Dnes to bude trochu konzistentnější, než co běžně do úvodníků píšu, vážení. A bude to zavánět nostalgií. Minule tu šéfka zmínila pár kousků své staré pařanské éry (za mě zapomněla na Loom a… spoustu dalších), tak já se teď pro změnu ohlédnu do těch dětských let strávených u jiné obrazovky. Té televizní. A vzdám tichou poctu prvnímu (převážně) kreslenému kanálu kabelovky.
Boris Hokr u nás působil jako zástupce šéfredaktora a sázel naším jménem nemalé částky v kloplachových arénách, díky čemuž byly redakční večírky tak příjemné. Žel, v poslední době Boris podléhal čím dál více své závislosti na vínu a kočkách, od nichž chytil jistou degenerativní chorobu nervů. Je tedy na čase mu poděkovat a poprosit jej v jistých záležitostech o mlčení. Na jeho místo nastupuje Pepa Horký a na rozloučenou mu věnujeme tento malý dárek… Buď zdráv, kočičáku!
Výjevy máme rádi a doufáme, že vy také. Dokonce, protože jsme optimisté, doufáme, že je mají rádi i nakladatelé. Nejen že se jedná o službu jejich počinům, ale navíc si mohou psát a povídat s mladými, inteligentními a krásnými lidmi, kteří je slušně (třeba ve tři ráno) a nenásilně (díky googlu vím, kde bydlíš a parkuješ) prosí o nějaké to vyjádření, případně kontakt na žádoucí osobu (ještě se můžeš zachránit, ale musíš udělat tohle…). Vlastně je udržujeme v pohotovosti a ve formě, že jo?
Blíží se konec roku. Opět jsme o 365 dní starší. Mnozí z nás se ohlédnou přes rameno a začnou bilancovat. Stál ten rok za to, dosáhl jsem něčeho? Prostě klasické kecy, kterými se snažíme vsugerovat svým bídným existencím nějaký ten vyšší smysl.
Série amatérské povídky.
Po kratší pauze přišel čas na další amatérskou povídku. Tu dnešní nám poslal Aleš Incédi a jde o příjemnou záležitost kombinující prvky mystiky, dobrodružství a sci-fi. Vítejte v Peru, zemi úžasných příležitostí!
Hned na začátku musím přiznat, že svět Narnie mě nechával chladným stejně jako zlá čarodějnice nechává chladným svět Narnie. Knížky jsem nečetl, na film jsem vlastně ani nechtěl jít, ale shoda náhod mě nakonec posadila do sedačky v sále, kde se na plátně rozzářila slova Lev, čarodějnice a skříň. I přes předsudky, které jsem choval ke čtyřem, na první pohled úžasně nesympatickým, dětem a jejich mluvícím kamarádům z říše fauny, uznávám, že film podle knihy C.S. Lewise není vůbec špatný.
Série, která zrekapitulovala Batmanův život. Připomněla mu, že má mnoho přátel, na které se může spolehnout a ještě víc nepřátel, kteří by ho rádi viděli ležet u pěkného mramorovaného náhrobku. Znovu se přesvědčil, že Temný rytíř není jen symbol pomsty a spravedlnosti, ale i celoživotní prokletí. Série, která okupovala přední příčky prodejnosti a donutila kritiky pět samou chválu. Takové je Ticho. Respektive jeho druhý díl.
Kronika obce Strašna je vynikající literární experiment jednoho z našich nejlepších spisovatelů SFFH, Jiřího W. Procházky. Pomocí zápisů obecní kroniky popisuje vývoj poněkud netradičního českého městečka a zároveň vtipně glosuje tehdejší události.
Až teď mohli čeští čarodějové otevřít náramně poučnou pátou část životopisu jejich britského kolegy Harryho Pottera, aniž by se museli spoléhat na kouzla překládající z angličtiny nebo na verzi od východních bratří, odkud osobně cítím až možná příliš velký vliv Kruvalského institutu čar a kouzel. Velká Británie byla v době pátého Harryho ročníku velice nepříjemným místem. Lord Voldemort se údajně vrátil z albánského exilu připraven znovu vést skupinku ultrapravicových extrémistů…
Válka vypukla a Parnak není jediné město, které je pod náporem skřetů… i když v dalším díle série Trolleeg nás zajímá jenom Parnak, protože naši hrdinové se vrhají přímo do chřtánu bestie, jakou je válečná vřava na ulicích pouštního města.