Podzim a závěr roku jako obvykle přinesly čerstvé sborníky s ukázkami záběru domácích autorů. Mimo jiné proběhl i šestý ročník Žoldnéřů fantasie, jejichž výstupem je tentokrát sbírka (jak jinak než fantasy) povídek s podtitulem Inteligentní ledovce a jiné zrůdy. A havěti, ať už nepřátelské či jen neutrální, jsme se tentokrát dočkali opravdu vrchovatě.

Tak jo. Všichni máme za sebou, tedy alespoň doufám, nové Star Wars s podtitulem: Síla se probouzí. A ať už se vám líbilo či ne, musí se nechat, že o něm mluví celý svět. Stejně tak se toho hodně namluvilo v době, kdy Disney oficiálně škrtnul z kánonu naprosto vše, vyjma filmů a animovaných seriálů. A rozjel si zcela nový odsouhlasený kanonický svět, který čítal několik prvních knih, komiksů a taky her. Egmont příliš dlouho neváhal a rozhodl se vydat jednu z prvních 4 oznámených novel, které vyšly v minulém roce. Jedná se o titul Star Wars: Tarkin od Jamesa Lucena, který u nás bodoval knihou Darth Plagueis. Tarkin byl od začátku k tomuto dílu velmi připodobňován, ovšem ukázalo se, že je stylem vyprávění úplně odlišný.

Čekání na druhou knihu je u každého autora vždy na pováženou. Čtenář nevidí pod slupku nakladatelského řemesla ani nepronikne do hlavy tvůrce. Nemůže vědět, zda se první kniha nestala prodejním propadákem, a už vůbec netuší, zda u spisovatele po první knize neodezněla motivace, či jestli se nedostal do tvůrčího bloku. Na druhý román Pavla Fritze s titulem Přístav u řeky Styx se čekalo tři roky, takže můžeme s určitostí říci, že se žádná z výše popsaných možností nenastala. Podívejme se tedy, zda Fritz dokázal překročit svůj stín a napsal druhý román lépe než ten první.

Viktoriánské mysteriózní detektivce se v současnosti daří poměrně dobře, což je naprosto pochopitelné. Kulisy chladné Anglie z konce devatenáctého století jsou jako stvořené pro hon na běsnící vraždící monstra, inspirovaná kupříkladu nechvalně proslulým Jackem Rozparovačem. Nejinak je tomu i ve Vražedných strunách, knize, která se v anotaci zaklíná samotným Sherlockem Holmesem.

Toto jsou cesty vesmírné lodi Spratek, která se vydává tam, kam se člověk dosud nevydal. Pravda, může za to šílený kapitán a umělá inteligence, která mu unesla loď, ale kdo by se staral o takové prkotiny.