Přestože se spisovatel Přemysl Krejčík věnuje společenské próze (Srab, Malej N.Y.), není čtenářům fantastiky neznámý. V nakladatelství Host mu vyšel v roce 2021 dieselpunkový román Čokoláda pro wehrmacht, v nakladatelství Epocha povídkový sborník Kybersex 2016 a jeho povídky najdeme nejen na stránkách časopisu Pevnost, ale také ve sbornících a antologiích Jiný kraj (Golden Dog 2023), Hlubiny města (Epocha 2023) a dalších. Tato recenze se však bude věnovat jeho odborné práci Budovat ráj – Bourat peklo.

Muž, který se nebojí nikoho a ničeho. Sepisuje kontrakty na životy monster i samotných bohů, je připraven na vše a nepodceňuje přípravu, protože tady jde o život. Seznamte se – Samuel Drops, likvidátor.

Píše se 21. červen roku 2034 a svět jak ho známe skončil. Zhroutill totiž čas, lidé se propadli hluboko do minulosti a nezbývá než aby se opět učili žít bez technických vymožeností. A tak, kdesi v hlubokých druhohorách mezi hordami dinosaurů, se zbytky moderních lidí snaží přežít a zjistit co že se to vlastně stalo a jak z toho ven.

Prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku udělala z téhle mladé autorky kometu české fantastiky a doslova nakopla její spisovatelskou kariéru. Po pěti letech a mnoha nasbíraných zkušenostech se Sněgoňová už coby stálice fantastické scény vrací v Krvi pro divoženku přidat další kus do skládačky světa lidí a divoženek.