První dva díly speciálu byly celkem faktografické. Ten třetí je jakýmsi intrem k nadcházejícímu velkému rozhovoru – Michal Maléř hovoří o tom, jak se seznámil s díly Miroslava Žambocha a jak ho vnímá on sám.
Miroslav Žamboch a jeho tvorba představují unikátní svět v české sci-fi a fantasy literatuře. Zatímco čtenáři méně obeznámení s jeho dílem mohou vnímat určité podobnosti s jinými autory, Žamboch si vytvořil svůj vlastní osobitý styl, který ho řadí mezi nejvýraznější představitele tohoto žánru.
Žambochova díla se vyznačují hlubokou technickou přesností a detailními popisy nadpřirozených i technologických jevů. Jeho knihy často obsahují promyšlené příběhové linie s minimálně dvěma příběhovými oblouky, kde i každá smrt má příběhový či emoční význam. Narozdíl od některých autorů, kteří se mohou opírat o opakující se dějové šablony, je Žambochova tvorba rozmanitá a nabízí širokou škálu dějů a postav. Jeho humor je sofistikovaný, někdy až suchý, a dokáže si udělat legraci i ze svých vlastních hrdinů.
Žamboch také dbá na to, aby jeho postavy byly realistické a do každé z nich vkládá kousek sebe. V sériích jako Bakly, Koniáš a Seržant vidíme temnější tón a unikátní pojetí střízlivě dávkovaného humoru. Žambochovy knihy jsou nejen čtivé a akční, ale také plné hlubokých zamyšlení. Jeho přístup k magii a moderním technologiím je detailní a reálie jsou vždy pečlivě vysvětleny, což přispívá k autentičnosti jeho světů.
Na následujících stránkách budete číst o autorovi, který si dal tu práci oslovit a konzultovat s profesionály v různých oborech, aby zajistil co největší realističnost svých příběhů. Žamboch si dává práci věci nejdříve nastudovat, pochopit, někdy i v praxi ověřit a pak konzultovat správné zaimplementování nových poznatků do textu. Příklad může být jeho konzultace s profesionálními vojáky na témata jako taktika boje, vojenské přesuny, jízda, střelba a obsluha tanku, nebo styl a bonton, s nímž určité šarže oslovují a salutují vyšším vojenským hodnostem. Detaily typu: Kolik metrů lidských kostí musí být umístěno do prastarého obětiště o rozloze 120 na 120 metrů, pokud je nám známa hustota lidské kosti (odvozená v polních podmínkách z prasečí, která má vysokou podobnost s lidskou), aby se spodní vrstvy kostěného masivu začaly váhou vrchního nánosu drtit na prach. To je jen jedna z mnoha vln autorovy originality, jejíž dějovými skoky budete obohaceni při plachtění na křídlech tornáda napříč jeho představivostí.
Žambochova schopnost skloubit technologie současnosti s představami budoucnosti a nadpřirozenými prvky je jedinečná a dodává jeho tvorbě nezaměnitelný charakter. Je pro mě autorem s dobrým vyvážením a chytře zvolenými kompromisy. Někomu může vadit rozvláčnost některých jeho delších děl a vyšší míra narativní elokvence (“vypravěčské výřečnosti”), která je však vyvážena perfektními dialogy, vývojem postav, ale hlavně nápaditostí a originalitou.
Autorův sloh je vytříbený léty praxe, ale co mi přišlo jako nejzajímavější poznatek, bylo úsporné nakládání s přídavnými jmény a eliminace zbytečných slov.
Pokud bych měl mluvit o autorově lidské stránce, jsem nadšen.
O Miroslavu Žambochovi jsem se dozvěděl skrze svého kamaráda, který mi doporučil Drsného spasitele jako ideální knihu k utvoření prvního dojmu. Po dočtení knihy jsem se začal probírat různými psanými rozhovory a esejemi publikovanými na stránce autora. Ty mě utvrdily v názoru, že se jedná o pohodového, chytrého a vtipného spisovatele, ale hlavně slušného a skromného člověka. Naše osobní setkání, domluvené předem na jednu hodinu autorova času, probíhalo přesně tak, jak jsem si přál. Miroslav Žamboch mě přivítal ve své kanceláři, kde právě vstal od rozdělané práce. Ve sportovním oblečení a s úsměvem na tváři mi podal ruku a nabídl místo u pracovního stolu. Poté zasedl vedle mě, s úsměvným kývnutím svolil k nahrávání rozhovoru pro jeho pozdější přepis a s lokty položenými na desku stolu v klidu pozoroval, co ze mě vlastně vypadne :).
No, a tohle všechno se dozvíte v následujících článcích.
Osobně jsem moc rád, že jsme se s Mirkem dali před (snad 25 lety, možná i více) lety dohromady, je to skvělej kluk, je to chlap, pro kterého je čestné slovo nejvyšší hodnota (a samozřejmě i rodina, to je jasné!) a takových přímých lidí dnes už moc není. Vzpomínám na naše nesčetné besedy o Johnu Francisi Kovářovi i o životě jako takovém – a jsem rád, že dodnes stále komunikujeme jako nejlepší přátelé.
Jiří Walker Procházka, W&V
