám nějakou laserovou tiskárnu : )
Ohledně BT100 by Clint Eastwood nejspíš řekl, že stejně jako AK-47 vydává při své činnosti charakteristický zvuk. 🙂
Byla vaše prvotina kterou jste napsal v 17ti letech opravdu tak “mizerně napsaná” jak jste kdysi sám uvedl?
Já tu povídku ztratil, nemohu zpětně soudit. Ale pak jsem napsal ještě mnohem delší příběh a poté, co jsem ho téměř dokončil, jsem usoudil, že je fakt mizerný a zahodil jsem ho. Ten také nemám. Tam mi vadilo, že chyběl správný dějový oblouk.
Pokud bych ještě mohl čerpat z tématiky našeho rodného kraje, velmi mě nadchlo putování Drsného Spasitele, myslím, že přes Havířov…
…pak pokračoval k Fulneku…
Děkuji za doplnění. Dále směrem na Jablunkov nebo Mosty u Jablunkova …
(Pan autor se snaží vzpomenout :)),
…a nakonec dorazil do Ostravy, …
(Pan autor souhlasně přikyvuje )
…kde jsem pár let žil a studoval. Vaše skvělá obrazotvornost některých míst, která znám, pro mě byla velkým zážitkem. Tudíž mám přání i otázku, a to otázku trochu dvojsmyslnou: Je možné, že by Drsný Spasitel v budoucnu doputoval třeba až do Kopřivnice?
Dříve jsem si myslel, že do světa DS se není možné vrátit. Teď už si to nemyslím … Ale lokaci netuším : )
Zmínil jsem vytoužené pokračování Drsného Spasitele; jak to vypadá s druhými Predátory? Plánujete ještě využít otevřeného konce pro další díl, nebo se vám do studia všech možných brontosaurů už nechce?
Predátoři spí hlubokým zimním spánkem doby ledové.
K zakončení našeho putování po novojičínském a severomoravském kraji mě napadlo zeptat se na samotný Nový Jičín – místo, kde stál dům, ve kterém vyrůstal kroměřížský rodák, básník s kytarou, vlastenec a pro mě český hrdina, Karel Kryl. Znal jste ho, nebo jste ho někdy viděl živě vystupovat? V jednom z vašich rozhovorů jsem si všiml dvou narážek na jeho tvorbu, jednou jste na to dokonce sám upozornil. Ovlivnil nějak vaši kariéru, nebo minimálně slovní zásobu a hořkosladká poetická spojení, kterými tak dobře vládl?
Písně Karla Kryla mám rád ještě z dob, kdy se nahrávaly na kazetových magnetofonech a kdo vlastnil nějakou jeho desku, byl král. A protože se mi hodně líbily, hodně z nich jsem si přepsal do zpěvníku a v rámci svých možností si je občas pro potěšení drnkal na kytaru. Líbí se mi jeho poetika, hraní se slovy. Ale nemyslím, že je možné přenést obraty z písňových textů do prózy. Tedy alespoň pro mě to není možné. I když písně jako inspirace, případně klipy, u mě fungují.
Nemohu nezmínit slavnou Karlovu písničku ‘Anděl’, ve které se zmiňuje výroba nových křídel pro anděla z mosazné nábojnice. Byl ten zapalovač ze Série Seržant vykován z mosazné nábojnice podobně jako křídla Krylova anděla? Jaký význam vlastně měl tento zapalovač v trilogii, která následovala po románu ‘Seržant’? Postavy na něj různě reagují, někdy ho dokonce obdivují…
Zapalovač byl artefakt, byl vykován z nábojnice, ta předtím byla vyrobena z materiálu původně jiné, ještě starší zbraně. Kov zapalovače byl spojen se smrtí mnoha lidí v dlouhém běhu času. To má ve světě Lancelota svou váhu a postavy z příběhu podvědomě vytušily, že v zapalovači se skrývá něco víc. Nakonec jsem ho k ničemu nevyužil.
A jak jste si vlastně pro svou literární tvorbu oblíbil luňáky? Máte s nimi i nějakou severomoravskou příhodu? 🙂
Nemám. Jsou to dravci žijící v naší přírodě, proto je ve svých příbězích používám k dotvoření atmosféry, nebo případně jako reálný dějotvorný prvek.
Putování rodným krajem, i s pár odbočkami, máme nyní za sebou a můžeme přejít k dalšímu bloku.
Inspiraci tedy čerpáte ze všech možných zdrojů, od knih a her až po videoklipy a texty písní. Mohl byste popsat, co se vám odehraje ve vaší představivosti a jak by mohla vypadat transformace vaší imaginace do miniaturního odstavce bez kontextu? Co kdybychom použili onen verš kapely NVÚ zmíněný na začátku našeho rozhovoru:
“Budeš mojí sestrou a já zas tvým koněm…..
Ukážu ti peklo i co přijde po něm…”
Pekelný oř osedlaný ženou, která se stala jeho pokrevní sestrou a provádí ji peklem, aby jí pomohl dosáhnout jejího cíle. Až ho dosáhne zjistí, že to peklem nekončí.
