Rozhovor se nám pořádně rozjíždí. Co mají společného draci a Miroslav Žamboch? Kolik punkáčů je potřeba k napsání jedné Žambochovy knihy? A jak je na tom autor s ranními kocovinami? Tohle prostě chcete vědět, tak hurá do čtení!
Paráda. Tak to jsme si tady dali takový světový detour. Abych pokračoval v další otázce, vy jste vlastně fyzik. Nedávno byl hodně populární, i když spíše marketingově propíraný, remake slavné knižní série od Liou Cch’-sina Vzpomínka na Zemi, kde asi nejvíce do paměti diváků a čtenářů utkvěl název prvního dílu Problém tří těles…
Já jsem se díval na pár dílů a, no, nějak jsem to pak už nedokoukal .
Ani knižní či audioknižní zpracování by Vás nepřesvědčilo?
Ani ta knížka mne nijak neoslovila; pak jsem to zahlédl na Netflixu jako seriálovou adaptaci.
Já ty čínské autory v literatuře prostě nějak nemusím. 🙂 Nesedí mi.
A dokázal by jste problematiku tří těles spočítat? 🙂
Ne, haha :).
Vy jste prý nadšenec a posluchač českého punku, který rád často používáte jako kulisu ke psaní…
Jo, to je pravda.
Dokázal by jste mě doplnit, kdybych Vám tady zanotoval náhodný kousek punkového verše?
Zkusme to.
“Budeš mojí sestrou a já zas tvým koněm,
Ukážu ti peklo i co přijde po něm.”
Přemýšlím, ale zrovna asi tenhle verš si nevybavuji.
Kapela NVÚ, skladba Sestro.
Tak kapelu NVÚ mám rád. Dál: NVÚ, SPS. –
“E!E” možná?
Jasně, EE, Visací Zámek, Znouzectnost, Cocotte Minute, Totální nasazení.
Ty rád poslouchám.
Jo, tak to je hodně kvalitní sestava :).
Čas trochu odbočit. Jaký máte názor na současnou světovou politickou situaci? Co si myslíte o tom, co se nyní děje ve světě – počínaje Ruskem válčícím na Ukrajině, přes konflikt mezi Izraelem a Hamásem, až po Čínu, která zbrojí? Znepokojuje Vás to? Přemýšlel jste třeba o pořízení zbrojního průkazu nebo o tom, jak byste byl připraven bránit svou rodinu? Znepokojuje Vás vyhlídka na možnou třetí světovou válku?
Třetí světová válka mně až tak neznepokojuje, protože předpokládám, že bychom byli s nukleárním úderem první na řadě, takže bychom se tím neměli příliš trápit. Ale samozřejmě, že mě současná situace trochu znepokojuje, samozřejmě že se mi to nelíbí.
Já se v dnešní době nerad na veřejnosti vyjadřuji k politickým záležitostem…
Rozumím, nemusíme dále řešit politiku…
Jinak zbrojní průkaz mám, a mám také spoustu nábojů.
Řekl něžně. 🙂
V úvodu jsem zmínil své nadšení z faktu, že jste vyrůstal v Kopřivnici. Na jakou školu jste chodil? Je ve vaší tvorbě něco, co poukazuje na toto město nebo na blízká místa v okolí Kopřivnice či v rámci Novojičínského kraje?
Určitě. Chodil jsem na Školu Alšová, později na Pionýrskou (dnes pojmenována na počest Emila Zátopka). A odpověď na druhou část otázky: v okolí Kopřivnice se odehrává jeden díl ze série JFK.
Opravdu? Kdy, kde?
Mám pocit že Štramberk je v tom příběhu kontaminovaná zóna, a pak někde v Beskydech schovávám vzducholodi.
Jinak já jsem vlastně odchovanec Rybího…
Ano, to je vlastně od Štramberka přes kopec. Takže v Beskydech jsem schovával obrovskou 300 metrů dlouho vzducholoď a hledal jsem místo, odkud nebude moc vidět.
Dál – Drsný Spasitel se odehrává částečně na Ostravsku…no a potom v té knížečce o vlkodlacích a upírech, hlavně tedy o vlkodlacích, ta se odehrává hlavně ve Frenštátě. Kniha s latinským názvem..jen si teď nemohu vzpomenout..ale počkejte, já tu knížku vlastně mám možná tady v knihovně..jmenuje se toooo – In nomine sanguinis!
Ano ano, to je ona! A pak je ještě druhá s latinským názvem…
Jo, tahle, za chvilku si vzpomenu 🙂 Mno a hlavní hrdina se prostřeloval někde kolem okraje Vlčovic, na hranici Frenštátu, kde jsem našel místo, ze kterého je možné vidět obě hlavní cesty a on měl tak kontrolu nad přístupovými komunikacemi. Tak to vypadá, že jsem vlastně do naší krajiny osadil v podstatě docela dost příběhů. A ta druhá kniha se jmenuje Visio in Extremis :).
To je úžasné. Další otázka mě napadla právě teď, když jsme zmiňovali knihy s nestandardními, nečeskými názvy. Na vašich stránkách jsem četl, že jedna z vašich nejvzácnějších knih, shodou okolností sbírka pověstí s velmi malým počtem výtisků, asi kolem třiceti kusů, rozdistribuovaných pouze mezi vaše známé, se jmenuje Micro1…
Jo to byl asi můj nějaký samizdat 🙂
Proč jste se rozhodl že to vyjde jenom v tak malém počtu výtisků?
No, ono je to už hodně dávno. Byly tam nějaké texty a textíky, které se mi nezdály úplně vhodné ke standardní publikaci, ale zase jsem o ně úplně nechtěl přijít. Proto jsem to vymyslel aspoň takhle. A když jsem je vytiskl, tak bych je možná ještě našel někde u sebe v adresáři.
