Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko měl na našem trhu nevídaný, vskutku raketový start. Od začátku roku, kdy u nás debutoval Hranicí snů, mu vyšlo pět knih a šestá by se ještě měla do konce roku objevit. A co více, jeho díla byla velice vřele přijata. Čtenáři jsou bez sebe blahem, kritici pějí pochvalné ódy a vydavatelé si spokojeně mnou ruce nad prodejností. Šerá hlídka je takovým příslovečným posledním hřebíkem do rakve těch, kteří snad o autorovi pochybovali.

Knihy ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka se pro fanoušky science fiction staly pravděpodobně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku. Nejprve u nás zabodoval příjemnou space operou Hranice snů, příznivce intelektuálněji zaměřené sci-fi potěšil svým Spektrem, no a snad všechny bez rozdílu dostala do kolen Noční hlídka. O to napjatěji se čekalo na její volné pokračování, neboť zůstat na tak vysoko nastavené laťce kvality (a neřkuli ji překonat!) je velmi těžké.