Kdo chcete slyšet jen samou chválu, nečtěte dál. To, co následuje, byste tím pádem nesnesli. Kdo čeká tradiční stručný nástin, o čem jednotlivé povídky v knize jsou, tak toho taky zklamu. Jednak to už snad všichni vědí a mohli by jejich autory vyjmenovat o půlnoci ze spaní, jednak mě sám editor vyprovokoval pojmout recenzi úplně jinak.

Kladivo na čaroděje je spíš takový bumerang. Netrvalo to ani tak dlouho a je zase zpátky. A s ním Ondřej S. Nečas, se kterým jsme už taky měli tu čest.

DragonLance nejsou jen příběhy spojené s družinou Tannise Půlelfa a následně jejich potomků – a knihy pod jejich hlavičkou nepíší pouze Margaret Weiss a Tracy Hickman. V autorském týmu se vystřídala řada tu více, tu méně hvězdných jmen, a Richard A. Knaak se svou Legendou o Humovi patří mezi ty nejnezapomenutelnější. Tentokrát se však zaměřil na druhou stranu barikády a místo o solamnijských rytířích se pustil do vyprávění o Minotaurech.

Raymond E. Feist vládl knižnímu trhu pěkných pár let. Bývaly doby, kdy neměl konkurenci a jeho jméno bylo zárukou té nejvyšší kvality. Publikuje už od roku 1982 a do dnešního dne má na kontě přes třicet románů, z toho minimálně dvě trilogie (Sága Trhlinové války a Sága o Impériu) se nesmazatelně zapsaly do dějin světové fantasy. Jak si však vede v porovnání se současnou konkurencí?