Ano, s tím otevřeným koncem by se určitě dalo dále dobře pracovat. 🙂
Chtěl bych nyní navázat na téma Vašich literárních začátků: Jak byste popsal vývoj literární scény od začátku devadesátých let do současnosti? Drželi tehdy autoři více při sobě, třeba si i pomáhali, nebo to bylo vždy spíše o jednotlivcích a zdravé konkurenci?
Určitě existují skupiny autorů, kteří se lépe znají a častěji se stýkají. A co se týče vzájemné konkurence autorů, a o tomhle jsem celkem přemýšlel, myslím si že autoři si jako takoví moc nekonkurují. Pokud napíšete knihu která se bude líbit, čtenář si ji prostě koupí.
A pokud na ni třeba nebude mít zrovna v daný měsíc peníze, protože knížky jsou drahé, tak pokud Vás zná a má vás jako autora rád, prostě si ji koupí příští měsíc. Je úplně jedno jestli si vaší knížku koupí v březnu při vydání nebo až v květnu. Spíš mi ale přijde složité se v dnešní době mezi obrovským množstvím autorů etablovat. Prostě aby si vás lidé, čtenáři, jako autora všimli, aby vás měli rádi. Tedy ta konkurence je nejvíc v tom aktu zviditelnění se, stát se oblíbeným a známým. Nevím, jaké slova dále použít, ale jsou to vesměs synonyma kdy první vychází z druhého. Později už to není ani o konkurenci, protože lidé si tu vaši knížku prostě koupí, jakmile si na ní našetří.
Uznávají se přední tuzemští autoři mezi sebou? Potkáváte se na různých akcích, nebo si každý jede spíše to svoje, i když na oko panuje vzájemný respekt? Můžeme mluvit i o nevraživosti mezi autory, nebo jsou tyto jevy spíše vzácné?
Nevraživost né. Já si myslím, že autoři se potkávají na různých sociálních akcích, na conech, kdy mají besedy a setkání se čtenáři. Tam je to už více méně na každém, jak moc je kdo společenský a komunikativní, takže tam bych nějakou nevraživost opravdu neviděl.
Vy sám patříte do nějaké takové party z branže, která se čas od času ráda někde potká?
Mám rád Jirku W. Procházku, známe se opravdu dlouho, spolu si rozumíme. Když teď na někoho zapomenu tak mi to neodpustí : ) Třeba s Honzou Kotoučem jsme domluvení na pivě, ještě to musím potvrdit. A i když je to ostuda, další jméno mě najednou nenapadá, jsem docela samotář.
Když jsme zmínili Jirku W. Procházku jako spoluzakladatele a jednoho z autorů série JFK, která slouží jako inkubátor pro nadějné autory, včetně Jana Kotouče, zeptám se:
Naplnila se Vaše představa o tomto tuzemsky unikátním projektu, do kterého přispěli a etablovali se autoři jako pan Machala, Němec, Hlávka…?
Tak pan Hlávka se určitě etabloval, napsal několik velkých románů; takže tomu to určitě pomohlo. Tomáš Němec, no, vidíte, já jsem o něm teď neuvažoval v kategorii autorů, protože ho víc beru jako nakladatele, přestože je úspěšným autorem. Ten bych řekl, si splnil, co si přál, a knihy se staly jeho profesí. Knihy ho prostě pohltily. A myslím, že mu spolupráce na JFK také pomohla. Dále se mi hodně líbí Libor Machala. Ten kdyby psal víc, tak by to bylo ještě lepší. Mylím že v sobě probudil a my v něm objevili velký vypravěčský talent. Honza Kotouč je dnes etablovaný autor a strůjce svých vlastních světů, a myslím si, že příběh, co si napsal do JFK, také pomohl.
Tedy ano, za mne JFK serie naplnila svá očekávání a já sám jsem si v ní úžasně vyhrál.
Teď máme dva příběhy které čekají na vydání; tak snad to ještě klapne.
JFK série obsahuje mnoho výborných titulů, ale má i příspěvky které nedostaly tolik kladných ohlasů jako jiné; což je samozřejmě subjektivní. Co si myslíte o díle Františky Vrbenské, JFK 18, Naganty a vlčí máky? Tento díl se vymyká běžnému hodnocení – přinesl jedinou pozitivní recenzi, která ale ocenila specifický styl podobný Jaroslavu Haškovi a kulturní odkazy na Mongolsko. Jak se na něj díváte vy? Co podle vás fungovalo dobře a co méně?
Františka Vrbenská má úžasný talent na představení nějaké historické epochy v rámci dobrodružného příběhu. Pokud chcete získat vhled do minulosti, mít představu, jak tehdy lidé pravděpodobně přemýšleli, proč jednali, jak jednali, ona je v tomto naprosto nepřekonatelná.
Asi to pak vyžaduje větší investici ze strany čtenáře.
Plánujete někdy návrat ke kořenům série JFK a oslovit svého parťáka a spoluautora prvních čtyř dílů, včetně zlomového dvacátého sedmého dílu Dlouhý černý úsvit, Jirku W. Procházku, a přemluvit ho k dalšímu dílu? Nebo se už plně věnuje audioknihám, dávání přednášek a vývoji textových videoher, ze kterých už není cesty zpět? 🙂
Jirka spoluzaložil audio nakladatelství, a myslím si, že s tím mají spoustu práce a nevidím to moc na nějaký návrat.