No, moc rád bych si to přečetl, ale chápu že distribuci jsem již asi nestihl 🙂
Nic neslibuju, ale když se po tom podívám tak Vám to možná pošlu; pokud to ovšem najdu 🙂
Tak to by bylo skvělé. Děkuji moc.
Pojďme ještě na chvíli zpátky do severomoravského kraje:
Vy jste chodil na školu Alšova, což je ta část Kopřivnice směrem k Štramberku, směrem k Palárně. Vím, že tam v 90. letech byla silná základna hráčů Dračího doupěte a později Advanced Dungeons & Dragons (ADnD). Tito hráči se scházeli různě po sklepech a pokojích, někdy i ve speciálně vyhrazených čajovnách, jako Čajovna u Draka v kopřivnickém parku nedaleko polikliniky. Byl jste členem nějaké skupiny, která si chodila zahrát? Neznáte náhodou rodinu Klozíkových, kde oba bratři byli do toho hodně zapojení? A pokud ano, za jaké charaktery jste nejraději hrával?
To musel být rok 1990, kdy to všechno začínalo. Ano, v domě u Klozíků jsme také hrávali. Střídali jsme se, pokaždé jsme pařili u někoho jiného. V době, kdy jsem hrál s klukama já, byl vydán pouze první díl Dračího doupěte a my jsme si pravidla dotvořili k obrazu svému. Nejraději jsem hrál barbara válečníka. Nepříliš chytrý, ale silný : ) Pána jeskyně dělal můj brácha a připravoval nám neskutečně barvité a komplexní světy. Teď jsem si vybavil scénu, kdy jsme na jednom místě zařvali úplně všichni, celá družina, postavy vypiplávané dlouhé měsíce. Jen jsme vytřeštěně zírali jeden na druhého, na bráchu a nechtěli jsme tomu uvěřit. A on jen pokrčil rameny a řekl: Špatně jste odhadli situaci …
Pokoušeli jste se někdy smlouvat o svůj život? Přeci jen tolik úsilí a vše je najednou pryč. 🙂
Ne, bylo by to zbytečné. Znám bráchu. Jeden z nás umřel, tuším krol válečník, zkameněl. Jeho “tvůrce” nás prosil, abychom ho jako družina dál tahali s sebou, že určitě najdeme způsobem, jak ho oživit. Nenašli jsme ho, nakonec jsme ho shodili ze skály, při pádu se rozbil na spoustu kusů a bylo.
Pokud mohu sdílet svůj úvod do velmi specifického světa DnD, tak můj první den vypadal tak, že jsem sebe a mého parťáka měl uvést v nové družině – a samozřejmě začít tím, že se k ní pokusím nějak přidat.
V hostinci má postava zašla za vedoucím družiny, berserkerem, jenž mi byl podrobně popsán, včetně oblečení, které měl na sobě, a výzbroje ležící na stole před ním.
Oslovil jsem ho: “Zdravím vás. Mohli byste se k nám přidat?”
PJ (Pán jeskyně; Dungeon Master) mi řekl, ať si hodím kostkou. Padla dvojka.
Bylo mi řečeno, ať se zeptám ještě jednou. Na slovo “ještě” byl položen pro mě tehdy trochu afektovaně přehnaný důraz. Především jsem ale byl přede všemi významně upozorněn, že dobrodruh, na něhož mluvím, vypadá daleko zkušeněji než já.
Můj druhý pokus vypadal zhruba takto: “Jsem začínající zloděj a můj společník je hraničář. Máme úkol, ve kterém bychom s vámi rádi spojili síly. Zkušenější barbar ve skupině by se nám také mohl hodit jako mentor…
PJ: “Hoď si třikrát kostkou.”
Padlo 4, 4, 6.
PJ pak pokračoval: “Uber si dva životy, současně pak jeden bod odolnosti a dva obratnosti – s dočasnou platností. Ten berserker, kterého jsi právě nazval barbarem, ti natáhl pěstí, a jelikož jsi ránu ustál, vzal tě ještě obouručním mečem ‘naplocho’. Kryt jsi sice stihl nastavit, ale rána tě povalila na zem a dočasně ochromila tvou pravou ruku.”
Když jsem se šokovaně ptal, co to znamená to “naplocho”, kolega vedle mě mi položil ruku na rameno, přivřel oči, pomalu zavrtěl hlavou, a se soustrastným úsměvem pronesl: “Všeho zanech a chvíli raději jen poslouchej.”
Dalo by se třeba z této zkušenosti vytěžit víc a napsat podle toho krátkou povídku?
K tomu přepisování DD dobrodružství mohu jen říct, že to nefunguje. Sám jsem to zkoušel a výsledný příběh není v textové formě příběhem, něco mu chybí, specifičnost dialogů a kolorit DD světa to přebíjí. Vím, že existují romány DD inspirované, ale za mě to není ono.
Tedka jste mě přivedl na doplňující otázku k tomu, co již bylo dříve řečeno o vašem zdravém životním stylu. Bakly, jeden z vašich mnoha literárních charakterů, je známý tím, že se umí pořádně napít a pak zažívá těžká rána, kdy se většinou opláchne studenou vodou a kocovinu dle vzoru „Večer šohaj, ráno šohaj“ poctivě rozcvičí.
Když máte zkušenosti s dračím doupětem a vínem, možná jste navštívil i jiné nebezpečné podzemní sluje, s vysokou četností hlavně na jižní Moravě – vinné sklepy. Máte nějakou historku, kdy jste takové zařízení navštívil a ranní cvičení „ala Bakly“ bylo asi to poslední, co byste v dané chvíli chtěl?
Ranní kocovinou netrpím : ). Bohužel, tedy žádnou takovou historku nemám
